Kázání

Zde najdete nedělní kázání Otce Linharta.

Mk 1,6b-11  Jan kázal: “Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.” V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a dal se od Jana v Jordáně pokřtít. Hned jak vystupoval z vody, spatřil, že se nebe rozevřelo a že se na něho snáší Duch jako holubice. A z nebe se ozval hlas: “Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení!”.

 

Milí přátelé,

dnešním dnem končí vánoční období – z narozeného dítěte máme dospělého muže, který ve své třicítce jde požádat příbuzného Jana o křest…. Je to zároveň začátek Ježíšova veřejného působení. Už nebude  jen synem tesaře, ale také divotvůrcem, kazatelem, mistrem, tím, za kterým půjdou tisíce….

Ale než k tomu došlo, přichází Ježíš vlastně docela inkognito. Před tím žil v ústraní Nazareta a kromě výletu do Egypta, rodina žila zdá se poklidným životem obyčejných lidí….

Není divu, že ho nikdo nezná, když se postaví do fronty na Janův křest.

Co to vlastně mělo znamenat? Především je symbol pokání – Jan k tomu lidi vyzýval a oni chodili sami – aby tím vyjádřili své pokání, snahu změnit svůj život. A Ježíš, který se začíná ujímat úlohy Mesiáše, se symbolicky přidává do řady s ostatními. Nehledá přednostní místo, je jedním z nás …a on je ten Beránek, který snímá hříchy světa…ostatně od svého příchodu na tuto zem, přibližuje se nám lidem v této pokoře – narodil se jako nejchudší z chudých, zakusil, co to je být bez domova, žije nenápadně jako obyčejný člověk i teď přichází jako kdokoliv jiný.

Jak popisuje Matouš, Jan se nejdříve zdráhá – já bych měl být pokřtěn od tebe a ty přicházíš ke mně? Ale Ježíš na tom trvá, protože chce naplnit vůli Otce – ne protože musí, ale protože chce – i v Getsemanech prochází strašným zápasem…ale hlavní je udělat, co chce Otec. To není otrocký strach nebo nějaké vodění loutky, to je milující syn, který ví, že Otec miluje jeho. Ostatně i zde on vyjádří tu krásnou větu – ty jsi můj milovaný syn, v tobě mám zalíbení…

To vše se týká Janova křtu. A my jsme pozváni ke Kristovu křtu a i zde jakoby Bůh nám říkal totéž, ty jsi má milovaná dcera, ty jsi můj milovný syn.

Pro Ježíše toto vše je taková garance – že Otec za ním stojí – potřebuje to, už nepatří Josefovi, který zřejmě už nežije, ani Marii – už ve dvanácti jí naznačuje, že jeho život nyní vede nebeský Otec – a  teď odchází na poušť, tam je pokoušen a tak se v postu a modlitbě připravuje na veřejný život….I my potřebujeme občas ujištění, že Bůh je s  námi, k tomu slouží celé tyto dlouhé vánoční svátky – kdy si každá rok připomínáme, že Bůh je tu pro nás…

Při Janově křtu se poprvé konkrétně zjevuje Boží Trojice – je tu Syn, ke kterému se ozývá Otcův hlas  a sestupuje na něj Duch svatý – člověk Ježíš je jakoby potvrzen Otcem a Duchem svatým pro úlohu Mesiáše. Možná sám Ježíš si tady bytostně uvědomuje svou Božskou moc, která v něm tkví jako v člověku…

Pro nás je to těžko představitelné, a přece i my skrze křest jsme tajemným způsobem připodobněni Kristu – prepodobnyj =svatý u východních křesťanů.  Myslím, že si při svém křtu málo uvědomujeme, co to znamená – že opravdu jsme adoptivními Božími dětmi – božství to není naše přirozenost, ale tím větší je div, že Bůh ve své lásce se otvírá každému z nás – i mně i tobě – a jako Boží děti máme účast na Božím životě…umíme si domyslet důsledky?  Není nic většího! I kdybychom zjistili že jsme příbuzní anglické královny nebo amerického prezidenta, je to NIC proti vědomí, že žijeme jako Boží dědicové a dědičky…. Kéž by to bylo znatelné nejen z této teoretické úvahy, ale i z našeho praktického života….

Mt 2,1-12 – Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: “Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit.” Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: “V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: `A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu.'” Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: “Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit.” Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle – hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili do své země jinou cestou.

 

Milí přátelé – děti i dospělé čeká Tříkrálová sbírka – je úžasná akce, spojená s tím, že podle tradice tři vzdělaní muži prostě museli všeho nechat a jít hledat Ježíše a my tímto způsobem vlastně hledáme Ježíše ve všech navštívených lidech – neseme jim kousek radosti a dáváme jim možnost projevit lásku k potřebným skrze sbírku a to není málo…

Jak píše jeden evangelický kolega – mágové z příběhu byli astrologové, hvězdopravci. Jejich činnost vycházela z předpokladu, že dění na hvězdném nebi v určitém předstihu ukazuje, co se musí odehrát na zemi. Že prostě hvězdy vládnou osudy lidí i celých národů a že každý člověk i každý národ má svou hvězdu. Takoví hvězdopravci byli dobře placenými dvorními rádci, a to nejen na Východě v době narození Páně. Když tedy uviděli tak závažný úkaz, dostali za úkol jej prověřit. S tím jejich prognosticko–diplomatická expedice dorazila do Jeruzaléma. Ostatně právě letos kolem 21.12. se taková konjunkce hvězd – planet –Jupitera a Saturnu – děla na naší obloze, přitom jedna má symbolizovat Židy a druhá krále…

Vidíme že i tohoto dokáže Bůh využít – např. už dlouho před tím, za babylonského zajetí, využije pro dějiny spásy přízně perského krále Kýra, aby v pravý čas propustil Izraelity do Zaslíbené země. Podobně zde využije astrologie – tedy tehdejší pohanské praxe, kterou jako křesťané nesdílíme – k tomu, aby přivedl za Mesiášem vzdělané zástupce pohanského světa a tak vyjádřil, že Bůh nečiní mezi lidmi rozdíl a přišel opravdu pro všechny… Je to vlastně geniální, jak umí Bůh pravidel astrologie využit  a tím oslovit jejich řečí, ony mudrce tak,  aby i oni pochopili, že se i pro ně narodil někdo velmi významný.

To je obrovská úkol pro nás, když my – teď a tady-  máme okolnímu – a zvláště nevěřícímu světu  – oznamovat, že Bůh je tu pro ně… Tak jakého jazyka k tomu využít? Astrologie? Vědy? Zábavy?Kdo jsou schopni, jistě nebudou mimo, když využijí všech možných twitrů, facebooků, a všech podobných oblastí, kde se lidé pohybují…do kostela nezabloudí, knihy moc nečtou, na TV moc nekoukají, kdo je schopen, měl by jít za nimi…..

Svět se stále mění – a to takovou rychlostí, jak by naši dědečkové nechápali, ale na druhou stranu  jak říká kniha Kazatel něco je pořád stejné – nic nového pod sluncem – totiž lidská přirozenost je pořád stejná, – pořád to jsme my – obyčejní lidé –  se svými strachy a obavami…I všichni ti sebevědomí lidé mají v sobě malou dušičku, která touží po jistotě, po smyslu, po naději….teď jde o to, abychom my, kteří jsme u zdroje, ho dokázali druhým nějak přijatelně nabízet….

Když se Heordes dozvěděl o novém králi, lekl se – to je ona bezmoc mocných, kteří si uvědomují, že pořád o moc mohou přijít…je to zvláštní – moc je u některých lidí jako droga – udělají pro ni vše – Herodes kvůli tomu popravil spousty lidí včetně nejbližších příbuzných….zoufale si chce uchovat moc…Proč? Papež František má taky moc -ale nezdá se, že by na  ní nějak extra lpěl, Benedikt dokázal dokonce odejít a moc měli vždy na to, aby sloužili, ne panovali.., kdo ctí skutečně Boha a uznává jeho nad sebou, může být autoritou ve svobodě a bez strachu….Nezáviďme mocným – je to obrovská odpovědnost, modleme se za ně, aby to ustáli…nadávat se dá vždycky….na to je ve světě lidí dost a dost….

Kromě strachu je také naším nepřítelem netečnost, lhostejnost – Herodovi mudrci, duchovní elita národa – nedokázala rozpoznat, že se skutečně narodil Mesiáš. Zdá se že ani na chvíli nezapochybovali, nebyli aspoň zvědaví na to, co se v Betlémě stalo…na rozdíl od Heroda, kterého poháněl strach…Minuli se s Mesiášem, a tak to pokračovalo i při jeho veřejném vystoupení – je jiný, než chceme my, než předpokládáme my, toho nebereme….Nikdy nedávejme Bohu limity, jako oni, nebuďme bohorovně přesvědčeni, že my víme, jaká je pravda, a jak za ní jít – někdy i nevěřící nám mohou ukázat hvězdu – nový směr, novou cestu……mějme svobodu a pokoru i neustálou otevřenost…..

Když mágové přišli zmocnila se jich radost – nejen že jsou v cíli dlouhé cesty – ale prostě být s Ježíšem je čistá radost a to je asi nejnakažlivější způsob jak šířit evangelium=radostnou zvěst…Dejme lidem šanci zakusit v Boží blízkosti i naší – radost a pokoj, ty se vrátí i k nám…

Nově: