Kázání

Zde najdete nedělní kázání Otce Linharta.

Mt 28, 8-15 – Ženy rychle odešly od hrobu a se strachem i s velkou radostí běžely oznámit jeho vzkříšení jeho učedníkům. Vtom šel Ježíš proti nim a řekl jim: „Buďte zdrávy!“ Přistoupily, objaly mu nohy a poklonily se mu. Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se! Jděte a oznamte mým bratřím, ať odejdou do Galileje. Tam mě uvidí.“ Když ženy odešly, přišli někteří ze stráže do města a oznámili velekněžím, co se stalo. Ti se shromáždili se staršími, poradili se a dali vojákům hodně peněz s pokynem: „Říkejte: ‚V noci přišli jeho učedníci a ukradli ho, zatímco my jsme spali.‘ A doslechne-li se to vladař, my ho uchlácholíme a postaráme se, aby se vám nic nestalo.“ Oni vzali peníze a udělali, jak byli navedeni. A tento výklad je rozšířen mezi židy až dodneška.

Milí přátelé,  před lety jsem dostal od jednoho bývalého studenta z konviktu tento text o Ježíšovi: Spal v jeslích, které patřily někomu jinému, přes jezero se plavil v člunu, který patřil někomu jinému, jel na oslátku, které patřilo někomu jinému, byl položen do hrobu, který patřil někomu jinému…učinil to proto,aby se o všechno, co měl, rozdělil s námi: O svůj život, o svou slávu, o své místo u Otce…. Ježíš jde k nám otevřeně, nezištně, nezáludně a opravdově – až na smrt, kterou porazí a  vrací se znovu živý……A jaká je odpověď nás lidí?  Nejdříve je to neschopnost uvěřit, pak zmatek a mezi mocnými- horečnatá aktivita proto, aby se vše umlčelo, ututlalo, klidně na to dají mnoho peněz, aby rozšířili falešné zvěsti o tom, co provedli apoštolové, kteří údajně předstírají Ježíšovo zmrtvýchvstání…

A jak to bylo doopravdy? Bible  pomalu, klidně a opakovaně skrze jednotlivé svatopisce popisuje, jak se Ježíš postupně ukazuje Magdaléně a dalším ženám, Petrovi, emauzským učedníkům, všem apoštolům i Tomášovi a nakonec dokonce 500 učedníků najednou… To už nemohl být nějaký podvod nebo halucinace nebo sen – on s nimi mluvil, mohli s ho dotýkat, jedl s nimi…

A jak to bylo s těmi svědky? Je zajímavé, že anděl oslovuje ženy, které přišly, ale nemá nic, co by řekl vojákům střežícím hrob – možná ani nic neslyšeli. Podobně se tak dělo při Pavlově obrácení u Damašku… Bůh oslovuje konkrétně a osobně…

Vojáci byli zvyklí příliš neuvažovat, ale řídit se rozkazy – život byl jasně nalajnován. Nemuseli příliš řešit kde je pravda a spravedlnost – rozkaz naznačil, co mají dělat, na čí stranu se mají dát. Zde je vše najednou vzhůru nohama. Údajný zločinec má být hlídán, o což se oni snaží, ale v jednu chvíli jsou tam úplně zbyteční, jako by tam ani nebyli. Anděl si udělá co chce – pečeť nepečeť- kámen je odvalen. Hrob je otevřen a Ježíš je pryč. Oni tak nesplnili rozkaz a čeká je trest – jdou tedy ke kněžím, kteří je najali, aby se poradili, co dál. Dopadlo to pro ně dobře, vlastně skvěle! – Kněží jim dokonce zaplatili navíc a před sankcí je ochránili…Stačilo jen mlčet….Happyend? Pro tu chvíli možná. Ale pokud později něco nezměnili, propásli svou životní šanci – stát se svědky Kristova zmrtvýchvstání.  Co by za to mnozí  dali…! Být na jejich místě….Podobně jako zákoníci a farizeové, i oni se minuli s Kristem – spásou…záchranou….

Opomíjené ženy prožívaly strach, ale taky radost – novou naději, že všecko je jinak  a běží za apoštoly. Ještě na potvrzení všeho se setkaly s Kristem…O čem ještě pochybovat? Teď je to jasné! Pak už mohou jen dál zvěstovat, co viděly a zažily…. Pro některé byl Ježíš ukraden, bohužel dnes mnohým by také mohl být ukraden… ale mnozí v něm i dnes nacházejí naplnění všech nadějí…

Jak jsem říkal na začátku o Ježíšovi – přišel sem, jako by mu tady vůbec nic nepatřilo, dokonce si nechal ukrást zvěst o zmrtvýchvstání – a přece – on to přijímá, i s tím, že může být špatně pochopen, nepřijat, on bere i to, že o něj nebude zájem nebo že někteří půjdou dokonce proti němu – těch pár, kteří uvěří, mu stojí za to – i my mu stojíme za to….všichni mu stojí za to…

Jan 20,1-9 Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží (pruhy) plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží (pruhy) plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch (pruhů) plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

Milí přátelé, byly to takové velikonoční závody – když Petr s Janem letí o překot se přesvědčit o tom, že hrob je prázdný. Měli za sebou strašně náročný, na události přeplněný – týden. Neměli čas se v tom všem zorientovat. Nejdříve úžasný zázrak s Lazarem – to přece musí být důkaz o Ježíšově Božství i pro toho největšího odpůrce !… No, nebyl… Sice si ještě užili chvíli slávy, když s Ježíšem vcházeli o Květné neděli do Jeruzaléma a lidi provolávali Hosna a pak… to vše šlo rapidně dolů.  Nejdříve Jidáš domluvil zradu, pak ta poslední tajemná velikonoční večeře, která byla úplně jiná než dosud a nakonec ten nejhorší den za jejich život – přepadení v Getsemanech, soudy, bičování, ukřižování a smrt Ježíše – jejich Mistra a Pána… Po tom všem přišla zoufalá prázdnota, snad až beznaděj….

Není divu, že když apoštolové zjistí, že toto snad není konec, letí o překot ke hrobu. Zde zjistí, co se děje. Magdalena se ještě se Zmrtvýchvstalým Ježíšem nesetkala. A tak zůstala v původní představě – prostě musí najít tělo milovaného Mistra a Učitele a definitivně ho pohřbít. Tím mu chce projevit úctu. To je klasické vyjádření toho, kam sahá i naše víra, naše fantazie. Někdo odnesl mrtvé tělo Ježíše, musíme ho najít….Ale toto všechno Bůh nekonečně přesahuje. Zve i nás, abychom se vydali na cestu za ním, vzdali se svého pohledu a nechali se vést k věcem až nepředstavitelným.

A v nás ta touha je! Čím to je, že jsou tak  oblíbené pohádky s obyčejnými hrdiny nebo přímo ne-hrdiny, jako je Český Honza – aby zažili neuvěřitelné věci a dozráli až třeba ke královskému trůnu?.. Proč je celosvětově oblíbený Harry Potter, který v dlouhém a dramatickém – fantastickém příběhu dojde do finále, kdy se z pubertálního výrostka stane zralým člověkem, který svým způsobem vydá svůj život, a tak zachrání druhé a vlastně i sebe? Proč je tak oblíbený Hobit, který z pohodového života jde do životu nebezpečných dobrodružství, aby se jeho život proměnil a pomohl ostatním? …

Ale život není pohádka ani fantasy příběh. Náš život s Kristem je něco ještě mnohem většího… Pamatuji se, jak jsem ze zaujetím všechny zmíněné příběhy kdysi četl a jak se mi líbily a zároveň, jak jsem prožíval jakousi bolest nebo zklamání, že zavřením knihy vše skončilo…Tak toto zde nehrozí. Naopak: jednou se příběh našeho života dostane na poslední stránku, naše kniha se zaklapne – my se probudíme a nebudeme v ničem jiném, než v realitě plnosti Božího království, kam je pozván každý. Každý z nás může být vítězem – jako byl náš příklad Ježíš Kristus. Královský trůn čeká na každého…

Toto vše si můžeme uvědomit při rozjímání o Ježíšově vítězství nad smrtí, s nímž se setkávají Petr, Jan, Magdaléna i ostatní….Janovi stačilo toto vidět, aby uvěřil, Petr potřeboval vidět a mluvit s Ježíšem. Maria potřebovala Kristovo oslovení – “Marie” Co potřebujeme my? Máme výhodu, že známe všechna tato svědectví, že s živým Kristem spolupracuje už 2000 let naše církev, že Kristus působí stále ve svátostech, v naší modlitbě i práci.

Tehdy zpočátku ještě nechápali, že Ježíš MUSÍ vstát z mrtvých – jinak celý jeho život pozbývá smysl –  jeho vtělení, jeho učení, jeho církev… a podobně i my si můžeme uvědomit, že náš život, naše dobré snahy, musí mít nějaký význam…a ten nám nabízí Ježíš…..prostě od této doby prohra, nemoc, smrt, konec – to vše jsou relativní dočasné záležitosti – v zmrtvýchvstalém Kristu je jedno jisté – a to je nová naděje, nový smysl, nový život.

Nově: