Mt 4,1-11 Ježíš byl vyveden od Ducha na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“ On však odpověděl: „Je psáno: ‘Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.’“ Potom ho ďábel vzal s sebou do Svatého města, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů. Je přece psáno: ‘Svým andělům dá o tobě příkaz, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou o kámen.’“ Ježíš mu odpověděl: „Také je psáno: ‘Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.’“ Zase ho vzal ďábel s sebou na velmi vysokou horu, ukázal mu všecka království světa i jejich slávu a řekl mu: „To všecko ti dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět.“ Tu mu Ježíš řekl: „Odejdi, satane! Neboť je psáno: ‘Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit.’“ Potom ho ďábel nechal – i přistoupili andělé a sloužili mu.

Zkusme si představit situaci, že ve škole je písemka a vy nic neumíte – jistě nepochopitelné že:-), ale jen teoreticky – někdo vám řekne, já ti pošlu tahák-je to jediná šance proti zlé známce -ale vy z toho mít dobrý pocit nebudete….jak zareagujete? Hned tu nabídku odmítnete, to nemá cenu….nebo o tom uvažujete, zjistíte, že by to určitě šlo zvládnout, protože dneska se supluje a zastupující učitel moc nekontroluje, půjde to jako po másle, musíte se sebou hodně bojovat, ale řeknete ne – to vše ještě není hřích…. – hříchem by se to stalo, kdyby člověk řekl ano – i když nakonec přišla původní učitelka, která měla oči jako ostříž,a nic jí neuniklo. Podvod se nekonal, ale hřích ano, ten se rodí v srdci, v našem rozhodnutí….

Učme se rozlišovat, co je pokušení a co je hřích. Hřích vždy je něčím, kdy jdu proti Bohu a jeho pravidlům, která nám dal pro naše dobro – v řečtině hřích – hamartia – je minout se cílem – Adam s Evou se minuli cílem, z ráje, který si chtěli udělat z toho lákavého ovoce se dostali do vzájemného odcizení, do zla hříchuJežíš pokušení odolal a ukázal nám tak, že s jeho pomocí můžeme zvítězit.

Lidé se ptají, co je hřích těžký a co ještě ne…je fakt, že těžký hřích není opisování při písemce – ale jako duchovní smrt nám bere život a přátelství s Bohem, lehký “jen” zraňuje…Nicméně, když se takto ptáme, není to moc pěkné. Jde to jako bych někomu chěl říci: víš, nechci tě okrást ani zabít, ale když tě občas podrazím nebo ti zalžu, tak to je v pohodě ne? Ne, jakýkoliv hřích je jediné zlo, kterého se máme bát….nesmíme se smířit s žádným hříchem , pokud platí,že mám Boha rád…ničím nechci ublížit našemu přátelství….

Ted něco ke zpovědi, tedy sv.smířeníustanovuje ji Ježíš ve slovech Přijměte Ducha svatého, komu hříchy odpustíte, budou odpuštěny….Jan 20, 22-23 -předává tuto moc apoštolům a jejich následníkům kněžím…..je to dar, kdy člověk může znovu projít křtem v slzách, zbavit se hříchů, obnovit vztah k Bohu…Jedna moje neteř to nazvala duchovní čistírnou – můžeme dodat i lázněmi –/duchovním Košumberkem/ – smíme zde vyznat nejen co jsme provedli nebo zanedbali, ale poradit se o tom, co nás trápí, co řešíme…..

To, že nám církev připomíná – zpovídejte se aspoň jednou za rok – to je duchovní minimum. I když nemusíme mít těžký hřích, prach našich nedokonalostí se stále usazuje a my musíme občas udělat v sobě generální úklid….Ten bývá v kostele před velkými svátky. Do sprchy jsme si zvykli chodit hodně často, a co sprcha duchovní? I náš počítač, ví že potřebuje restartovat, víme to i my?

Co patří k dobré zpovědi? Zpytování svědomí – ne až ve frontě u zpovědnice, ale nejlépe doma – pomodlit se s prosbou o dobrou zpověd a projít si zrcadlo a udělat si pár bodů, abyste si ve zpvědnici nepřipadali jako na potítku při maturitě – jinak taháky jsou zde vítané!!

Vyznání – určitě toho podstatného, co si uvědomuji jako závažné… Tam, kde mám pochybnosti – třeba je to vážné, třeba ne – proč to nesdělit pod ochranou tajemství a neporadit se? Je dobré říci i menší chyby, ale nejde jen o nějaký úřední výkaz – jde o postoj hříšníka – bez Boha nejsem nic a zároveň mohu být jeho přítelem…..Když jsme něco závažného neřekli – mějme odvahu to vyznat co nejdříve při další zpovědi….Často je problém s 6. přikázáním – jestli a jak to říci – zase stačí stručně a jasně se vyjádřit, i když se za něco moc stydíme – nebojte se, kněz to přežije a naopak z vás bude mít radost, že jste našli odvahu se vyznat…Takový návrat je vždy velkou radostí pro kajícníka I zpovědníka!!! Pokud vám to pomůže, představte si, že i kněz se zpovídá ze svých hříchů a ví, jak je to těžké a pak je tu důsledné kněžské tajemství.tedy nebojme se být otevření a pravdiví, at jde o cokoliv.

Opravdová lítost bez ní se taky neobejdeme. Pokud možno z lásky k Bohu. Když mám někoho rád, tak mne jistě mrzí nejen to, že jsem se upatlal od hříchu, ale že jsem se od něj vzdálil….Stačí to vyjádřit jendoduše – To jsou hříchy, na které si vzpomínám a lituji jich….Bůh ví, co ve mně je, ale já si tuto lítost potřebuji připomenout….Někdy může být potíž litovat, někdy i odpustit – dejme tomu čas. Hlavní je, abych chtěl litovat a chtěl odpustit, i když to ted nejdeSouvisí s tím předsevzetí, že chci s hříchy bojovat…ano, možná brzo zase něco pokazím, ale důležité je – že teď, v tuto chvíli- mám snahu vyvarovat se všecho zlého….

Kněz předá Boží odpuštění skrze rozhřešenímůže dát poučení povzbuzení a pokání – nemělo by to ale vypadat – že za trest se pomodlíš, za trest přineseš mnželce kytku na usmířenou… Když jí prozradíte, že to děláte za pokání, asi ji tím nenadchnete. Nemusí taky vše vědět…:-) Nicméně toto pokání je konkrétní vyjádření toho, že dávám první závdavek něčeho dobrého, aby se zlo začalo napravovat dobrem… Samozřejmě Ježíš nás svou obětí na kříži vysvobodil od hříchu, ale my nejsme jen pasívní příjemci – my smíme se spolupodílet na tom dobrém, co On nabízí světu…

Prosím už neodkládejme dobrou zpověď! Dobrá zpověd je, že odcházíte od zpovědi a usmíváte se a je proč. Jste v tu chvíli svatí, jste přátelé Boží i lidí… Těžko se dá zapomenout na jednoho mého zpovědníka, který je už u Boha a když jsem se mu vyznával ze své ubohosti, on mi dal rozhřešení, vzal mne – ještě zkroušeného – za ramena a řekl: Jendo, Bůh má z tebe radost!!! To byl balzám…

Bůh hledá člověka jako první Adame kde jsi ?, ptá se hned na začátku, a nedá si pokoje, dokud my neřekneme na jeho nabídku k pomoci svobodně ano.

Tak vás chci povzbudit k častější zpovědi – kdo chce se sebou něcolati každý měsíc je to dobré – člověk totiž snadněji vnímá své chyby, než třeba po roce. Je tu možnost se poradit o duchovních i vztahových věcech. Hledejte dobrého zpovědníka, který vás povede blíž k Bohu – buďte na to nároční, já samozřejmě jsem také k dispozici a budu rád, když budu muset ve zpovědnici strávit víc času než dosud. Nebojte si říci třeba o delší rozhovor, zvl. po delší době, kdy jste u zpovědi nebyli….

Prostě dovolte Bohu, aby vám skrze kněze předal opravdový Boží pokoj a radost…