Kázání

Zde najdete nedělní kázání Otce Linharta.

Jan 10,1-10 Ježíš řekl: „Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam jinudy, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevře a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však nikdy nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“ Ježíš jim pověděl toto přirovnání, ale oni nepochopili, co jim tím chce říci. Ježíš proto řekl znovu: „Amen, amen, pravím vám: Já jsem dveře k ovcím. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neuposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a aby ho měly v hojnosti.“

Milí přátelé,

co vás napadne, když řeknu slovo ovce – /i když nejsme zrovna u Bortelových ve Skutíčku …? / to bude mnoho věcí i u nás ostatních, a krásná hustá srst, bečení, možná u některých zvonek na krku, ovčí sýr, pastvina, a taky třeba vlk nebo pastýř….

Žijeme v době velkého sebevědomí. Kdybych prohlásil, že jsme stádo ovcí, tak to budeme považovat za urážku – přece nejsme ovce nebo berani, kteří nemyslí a jen jdou tam, kam je dovede jejich pastýř. A přece – Ježíš využívá tohoto příkladu, aby ukázal vztah mezi námi lidmi a Vykupitelem.

Ono ovečky ve skutečnosti nejsou bezhlavým stádem, ale jsou těmi, kdo se samy rozhodnou, koho chtějí poslechnout a respektovat a koho ne – Ježíš sám říká, že ovce slyší a poslechnou hlas jen svého pastýře. Někoho, komu opravdu věří. Kdo si zaslouží jejich důvěru….

Svým způsobem ovce jsou velmi schopné, protože poznají svého pastýře podle hlasu, za cizím opravdu nepůjdou….otázkou je, jakými ovcemi – když už…jsme my? Ježíš dobrý pastýř nás volá do své blízkosti – my si ho poslechneme, ale pak často jdeme po svých – na rozdíl od ovcí, které svého pastýře následují….jsme otupělí, nechápeme, co je pro nás nejlepší.

Ovšem tím si koledujeme o to, že nalítneme reklamu rádoby-pastýřů, kteří jsou ve skutečnosti zloději a lupiči…kolik směrů, systémů a myšlenek nabízí tento svět – jak jsou lákavé – styl života, užij si, o nic se a o nikoho nestarej, urvi co se dá….nabízí pozlátko, které ale nikdy nedá opravdovou dobrou pastvu…jako víte i vy děti, že když se budeme živit akorát čokotyčinkami, tak zdraví nebudeme…podobně je to po duchovní stránce – uchází se o nás esoterika, všelijaké politické systémy, nabídky, názory….

Bohužel v době Ježíšově to byli zákoníci – duchovní představitelé Židů, kteří měli svou představu, co jak má vypadat, jak mají lidí žit, jak mají hledat Boha, jak má Bůh hledat člověka – Ježíš se jim do toho nevešel a nevešel se jim tam ani uzdravený slepec u rybníka Siloe – když Ježíše hájil, tak ho vyženou…nechají ho být, zavrhnou ho…. To by opravdový rodič, pastýř, přítel, nikdy definitivně neudělal…a Ježíš je ten, který tiše a nenápadně a hlavně nenásilně toho vyhnaného muže sám vyhledal a nabízí mu poznání pravdy – v něm se ten uzdravený sejde s vykupitelem a přijme ho za svého pastýře….nechal ho projít zkouškou, ale neopustil ho- nabízí mu pomoc….

A jak se projeví ten, do patří do Kristova ovčince? Ten, kdo je zachráněn, už se nebojí, jako se ten slepec nebojí vyznat Ježíše za cenu odsouzení. Prostě poznal pravdu, poznal dobro, nemá co hledat dalšího, nemá se čeho bát, ví, že on je s ním…

přiznám se, že když jsem šel potřetí na operaci, a pak do Luže, tak obzvláště v Luži jsem první dny prožíval velmi úkorně, náročně, měl jsem pocit že to tam ty dva měsíce nevydržím….mimochodem před tím jsem nic takového neprožíval….dalo mi to pár dnů dost zabrat, ale pořád tam byl kdesi na dně pocit, on o tom ví, můj pastýř je se mnou nenechá mne jen tak – teď musím projít malou zkouškou trpělivosti, ale má to cenu…..Ostatně posílal mi tam návštěvy – zvl. obětavý bratr se snažil – úspěšně – soutěžit se sestrou, kdo častěji mne tam zkontroluje:-)

Ježíš má právo být nazýván tím dobrým pastýřem, protože ne my, ale on nese na svých bedrech veškeré nebezpečí. On přišel na svět ne jako nějaký nelítostný obchodník, který hledá, jaký užitek by z nás mohl mít…čekalo ho často nepřijetí, nepochopení, lhostejnost, odpor, utrpení a smrt….a tohle jako dobrý pastýř podstupuje, aby byl co nejvíc nápomocen nám…

On přišel, abychom měli život a abychom ho měli v hojnosti, pořádně, naplno, když už mu uvěříme a budeme ho následovat, tak to bude stát za to….

Milí přátelé, je zajímavé, jak v je v Bibli ceněna ctnost moudrosti – kdy lidská moudrost je brána jako chytrost, ale před Bohem je pošetilostí – skutečná moudrost je totiž – počítat se svým rozumem, správě ho využívat a taky se podle svého poznání řídit – vzpomeneme si na moudrého muže, který na rozdíl od bláznivého si postavil dům na skále a ne sice tak krásný, ale taky ne na písku, který se rychle zhroutí…..podobně jsou popsány panny pošetilé bez zásoby oleje při čekání na ženicha a zase panny prozíravé, tedy moudré a chápavé, ty byly připravené pro správnou chvíli….

A do této úvahy patří i Ježíšovo povzdechnutí – k emauzským učedníkům . Jak jste nechápaví – a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět a tak vejít do své slávy? Pořád vám to nedošlo? Pořád nic?

Oni potřebovali čas, odstup, pohled z druhé strany, pomoc od někoho jiného, aby jim to došlo…vše je totiž jinak. Skutečnost velikonočních událostí je úplně jinde. Oni vidí jen skořápku prázdného hrobu, oplakávají mrtvého a ještě k tomu zmizelého. On sám k nim musí přijít, aby poznali realitu, že on žije a je s nimi a pro ně…..

Když jsem by potřetí v Luži – to víte, že si občas neodpustím nějakou vzpomínku – tak paní, která se mnou byla u stolu, se při mé zmínce, že jsem se ráno modlil, překvapeně otočila a ptala se, Vy věříte v Boha?!!!!! A já jsem jí s úsměvem řekl, to víte, když jsem farář, tak se to dá ode mne čekat:-) a neodpustil jsem si pár bonmotů na téma – všichni jsem věřící… nebo že nejde tak o to, co máme napsané v matrice, ale jací jsme lidé…to jen aby měla jasno, že ji nijak neodsuzuji a že být křesťanem neznamená mít jen kostelní fasádu, ale že jde o život, o pravdivost……

Sv. Pavel ve svém dopise říká, že lidí, kteří nepoznali Boha – nemají příliš omluvu, protože stačí se dívat na nebe, zemi, na stvoření a z jeho krásy a řádu člověk logicky dojde k poznání Stvořitele….Ovšem zdá se, že to není tak jednoduché…žijeme v oploštělé a zpovrchnělé době – lidé nám vidí do talíře, znají nás křesťany a jsou k nám mnohdy právem kritičtí – a za další – bohužel máme to těžké všichni. Dříve jsme se opírali moudrost dědečka, babičky, učitelů, významných lidí a braly se vážně jejich názory, jejich zkušenosti. Dnes má více autority nějaký /omluvám se/ – 15 letý youtuber, kterému jede pusa a má dost odvahy se prezentovat se svými názory před světem…, na netu můžeme najít spoustu skvělých věcí, ale taky spoustu nesmyslů i věcí vysloveně zlých, a teď nám často chybí právě ona moudrost, abychom dokázali rozlišit, co je pravda a co je lež nebo možná ještě horší – rafinovaná polopravda, prostě co vede k dobrému a co ke zlu. Je třeba si zachovat vnitřní klid, odstup, zdravou kritičnost ověřovat si zdroje – číst informace i z druhé strany a pak sledovat sebe a ptát se – co mi to dává? Prázdnotu? Pak to nemá cenu číst. Natož přijímat.. Budí to ve mně strach nebo vztek? Buďme bdělí a o to více se ptejme po zdroji – totiž naštvaní a vystrašení lidé se nechají hodně snadno manipulovat….a nebo nutí mne to k zamyšlení a třeba k něčemu tvůrčímu? Pak je to asi dobrý zdroj…Učme se rozlišování v moudrosti a pokoře a chápavosti….učme se i toleranci, každý má svou cestu k životním názorům, postojům, víře….

Moudrost jako taková se násobí věkem, vzděláním, zkušenostmi…ale stačí, když je to vnímavý a pokorný člověk, jako můj švagr, kterými už mnohokrát nastavil zrcadlo a laskavě, ale jasně – jako Ježíš emauzským učedníkům- otevřel oči….třeba když někoho kritizuji, tak ve skutečnosti jsou to mé nectnosti, které mi tolik vadí u druhého….

Važme si takových lidí a žijme tak, abychom se jimi stávali. To je totiž cesta ke svatosti a k Božímu království –hledat, pozorovat a více chápat Boží působení v tomto světě – skrze ticho, modlitbu, reflexi, svátosti – sv. zpověď, Bibli – a pak toto vše přijmout a zapojit do života, pak můžu být moudrým a chápajícím rádcem i druhým – svým příkladem –i beze slov…..

Nově: