Kázání

Zde najdete nedělní kázání Otce Linharta.

1 Petr 2,4-9 Milovaní! Přistupujte k Pánu, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které přináší duchovní oběti, Bohu příjemné skrze Ježíše Krista. V Písmu o tom stojí: `Hle, kladu na Sión kámen vyvolený a vzácný, kámen nárožní. Kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán.’ Vám tedy, protože věříte, (přináší) čest, ale těm, kdo nevěří, je to `kámen, který lidé při stavbě odhodili, ale právě on se stal kvádrem nárožním, kamenem, na který se naráží, balvanem, přes který se klopýtá’. Narážejí na něj, protože odmítli přijmout víru. K tomu také byli určeni. Vy však jste `rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal’ ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu.

Milí přátelé!

Ve třetím vidění slavného starověkého Pastýře Hermova se píše o stavbě čtyřhranného hradu. Andělé sem nosí různé kameny. Některé použijí, jiné se odhodí a paní, která pastýře doprovází, mu vysvětluje, co ty kameny symbolizují…

Kameny symbolizují nás: ty dobré a opravované a vhodné do stavby jsou dobří apoštolové a Boží služebníci nebo ti, kteří prošli velkými zkouškami a nebo žili tak, že konali dobročinnost,

a ty, co se nehodí do stavby – ti co byli odhozeni, jsou hříšníci, ale nejsou daleko a pokud budou čint pokání, pak mohou být použiti přímo do stavby, ale musí tak činit dokud se staví hrad, jinak budou nepotřební…..

Daleko odhozené kameny jsou pokrytci, kteří naoko přijali víru, ale nežili podle ni, jsou nepotřební….Popraskané kameny jsou ti, kdo naoko zachovali pokoj a mír, ale uvnitř zůstala zloba, jsou nepotřební, podobně bílé, ale kulaté kameny – mají víru, ale jsou otroky bohatství tohoto světa – potřebují otesat od svého lpění na bohatství a stát se čtyřhrannými, užitečnými, potřebnými pro Pána….Kameny daleko od hradu – jsou uvěřívší pochybovači, ty, co spadly do ohně, jsou ti, kdo po uvěření upadli do svých vášní, kameny spadlé k vodě – chtěli přijmout křest, ale zase se vrátili do starých špatností.

Pastýřovi to nedá, aby se paní ve svém vidění nezeptal, jestli mají ty odhozené kameny nějakou šanci – ano, odpoví mu, mají ji všichni, pokud budou litovat a konat pokání…..

tolik k této pozoruhodné knize: můžeme v tom vidět stavbu církve, Božího království…. A nás jako jeho součást, kam jsme pozváni a Ježíš?

Jak to napsal sv. Petr, přistupujete k Pánu jako živému kameni, který lidé sice pohodili, ale v Božích očích je vyvolený a vzácný,…Hle, kladu na Sión kámen vyvolený a vzácný, kámen nárožní.

 

Tak funguje lidská a světská logika, zabýváme se nesmysly, ale to nejcennější se odhodí jako brak – ale bez něho se vše sesype… nárožní nebo úhelný kámen by měl v rohu stavby a držet pohromadě obě stěny stavby – v něm je jistota a stabilita – to u Ježíše jistě neplatí jen symbolicky, ale i fakticky.

Kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán. Vám tedy, protože věříte, (přináší) čest, ale těm, kdo nevěří, je to kámen, který lidé při stavbě odhodili, ale právě on se stal kvádrem nárožním, kamenem, na který se naráží, balvanem, přes který se klopýtá’.

 

Ale být ve stavbě s Ježíšem není jednoduché, mnozí o něj zakopnou, jsou slepí – protože potřebujeme čisté srdce, srdce dítěte- blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha...jako to kdysi napsala básnířka Markéta Procházková : Více světla pro ty, kdo hledají pravdu, aby nezakopli o práh poznání….potřebujeme čisté srdce a prosit o Boží milost, o jeho světlo, pak nám Ježíš nebude překážkou, ale mostem k životu….

A co my – jsme my potřební? sv. Jan Pavel II řekl, že když se nebudeme modlit, když nebudeme spojeni s nárožním kamenem – Ježíšem – budeme pro svět neužiteční, ba zbyteční…..– jsme tedy pozváni do Boží stavby – celý život máme na to, abychom se stali dobrými kameny do stavby – víte a nejde jen o naše úsilí, ale o spolupráci s Bohem – hlavním architektem. Samotným životem, a událostmi – nás Bůh formuje, čístí, přitesává, obrušuje – dívejme se na nečekané události, bolesti a utrpení, jako na Boží kamenickou práci na našem kvádru….. on ví co potřebujeme – a tak skutečná moudrost spočívá v přijetí všeho, co Bůh dá a vidět to jako dar, který se může proměnit ještě v něco většího a krásnějšího…..

Jan 10,1-10 Ježíš řekl: „Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam jinudy, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevře a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však nikdy nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“ Ježíš jim pověděl toto přirovnání, ale oni nepochopili, co jim tím chce říci. Ježíš proto řekl znovu: „Amen, amen, pravím vám: Já jsem dveře k ovcím. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neuposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a aby ho měly v hojnosti.“

Milí přátelé,

co vás napadne, když řeknu slovo ovce – /i když nejsme zrovna u Bortelových ve Skutíčku …? / to bude mnoho věcí i u nás ostatních, a krásná hustá srst, bečení, možná u některých zvonek na krku, ovčí sýr, pastvina, a taky třeba vlk nebo pastýř….

Žijeme v době velkého sebevědomí. Kdybych prohlásil, že jsme stádo ovcí, tak to budeme považovat za urážku – přece nejsme ovce nebo berani, kteří nemyslí a jen jdou tam, kam je dovede jejich pastýř. A přece – Ježíš využívá tohoto příkladu, aby ukázal vztah mezi námi lidmi a Vykupitelem.

Ono ovečky ve skutečnosti nejsou bezhlavým stádem, ale jsou těmi, kdo se samy rozhodnou, koho chtějí poslechnout a respektovat a koho ne – Ježíš sám říká, že ovce slyší a poslechnou hlas jen svého pastýře. Někoho, komu opravdu věří. Kdo si zaslouží jejich důvěru….

Svým způsobem ovce jsou velmi schopné, protože poznají svého pastýře podle hlasu, za cizím opravdu nepůjdou….otázkou je, jakými ovcemi – když už…jsme my? Ježíš dobrý pastýř nás volá do své blízkosti – my si ho poslechneme, ale pak často jdeme po svých – na rozdíl od ovcí, které svého pastýře následují….jsme otupělí, nechápeme, co je pro nás nejlepší.

Ovšem tím si koledujeme o to, že nalítneme reklamu rádoby-pastýřů, kteří jsou ve skutečnosti zloději a lupiči…kolik směrů, systémů a myšlenek nabízí tento svět – jak jsou lákavé – styl života, užij si, o nic se a o nikoho nestarej, urvi co se dá….nabízí pozlátko, které ale nikdy nedá opravdovou dobrou pastvu…jako víte i vy děti, že když se budeme živit akorát čokotyčinkami, tak zdraví nebudeme…podobně je to po duchovní stránce – uchází se o nás esoterika, všelijaké politické systémy, nabídky, názory….

Bohužel v době Ježíšově to byli zákoníci – duchovní představitelé Židů, kteří měli svou představu, co jak má vypadat, jak mají lidí žit, jak mají hledat Boha, jak má Bůh hledat člověka – Ježíš se jim do toho nevešel a nevešel se jim tam ani uzdravený slepec u rybníka Siloe – když Ježíše hájil, tak ho vyženou…nechají ho být, zavrhnou ho…. To by opravdový rodič, pastýř, přítel, nikdy definitivně neudělal…a Ježíš je ten, který tiše a nenápadně a hlavně nenásilně toho vyhnaného muže sám vyhledal a nabízí mu poznání pravdy – v něm se ten uzdravený sejde s vykupitelem a přijme ho za svého pastýře….nechal ho projít zkouškou, ale neopustil ho- nabízí mu pomoc….

A jak se projeví ten, do patří do Kristova ovčince? Ten, kdo je zachráněn, už se nebojí, jako se ten slepec nebojí vyznat Ježíše za cenu odsouzení. Prostě poznal pravdu, poznal dobro, nemá co hledat dalšího, nemá se čeho bát, ví, že on je s ním…

přiznám se, že když jsem šel potřetí na operaci, a pak do Luže, tak obzvláště v Luži jsem první dny prožíval velmi úkorně, náročně, měl jsem pocit že to tam ty dva měsíce nevydržím….mimochodem před tím jsem nic takového neprožíval….dalo mi to pár dnů dost zabrat, ale pořád tam byl kdesi na dně pocit, on o tom ví, můj pastýř je se mnou nenechá mne jen tak – teď musím projít malou zkouškou trpělivosti, ale má to cenu…..Ostatně posílal mi tam návštěvy – zvl. obětavý bratr se snažil – úspěšně – soutěžit se sestrou, kdo častěji mne tam zkontroluje:-)

Ježíš má právo být nazýván tím dobrým pastýřem, protože ne my, ale on nese na svých bedrech veškeré nebezpečí. On přišel na svět ne jako nějaký nelítostný obchodník, který hledá, jaký užitek by z nás mohl mít…čekalo ho často nepřijetí, nepochopení, lhostejnost, odpor, utrpení a smrt….a tohle jako dobrý pastýř podstupuje, aby byl co nejvíc nápomocen nám…

On přišel, abychom měli život a abychom ho měli v hojnosti, pořádně, naplno, když už mu uvěříme a budeme ho následovat, tak to bude stát za to….

Nově: