Kázání

Zde najdete nedělní kázání Otce Linharta.

Iz 35,4-7aMalomyslným řekněte: „Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás!“ Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých. Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého, neboť na stepi vyprýští vody, potoky na poušti. Vyprahlá země se změní v rybník a žíznivá půda v prameny vod.

Jak 2,1-5- Moji bratři, s vírou v našeho božského Pána Ježíše Krista nesmíte spojovat stranictví (k lidem). Když k vám do shromáždění vejde muž se zlatými prsteny na rukou, ve skvělém oděvu, a vejde také chudák v obnošených šatech, vy jste samá pozornost k tomu, který je nádherně oblečen, a řeknete mu: „(Prosím,) posaď se tady na čestné místo.“ Ale tomu chuďasovi řeknete: „Ty stůj tamhle“ nebo „Sedni si tady u mých nohou.“ Neděláte tak rozdíly navzájem mezi sebou, nestáváte se soudci podle špatných zásad? Poslyšte, moji milovaní bratři! Což nevyvolil Bůh (právě) chudé (v očích) světa, aby byli skrze víru bohatí a dědici Království, které slíbil těm, kdo ho milují?

 

Milí přátelé,

když jsem před dvaceti lety mohl navštívit Indii, tak za ty 4 týdny jsme toho viděli a zažili opravdu hodně. Je to země velmi pestrá, Karel Čapek, kdyby ji mohl vidět, jistě by o ní dokázal napsat skvělý cestopis a vyjádřil by lépe než já – bohatství barev, zvuků, tvarů, vůní i zápachů, spousty různých kultur a lidí všech postavení i věků…. Kromě jiného se mi vryla do paměti vzpomínka na jízdu vlakem, kde bylo vidět, jak zvl. na venkově jsou lidé rozděleni do různých kast, skupin, které mají odlišné postavení. Nejvýše jsou brahmáni – hinduističtí kněží, kteří cestovali v nejlepších podmínkách, pak vojáci, kteří byly příčinou i našeho vypovězení z vagónu, protože si potřebovali někde sednout a my jim jaksi překáželi. Cizinci jsou tam sice vážení, ale jen do určité míry, no a pak tam byli zvídaví obchodníci a řemeslníci, kteří si s námi chtěli pořád povídat a také nám pomohli najít nové místo k sezení. Nakonec k nám do vlaku přistoupili chudí venkované z nejnižších vrstev, kteří buď stáli – nebo si někteří sedli na zem k našim nohám – byli jste z toho dost v rozpacích, ale nakonec jsme pochopili, že pro ně to tak je úplně normální…

Ovšem Ježíš v evangeliu by měl asi jiný názor…  vy tomu chuďasovi řeknete ty stůj tamhle nebo sedni si tady u mých nohou – tak jsme to přesně viděli – nestáváte se soudci podle špatných zásad? Podle bohatství nebo původu? Ptá se Ježíš….

Je zajímavé že 50 let před námi v právě příznačně v Indii Matka Tereza začala svou misii – dnes má svátek….a tato žena ohromovala své okolí – i křesťanské – že se odmítla přizpůsobit místnímu kastovnímu systému a začala žít podle Kristových slov – když poslední z lidí je jeho bratr a cokoliv uděláme dobrého, pro toho člověka jako když uděláme pro Krista pro Boha….

Matka Tereza začala sbírat na ulici ty nejopuštěnější, nejslabší, nejchudší a nejponíženější a začala jim prokazovat lásku – viděla v nich Ježíše…  prostě žila evangelium.

My si můžeme stále uvědomovat, že žijeme ve světě – v civilizaci, kdy je o nás postaráno – kdo chce, tak má vše potřebné, nemusí bydlet pod mostem, jsem schopni si navzájem pomoci. Ale máme tady vůbec kolem sebe nějaké chudé?

Máme lidi chudé na zájem, přátelství, lásku, společenství – kolik je osamělých seniorů, kteří by tak rádi, kdyby je někdo na chvíli navštívil a vyslechl, kolik je možná i běžných dospělých  a jinak zdravých lidí, kteří by si potřebovali jen tak popovídat a svěřit se se svými problémy, kolik je dětí, které si připadají samy a neschopné a slabé a potřebovaly by povzbudit…zdá se, že zde nejde tak o jídlo nebo o peníze, jako o zájem a ochotu dát druhému trochu času – to je naše pomoc našim chudým…

A když mluvíme o Třetím světě…ano pomáhejme jim k tomu, aby se mohli pozdvihnout a sami si pomoci – adopce na dálku je jednoduchá a geniální – dává prostředky, aby se člověk mohl postavit na vlastní nohy a začít pomáhat o druhým….nedává milodary, které ponižují, ale dává šanci mít sebeúctu a postarat se o sebe i o druhé…

A tak zkusme dnes při mši nebo ve chvíli klidu se zamyslet, kdo je takovým chudým v mé blízkosti…co udělám pro něj, jak mu pomůžu? Nebojme se pomoc poskytovat a nestyďme se pomoc přijmout….

Dt 4,1-2.6-8 Mojžíš řekl lidu toto: „Nyní, Izraeli, poslouchej nařízení a ustanovení, která vás učím zachovávat, abyste žili a šli obsadit zemi, kterou vám chce dát Hospodin, Bůh vašich otců. Nic nepřidáte k tomu, co vám přikazuji, a nic z toho neuberete, ale budete zachovávat příkazy Hospodina, svého Boha, které já vám přikazuji. Zachovávejte je a plňte, neboť tak budete v očích národů moudří a rozumní: uslyší o všech těchto nařízeních a řeknou: Skutečně moudrý a rozumný je tento velký národ! Neboť kde je tak velký národ, jemuž by byli bohové tak blízko, jako je Hospodin, náš Bůh, kdykoli ho vzýváme. A kde je tak velký národ, který by měl spravedlivá nařízení a ustanovení, jako je celé toto zákonodárství, které já vám dnes prohlašuji.“

Mk 7,1-8.14-15.21-23 – Kolem Ježíše se shromáždili farizeové a někteří z učitelů Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma. Všimli si, že někteří z jeho učedníků jedí rukama obřadně nečistýma, to je neumytýma. Farizeové totiž a všichni židé se drží podání předků a nejedí, dokud si pečlivě neumyjí ruce; po návratu z trhu nejedí, dokud se celí neopláchnou; a je mnoho jiného, co přejali a čeho se drží: omývání pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek. Proto se ho farizeové a učitelé Zákona ptali: „Proč se tvoji učedníci nechovají podle podání předků, ale jedí obřadně nečistýma rukama?“ Odpověděl jim: „Pokrytci! Dobře to o vás předpověděl Izaiáš, jak je psáno: ‘Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode mě. Nadarmo mě však uctívají, když učí naukám, které jsou lidskými ustanoveními.’ Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského.“ Ježíš zase k sobě přivolal zástup a řekl jim: „Slyšte mě, všichni, a pochopte! Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí, ale co vychází z člověka, to ho poskvrňuje. Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, nerozumnost. Všechno to zlé vychází z nitra a člověka poskvrňuje.“

 

Milí přátelé,

naši kritici nám často mohou vyčítat, že křesťanství je záležitostí příkazů a zákazů, že v něm není žádná svoboda a dnešní biblické texty tomu docela nahrávají.  Izraeli, poslouchej nařízení a ustanovení, která vás učím zachovávat – to je v prvním čtení….Proč se tvoji učedníci nechovají podle podání předků?- to zase vyčítají farizeové Ježíšovi a jeho učedníkům – že se nechovají přesně podle předpisů…..

Něco takového nás může spíš naštvat a vést k odporu….nenechám si přece nikým nic přikazovat  a poroučet….

Jenže Ježíš to vše uvádí na pravou míru – nejde o to „odfajfkovat“ si splněný předpis a pak si konečně žít podle svého, ale jde o to, žít v dobru a být blízkými Bohu i lidem…..jde o nás a o naše dobro….

Víte, určitý řád  a zásady potřebujeme všichni, bez toho bychom se jako civilizace zhroutili – za pár dnů děti jdou do školy a nastane také nový systém pro ně i pro rodiče…a je to tak dobře, i když z toho neskáčeme do stropu….je dobře, když se můžu spolehnout na roční období, a taky na jízdní řád nebo pravidelnou otevírací dobu v obchodech, tak funguje i řád ve škole nebo v práci, pravidelná činnost se střídá s odpočinkem, v přírodě setba na poli je dovršena žněmi a dožínkami, vše má svůj čas, své místo….

A pak pokud jde o tu biblickou čistotu – zde šlo o kultickou čistotu – tedy aby člověk dodržovat určité předpisy o tom co dělat a nedělat, co jíst a  nejíst, jak a kdy se omývat – šlo o vnější úkony – z dnešního pohledu snad dobré pro hygienu, ale Ježíš nás vede k čistotě především vnitřní…  k čemu čisté ruce, když má člověk zaneřáděné srdce? Ježíš taky naráží na prastarou tradici otců o rituálním očišťování, ale on přišel zákon otců naplnit – posunout dál, zbavit balastu a otevřít podstatě….

Tehdy to už bylo tak daleko, že všechny ty tradiční zvyky k Bohu nepřiváděly, ale byly spíše na překážku…Neboť –  jak je možné, že většina ze zákoníků a farizeů, kteří vzorně dodržovali všechny předpisy a byli na to náležitě hrdí, měli tak být blízkými Bohu, a přitom se minuli s Ježíšem?! Byli mimo Boží slovo, které jim sděloval Ježíš….

I u nás  je nebezpečí, že naše formy, zvyky, způsoby zbožnosti – jakoby byly důležitější, než konkrétní pomoc druhému nebo opravdový čas pro Boha….někdy naše zbožné zvyky jakoby byly jakousi obranou/!/ proti Bohu a jeho vůli….totiž aby nám raději do života moc nemluvil a my si život zajistíme po svém a vše ještě pod rouškou zbožnosti…..Pak se může stát, že Bůh nám pošle potřebného člověka a my mu sdělíme: nemůžu ti pomoci, protože s právě teď musím modlit…musím? /viz příklad Cilka a její stěhování…jeden farník kvůli pomoci potřebné osobě nemohl v neděli na mši svatou – byl s Pánem Bohem, ale jiným způsobem…/

Někdo se může v pátek postit, ale přitom být protivný – z hladu na svou rodinu…je právě toto, co po nás Bůh chce? Radostného dárce miluje Bůh, ne naštvaného a mrzutého… možná by lepší půst byl udělat radost někomu z blízkých, než postní výkon….někdo se zase zpovídá z roztržitosti v modlitbě, ale vůbec neřeší, že už půl roku nemluví se svým bratrem kvůli pitomé almaře z dědictví po dědovi….

Prosím tedy – mějme své zvyky a tradice, ale buďme taky otevřeni Božímu slovu, Božímu vedení a jeho výzvám v různých situacích – jak upozorňuje Angelo Scarano ve svém komentáři – Skvěle to nakonec dokázal mladičký Samuel v SZ: Pane mluv, tvůj služebník poslouchá… a nebojme, Pán nás nechce svými příkazy zotročit, ale osvobodit – pro dobro a pro pravdu….

Nově: