Kázání

Zde najdete nedělní kázání Otce Linharta.

Lk 21,5-19 – Když někteří mluvili o chrámu, jakými krásnými kameny a pamětními dary je ozdoben, řekl Ježíš: „Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, (všechno) bude rozbořeno.“ Zeptali se ho: „Mistře, kdypak se to stane? A jaké bude znamení, že to už nastává?“ Odpověděl: „Dejte si pozor, abyste se nenechali svést! Mnozí (lidé) totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: `Já jsem to!‘ a `Ten čas je tady!‘ Nechoďte za nimi! Až pak uslyšíte o válkách a vzpourách, neděste se, neboť to se musí stát napřed, ale nebude hned konec.“ Potom jim řekl: „Povstane národ proti národu a království proti království, budou velká zemětřesení, na různých místech hlad a mor, hrozné úkazy a velká znamení na nebi. Ale před tím vším vztáhnou na vás ruce, budou vás pronásledovat, vydávat synagogám (na soud) a do vězení, budou vás předvádět před krále a vladaře pro mé jméno. To vám dá příležitost k svědectví. Vezměte si tedy k srdci toto: Nepřipravujte se předem, jak se hájit. Vždyť já vám dám výmluvnost i moudrost, které nedovedou odolat ani odporovat žádní vaši protivníci. Budete zrazováni i od (vlastních) rodičů a sourozenců, příbuzných a přátel, a některé z vás usmrtí. Budete pro jméno mé ode všech nenáviděni. Ale ani vlas z hlavy se vám neztratí. Trpělivostí zachráníte svou duši.

Milí přátelé, tak se mi zdá, že dnešní evangelium mnoho naděje nedává….

Ježíš stojí před chrámem, chloubou celého Izraele a on začne mluvit o zkáze…, jakoby stál třeba před chrámem sv. Víta v Praze nebo před hradeckou katedrálou  nebo před naším krásným kostelem Nanebevzetí Panny Marie ve Skutči a prohlásil by: z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni…. No, když to vezmeme z hlediska miliard let starého vesmíru, tak jednou opravdu nezůstane kámen na kameni, ale v blízké budoucnosti? Přece všichni věříme, že snad pár set let ještě vydrží….

A pak, další Ježíšova řeč, že přijdou zemětřesení, hlad, nemoci, všelijaké záhadné úkazy, pronásledování….ano, ale jedním dechem k tomu dodává: to bude PŘÍLEŽITOST vydat svědectví, ostatně jako každá krize je šancí….a že se nám ani vlas neztratí z hlavy… To znamená, že Bůh o všem ví a vše posune k dobrému – přece těm, kdo milují, vše!!! napomáhá k dobrému.

Mimochodem asi víckrát jsem slyšeli, že krize, těžkosti, jsou v podstatě šancí, novou příležitostí, ale chce to říci v pravý čas…. Zkusme si představit, že v nejhorší covidové době jste zdravotní sestra pečující o nejtěžší covidové případy a po celodenní službě, kdy sundává roušku a celé to strašné ochranné oblečení, vyčerpaná a zničená a někdo vám řekne –  ano, tahle epidemie to je obrovská šance… nebo vojákovi někde na ukrajinské frontě – po odraženém útoku protivníka mu řeknete: tahle válka je prostě nová příležitost… nebo mamince od 4 malých dětí, která neví kam dřív skočit, táta na homeoffice vyžaduje klid, který ona marně řeší se svými ratolestmi, na plotně se jí připaluje jídlo, u dveří někdo zvoní, nejmenší dítě pláče v kočárku a starší děti se mezi sebou perou a vy jí v tu chvíli řekněte – tahle situace je šance…..tak všichni ti jmenovaní v krizových situacích vás celkem právem  pošlou někam hodně daleko….

Ano, je občas si člověk musí postěžovat a vyvztekat se a vybrečet a odpočinout si, nazvat situaci pravým jménem – je to hrozné, strašné, katastrofální – asi se z toho zblázním… ale jako křesťané zároveň víme, že toto vše – své prožitky a pocity smíme někam zaměřit, že nemluvíme do prázdna, že nás slyší Bůh, že on o nás ví, že  má dost síly i pro nás, abychom vše přestáli a zvládli, abychom si nemuseli zoufat…. Je to nakonec otázka času, kdy jednou budeme schopni uznat, že tehdy, když jsem trpěl, tak vlastně to byla opravdu nová šance, že se něco změnilo, posunulo a přišlo něco dobrého….

 Dá se nějak na to všechno připravit? Ježíš říká – nepřipravujte se – když budete s Bohem, Bůh bude s vámi – on dá výmluvnost a sílu i přesvědčivost…. Vím, jak jsem někdy smolil kázání celou sobotu a bouchal hlavou do zdi, co mám napsat – vždy jsem ze zoufalství nakonec něco vytvořil a párkrát se mi později stalo, že jsem opravdu neměl čas na přípravu a třeba jsem vyprávěl příběh, který jsem v ty dny zažil a k tomu přidal nějaké improvizované poučení… a tehdy za mnou přišla paní a řekla: pane faráři, teda dneska to bylo dobré kázání… a já nevěděl, jestli mám mít radost nebo  být naštvaný, že to, co mi nedalo skoro žádnou práci, tak někoho oslovilo a to, s čím se smolím, jakoby to nebylo nic…:-) Opravdu nejen v těchto situacích, ale i jindy nám Bůh jde vstříc….

A nezapomeňme na tu závěrečnou myšlenku:

trpělivostí zachráníme svou duši – věřit, doufat a vydržet….

Lk 20,27-38 – K Ježíšovi přistoupilo několik saduceů, kteří tvrdí, že není vzkříšení, a otázali se ho: „Mistře, Mojžíš pro nás ustanovil: `Zemře-li někomu bratr, který měl manželku, ale byl bezdětný, ať si tu manželku vezme jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘ Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. Ženu si vzal druhý a třetí a stejně tak (všech) sedm, nezanechali však děti a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena. Kterému z nich bude tedy ta žena náležet při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!“ Ježíš jim řekl: „Lidé tohoto světa se žení a vdávají. Ale ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa a vzkříšení z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat. Už přece nemohou zemřít, jsou totiž rovni andělům a jsou syny Božími, neboť mají účast na vzkříšení. A že mrtví budou vzkříšeni, to naznačil i Mojžíš ve (vyprávění o hořícím) keři, když nazývá Pána `Bohem Abrahámovým, Bohem Izákovým a Bohem Jakubovým‘. On přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho.“

 

Milí, že neuhodnete, kdo má dneska svátek? Ano…je to svatý Linhart. Nedá mi to, abych k němu z neznámých důvodu 🙂 něco neřekl….

Byl to muž, který žil zhruba v 6. století po Kristu v dnešní Francii – byl v blízkosti královského dvora, ale dobrovolně odešel k benediktinům do kláštera jako mnich a později mu ani toto nestačilo a odešel do lesů jako poustevník. Tam ho postupně začali vyhledávat lidé v životních těžkostech a on uměl poradit a prosit u Pána o pomoc a požehnání….

Přidali se k němu další poustevníci, takže zase vzniklo větší poustevnické společenství. Lidé mu také přinášeli všelijaké dary a on za ně vykupovat především zajatce a vězně – a dával jim svobodu. Mnozí z nich díky jemu naši cestu ke Kristu a někteří se dokonce stali jeho následníky….

Sv. Linhart zemřel právě 6.11. 559 a i po jeho smrti byl vyzýván k přímluvě v těžkých situacích a pro jeho vyslyšení se začal množit počet kostelů jemu zasvěcených po Evropě – zvl. Francii a Německu, i u nás. U nás má zvláštní úctu především na venkově – v horách /na Šumavě a v Jeseníkách/ – protože je patronem nejen zajatců, obchodníků nebo kovářů, ale také sedláků, a ochránce stájí, dobytka a koní. Např. v Horních Studénkách na Zábřežsku je mu také zasvěcen kostel a v minulých dobách tam byly slavné poutě s tisíci návštěvníků, kteří si vyprošovali přímluvu u tohoto světce pro své hospodaření. Bylo ve zvyku si dávat jeho obrázek na dveře k chlévům, jako symbolického ochránce….

Zobrazen bývá s opatskou berlou – jako hlava mnišského společenství a s okovy v rukou, které připomínají jeho osvobozování vězněných….

 

Co pro nás může jeho připomínka znamenat? Touha žít ve svobodě – jako poustevník se nenechal zmást všelijakými pomíjivými věcmi a našel svobodu i sílu pomáhat druhým v oproštěnosti od čehokoliv hmotného…. Svoboda je nedělitelná – chci-li ji mít já sám, musím o ni usilovat i pro druhé… To byl jeho úkol při pomoci vězňům, a je to výzva i pro nás. Nemůže být přece pokojný a šťastný, když vedle mne někdo trpí násilím a nespravedlností….ať se to týká jednotlivců nebo národů…..

 

Možná vás napadlo, že jsem se jaksi elegantně vyhnul dnešnímu evangeliu, které je na výklad docela náročné, ale nebojte se – aspoň krátce se k němu vrátím…..

Ježíš je dotazován tzv. saduceů – židovské skupiny, která popírala některé zásady židovské víry – například nedokázali věřit ve zmrtvýchvstání – nový život po smrti… a hledali všelijaké chytáky, které by jim jejich názor podpořily. Vybrali si situaci, které každý žid může rozumět. Když se ožení muž z větší rodiny a nemá s ženou děti a umře, tak aby nezůstal úplně bez potomku, má si švagrovou vzít další bratr, mít s ní děti a dál jakoby zachovat potomstvo zesnulému i pro celý rod. Ovšem zde je příklad trochu přehnaný, ale budiž. U jedné ženy postupně je manžely postupně 7 bratří – všichni bez dětí…. S kým pak bude jako manželka na věčnosti? S prvním, druhým nebo dalším?

 

A co na to Ježíš? Nenechal se zatlačit do kouta, ale vysvětluje a posouvá celou věc jinam, dál….Prostě  na věčnosti u Boha už takové věci nebudou důležité. Jistě můžeme věřit, že lidé, kteří se mají rádi zde v tomto světě, tak se navzájem neztratí ani v Božím království… Zároveň způsob života pro nás bude nepředstavitelný. Nebudeme žít v hmotném a časovém světě jako nyní. Nebudeme si patřit tak jako zde… Všechny nás bude pojit Bůh, v něm budeme  žít přátelsky se všemi.

Bude to úplně jiné… Manželství, rodičovství, nebudeme řešit, jako spíše přátelství se všemi….

Pro nás je to skryté. Ale budeme se podobat Bohu, který nezměrně miluje všechny lidi, každého z nás a my se mu i tomto budeme podobat…. Bude to něco mnohem většího a krásnějšího, než si můžeme představit…

Ostatně přece jen, je to slaboučké přirovnání, ale aspoň nějaké: představme si, že někdo celý život existuje o chlebě a vodě. A teď mu začnete vyprávět, jaké to bude, když se dostane do světa na hostinu s nejvybranějšími pochoutkami. Ale co on ví o tom, jak chutná vepřová kýta, řízek nebo jahodový dort? Tak si představuje, že dostane místo 1 kusu chleba třeba dva, tři kusy chleba a místo lahve vody celý džbán…Tam asi jeho fantazie končí…. Nebo slepý do narození….Jak si má představit kromě světla a stínu, které možná vnímá, třeba západ slunce, barvu moře, květiny nebo  duhu?

 

Věřme, že přátelské vztahy mezi námi budou skvělé, nebudou nudné, už teď se jim učme u každého člověka…, protože jednou z největších radostí je, když pomůžeme otravnému člověku stát se snesitelným, když nešťastnému ukážeme cestu k radosti, když hledajícímu ukážeme pravdu…když z nepřítele učiníme kamaráda….

Nově: