Kázání

Zde najdete nedělní kázání Otce Linharta.

Lk 3,15-16.21-22 – Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánku. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ Když se všechen lid dával pokřtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe, Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení.“

 

Milí přátelé,

celý advent jsme mohli zpívat Rosu dejte, nebesa shůry, a oblaka pršte /dštěte/….spravedlivého! Otevři se, země, a vydej Spasitele!

Tedy nechť se otevře nebe i země a vydá Spasitele – ten přišel skrze Ježíše v Betlémě před více jak 20 stoletími. Vše jsme si připomínali při příprava na Vánoce i o samotných svátcích a dnes Vánoce oficiálně končí a opět otevřením se nebe, kdy promlouvá Boží hlas – sestupuje Duch svatý a Otec se přiznává ke svému Synu, kterého miluje…

Končí Vánoce – a s nimi jakoby dětství a skrytý život Ježíše a on začíná veřejně působit, zjevně se ukazuje…

Ne nadarmo pravoslavní dávají křest Krista dohromady s Třemi králi a prvním zázrakem v Káně – pod slovem Epifanie – tedy Zjevení….

 

Ježíš se zjevuje ve své úloze samotnému Janu Křtiteli při křtu, aby o něm i nadále svědčil, že je to Beránek, který má přijít na svět, v Káně se zjevil už i dalším učedníkům, aby hlásali jeho evangelium  – ostatně u Jana (2,1-11) je to řečeno jasně, že Ježíš zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něho uvěřili

A nakonec Tři králové – tedy zástupci pohanského širého světa, kteří ukazují, že Ježíš se zjevuje – nabízí spásu celému světu…..

 

V evangeliu je ta krásná věta: lid byl plný očekávání….

Co chybělo tomu, aby Jan Křtitel byl prohlášen za Mesiáše?! On naštěstí odolal tomu pokušení užít si chvíli slávy nebo aby dokonce uvěřil sám sobě – že on je ten Zachránce… Totiž kdo dá příliš na názory druhých, nakonec jim může naplno podlehnout…. Nikdy příliš nespoléhejme na veřejné mínění, ale spíše na své svědomí, zdravý rozum a modlitbu..tam najdeme pravdu…

 

Na co čeká lidstvo dnes? Zdá se, že jakoby ztratilo pevnou půdu pod nohama  a čekalo na nějakého mesiáše…Bohužel je tu velké nebezpečí, že přijde v podobě diktátora – lidi v nejistotě se totiž potřebují k někomu přimknout…k někomu, kdo z nich sejme starost – i za cenu, že jim vezme svobodu….je tu velké nebezpečí, že toho někdo využije…Jak říkají psychologové, takovíto lidé rádi nejdříve v lidech vzbuzují strach – migranti, krize, EU, covid, cokoliv…aby je pak mohli „zachraňovat“….

 

Ježíše jako Vykupitele nejdříve brali – dělá zázraky, mluví jako nikdo nikdy před ním, má moc, má šarm, kouzlo osobnosti…nadšení…ALE: jakmile po nich něco chce – třeba změnu smýšlení i života, prostě obrácení, odpuštění, oběť – tak se najde dost těch, co řeknou –  Kdo to má poslouchat ? Ježíš nakonec přijímá slabost, aby naznačil, že jeho království není královstvím moci a síly, ale oběti a lásky i za cenu sebezmaření, to lidé nechápou a neberou – a  z hosana je hned ukřižuj….místo Ježíše si zvolí Barabáše…..volí hrubou sílu oproti pravdivé pokoře a oběti za druhé

 

I dnes hledáme Spasitele… Ten skutečný už přišel a pro náš běžný život? Hledejme vůdce, politiky, respektujme a nechme zodpovědnost pro obyčejné lidi, kteří nebudou třeba nijak zajímaví, ani nebudou mít super charisma, nebudou se hádat s novináři, nebudou se chlubit svým bohatstvím a slávou, hledejme takové lidi, kteří nás povedou zodpovědně, pokorně, ale také, kteří po nás budou moudře  něco žádat…kteří nám nechají svobodu a budu požadovat spoluzodpovědnost, rozum, poctivé hledání a úsilí…Toto nás bude spojovat navzájem ve společnosti – i duchovně  s Kristem… Kéž bychom nevolili Barabáše – jako jeruzalémští obyvatelé o těch osudových Velikonocích – ale Krista…Ať je to zřejmé v našich rozhodnutí, v našem běžném životě…

Mt 2,1-12 – Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: „Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit.“ Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: „V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: `A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu.'“ Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: „Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit.“ Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle – hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili do své země jinou cestou.

 

Milí přátelé,

dnes oslavujeme tzv. Zjevení Páně – přitom se nám vžilo označení Tři králové. Proč ono „zjevení? Nám to může připomínat spíš nějaký abnormální zjev, jako když někdo na obloze uvidí UFO nebo když se mu uprostřed noci ukáže nějaké strašidlo, či, dejme tomu v tom zbožnějším případě má někdo mimořádnou vizi Boha či někoho ze svatých, jak to bylo ve Fatimě, Lurdech nebo La Salettě. A co ten dnešek?

 

Jak říká jeden komentář – tato slavnost hovoří o mimořádném zjevení, díky němuž mudrci poznali v Ježíši židovského krále a krále celého světa. Ti mudrcové poznali v malém dítěti krále, osobnost světového významu a důležitosti pro celé lidské dějiny…. Mimochodem – usuzuje se, že teprve v 5. století se mluví o třech – mudrcích, a to podle počtu darů /jindy počítali dva, čtyři i dokonce 12/. Označení králové se pak objevuje až v 6. století u sv. Caesaria z Arles  a pak až v 8. století po Kristu dostávají známá jména Kašpar, Melichar a Baltazar. Připomínám, že ta jména jsou symbolická a začínají stejně jako žehnací modlitba napsaná na dveřích K+M+B – tedy Kristus mansionem benedicat – Kristus tento dům ať požehná – číslo tři jistě připomíná i Nejsvětější Trojici…

 

Nicméně výkladů a symbolů je dost, teď k významu toho všeho pro nás:

Mudrcové hledají, poznávají, klanějí se a obdarovávají, obětují mu ze svých pokladů….

 

Podívejme se na ta slovesa pěkně postupně: HLEDAJÍ:

Hledají to, co v Numeri 24 /4 Mojž, 24/ předpověděl prorok Bileám: I pronesl svou průpověď: „Výrok Bileáma, syna Beórova, výrok muže jasnozřivého, výrok toho, jenž slyší řeč Boží, jenž má poznání od Nejvyššího, jenž mívá vidění od Všemocného; když upadá do vytržení , má odkryté oči. Vidím jej, ne však přítomného, hledím na něj, ne však zblízka. Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele.“

Ti muži hledají – zřejmě ve hvězdách jako vědci a když uvidí jasné znamení, rozpoznají v něm, že se narodil král světa… a oni se zvednou z křesla a jdou za ním. Toto zvednutí se ze židle je strašně důležité. Kolik věcí nás zaujalo, ale ani to s námi nehlo – vidím potřebného, povzdychnu si nad lidským utrpením, nebo jdu pro něj něco udělat? Zanadávám si na politiku a jdu volit či se nechat zvolit? Jen si přiznám svůj hřích nebo ho začnu řešit? Uvědomím si problémy ve své víře, své pochybnosti anebo začnu hledat v knihách lidech, událostech v modlitbě? Bůh má rád lidi, kteří se ptají, hledají, usilují – nečekají za pecí, ale jdou s kůží na trh.

 

To Cestování těch mudrců nebyla ani dovolená ani čundr ani zábava, ale vlastně dobrodružná cesta na měsíce, kdy riskovali svůj majetek, zdraví i život – aniž měli jasný důkaz, že to vše má nějaký význam. Co já chci riskovat, abych hledal a nalezl Boha ve svém životě? Oni se nebojí ptát u krále, odpověď naleznou mezi nejchudšími. Nenechají se odradit nezájmem mocných a najdou tam, kde nikdo moc nehledal… Je to dobrý návod i pro všechna naše hledání…pravda může být skrytá v nenápadnosti a obyčejnosti…. To je i naše duchovní cesta….

 

Mudrcové POZNALI Krista v chudém dítěti na okraji společnosti… Kdo má otevřené srdce, opravdu najde a poznává – jako Maria s Josefem o 12 let později, jako Simeon a Anna, jako pastýři….také my nebuďme zaslepení předsudky….a hledejme a nalézejme Krista v lidech kolem nás…mimochodem žijeme v době, kdy se lidé bojí sebe navzájem – domácí x cizí, emigranti, očkovaní x neočkovaní – kdysi židé x pohani – ve všech hledejme a nalézejme přítomného Krista – je to jedna z nejtěžších i nejradostnějších úloh pro náš duchovní život….

 

POKLONILI se dítěti – komu se klaním já? Síle mocných tohoto světa, všeobecnému mínění, trendům, módě…..celebritám?….Nebo skutečnému Bohu? Mám úctu k druhým – i těm nepříjemným, i k sobě? I ve mně je cosi úctyhodného, krásného, svatého….ne, nejde o klanění se člověku, natož nám samým, ale Boží přítomnosti v nás všech….

 

OBĚTOVALI mu dary…velmi cenné dary – ať bohatství – zlato nebo kadidlo určené k Božské úctě či myrhu – určenou jako mast k pohřbu – vše velmi ceněné – celou cestu to chránili, aby vše předali malému dítěti, aby mu prokázali úctu – Co já jsem ochoten dát ze svého bohatství – peníze, moc, postavení, zdraví, schopnosti, čas…..?

Moc přeji všem aby i nám se zjevil Bůh ve své moci, spravedlnosti pravdivosti a lásce i milosrdenství, abychom my ho dokázali zjevovat – ukazovat druhým a v druhých ho také nacházeli….

Nově: