Kázání

Zde najdete nedělní kázání Otce Linharta.

1 Petr 3,15-18 – Milovaní! Mějte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje, ale ovšem s jemností a skromností. Musíte však mít přitom sami dobré svědomí! Pak se budou muset zastydět za své špatné řeči ti, kdo pomlouvají vaše dobré křesťanské chování. Je přece lépe, abyste snášeli utrpení, chce-li to tak Bůh – za to, že jednáte dobře, než za to, že jste udělali něco špatného. Vždyť i Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život.

Milí přátelé, co je předmětem naší naděje? Někdo doufá že stihne autobus, někdo má naději, že zvládne tu písemku, někdo v to, že projde konkurzem, někdo v to, že se uzdraví….předměty naděje mohou být skoro až nicotné a taky hodně důležité…jasně – patří to k našemu praktickému životu…, a přece je to všechno mimo skutečnou křesťanskou naději – jejím předmětem je Ježíš Kristus….

To máte trochu podobné, jako když se někdo zamiluje a jeho vyvolená nebo vyvolený je zrovna pryč….v tu chvíli neřeší ani počasí, ani písemku, ani autobus – ale myslí jen na něj-na ni…dokonce když má naději v lásku milovaného – tak mu ani nevadí, že mu to ujelo, nebo přišla pětka z písemky….jeho zajímá akorát on, ona… A tohle nás vede k naději v Krista – bez něj nic nemá pořádnou cenu a v něm všecko se proměňuje v něco krásného a smysluplného. Jako když slunce vysvitne do zamračeného dne…

Máme být stále připraveni na ty, kdo se nás ptají po důvodech naší naděje...možná to souvisí s tím, že bychom měli už tak žít, abychom druhé burcovali k otázkám, abychom je provokovali a pak příprava neznamená “šrotit” poučky a citáty a skvělé formulace a argumenty, ale spíše “tréning” života Bohem

Ostatně tak to píše sv. Matouš: Mt 10,16-20 Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice. Mějte se na pozoru před lidmi; neboť vás budou vydávat soudům, ve svých synagógách vás budou bičovat, budou vás vodit před vládce a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim i národům. A když vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit. Nejste to vy, kdo mluvíte, ale mluví ve vás Duch vašeho Otce. Ano, Duch svatý nás nejlépe povede, abychom druhým předali, co potřebují ke své naději.

A co je toho podmínkou? Musíme mít sami dobré svědomí – mohu to tak o sobě říci? Nechci tady teď společně dělat zpytování svědomí, ale podívejme se na to ve vztahu k druhým…..těm máme vydat svědectví o své naději – je zajímavé, že můžeme mít větší výčitky svědomí ne tak z toho, co jsem udělali a řekli, ale spíše z toho, co jsem neřekli a neudělali… Nesnáším nějaké vnucování, ale i za sebe vím, že jsem mnohdy mlčel a dodnes nevím, jestli to byla moudrost nebo zbabělost, a pak jsem se nepletl do věcí druhých a vím, že jsem se plést měl….

Zkusme si někdy promyslet tyto otázky: K čemu upínám svou naději, co by mne nejvíc zničilo, kdybych o to přišel /věci, lidi,Bůh?/ Svědčím těm, kdo se ptají? Žiji vůbec tak, aby se ptali a zajímali? Bůh nikdy nepromarní jakoukoliv příležitost, aby nás přivedl k dobru a pravdě. Chci se o to vůči druhým taky snažit?

Jako křesťané si neodpářeme jednu důležitou věc. Máme poklad víry, kterého užijeme naplno jen tehdy, když se o něj rozdělíme – je to jako světlo, teplo, láska, pokoj, i naděje….

1 Petr 2,4-9 Milovaní! Přistupujte k Pánu, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které přináší duchovní oběti, Bohu příjemné skrze Ježíše Krista. V Písmu o tom stojí: `Hle, kladu na Sión kámen vyvolený a vzácný, kámen nárožní. Kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán.’ Vám tedy, protože věříte, (přináší) čest, ale těm, kdo nevěří, je to `kámen, který lidé při stavbě odhodili, ale právě on se stal kvádrem nárožním, kamenem, na který se naráží, balvanem, přes který se klopýtá’. Narážejí na něj, protože odmítli přijmout víru. K tomu také byli určeni. Vy však jste `rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal’ ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu.

Milí přátelé!

Ve třetím vidění slavného starověkého Pastýře Hermova se píše o stavbě čtyřhranného hradu. Andělé sem nosí různé kameny. Některé použijí, jiné se odhodí a paní, která pastýře doprovází, mu vysvětluje, co ty kameny symbolizují…

Kameny symbolizují nás: ty dobré a opravované a vhodné do stavby jsou dobří apoštolové a Boží služebníci nebo ti, kteří prošli velkými zkouškami a nebo žili tak, že konali dobročinnost,

a ty, co se nehodí do stavby – ti co byli odhozeni, jsou hříšníci, ale nejsou daleko a pokud budou čint pokání, pak mohou být použiti přímo do stavby, ale musí tak činit dokud se staví hrad, jinak budou nepotřební…..

Daleko odhozené kameny jsou pokrytci, kteří naoko přijali víru, ale nežili podle ni, jsou nepotřební….Popraskané kameny jsou ti, kdo naoko zachovali pokoj a mír, ale uvnitř zůstala zloba, jsou nepotřební, podobně bílé, ale kulaté kameny – mají víru, ale jsou otroky bohatství tohoto světa – potřebují otesat od svého lpění na bohatství a stát se čtyřhrannými, užitečnými, potřebnými pro Pána….Kameny daleko od hradu – jsou uvěřívší pochybovači, ty, co spadly do ohně, jsou ti, kdo po uvěření upadli do svých vášní, kameny spadlé k vodě – chtěli přijmout křest, ale zase se vrátili do starých špatností.

Pastýřovi to nedá, aby se paní ve svém vidění nezeptal, jestli mají ty odhozené kameny nějakou šanci – ano, odpoví mu, mají ji všichni, pokud budou litovat a konat pokání…..

tolik k této pozoruhodné knize: můžeme v tom vidět stavbu církve, Božího království…. A nás jako jeho součást, kam jsme pozváni a Ježíš?

Jak to napsal sv. Petr, přistupujete k Pánu jako živému kameni, který lidé sice pohodili, ale v Božích očích je vyvolený a vzácný,…Hle, kladu na Sión kámen vyvolený a vzácný, kámen nárožní.

 

Tak funguje lidská a světská logika, zabýváme se nesmysly, ale to nejcennější se odhodí jako brak – ale bez něho se vše sesype… nárožní nebo úhelný kámen by měl v rohu stavby a držet pohromadě obě stěny stavby – v něm je jistota a stabilita – to u Ježíše jistě neplatí jen symbolicky, ale i fakticky.

Kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán. Vám tedy, protože věříte, (přináší) čest, ale těm, kdo nevěří, je to kámen, který lidé při stavbě odhodili, ale právě on se stal kvádrem nárožním, kamenem, na který se naráží, balvanem, přes který se klopýtá’.

 

Ale být ve stavbě s Ježíšem není jednoduché, mnozí o něj zakopnou, jsou slepí – protože potřebujeme čisté srdce, srdce dítěte- blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha...jako to kdysi napsala básnířka Markéta Procházková : Více světla pro ty, kdo hledají pravdu, aby nezakopli o práh poznání….potřebujeme čisté srdce a prosit o Boží milost, o jeho světlo, pak nám Ježíš nebude překážkou, ale mostem k životu….

A co my – jsme my potřební? sv. Jan Pavel II řekl, že když se nebudeme modlit, když nebudeme spojeni s nárožním kamenem – Ježíšem – budeme pro svět neužiteční, ba zbyteční…..– jsme tedy pozváni do Boží stavby – celý život máme na to, abychom se stali dobrými kameny do stavby – víte a nejde jen o naše úsilí, ale o spolupráci s Bohem – hlavním architektem. Samotným životem, a událostmi – nás Bůh formuje, čístí, přitesává, obrušuje – dívejme se na nečekané události, bolesti a utrpení, jako na Boží kamenickou práci na našem kvádru….. on ví co potřebujeme – a tak skutečná moudrost spočívá v přijetí všeho, co Bůh dá a vidět to jako dar, který se může proměnit ještě v něco většího a krásnějšího…..

Nově: