Kázání

Zde najdete nedělní kázání Otce Linharta.

Jan 6,60-69 – Mnoho z Ježíšových učedníků řeklo: „To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?“ Ježíš věděl sám od sebe, že jeho učedníci na to reptají, a proto jim řekl: „Nad tím se pohoršujete? Co teprve, až uvidíte Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve? Co dává život, je duch, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a jsou život. Ale jsou mezi vámi někteří, kdo nevěří.“ Ježíš totiž věděl od začátku, kdo jsou ti, kdo nevěří, a kdo je ten, který ho zradí. A dodal: „Proto jsem vám říkal, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“ Proto mnoho z jeho učedníků odešlo a už s ním nechodili. Ježíš tedy řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“ Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží.

Milí přátelé, Ježíš své posluchače příliš nešetřil – vysvětloval jim, že nepřinesl pokoj, ale meč a rozdělení – ne že bych chtěl, ale ukázal tak učedníkům, že jeho následování může způsobit rozdělení i v rodině, mezi přáteli. Protože křesťan je druhým lidem jakousi živoucí provokací… konvertité by mnohdy mohli vyprávět. Ježíš sice koná velké skutky a zázraky, mohl se vézt na vlně popularity, ale on mnohdy zakazuje po tom mluvit nebo když ho chtějí prohlásit za krále /to by bylo skvělé, ne?!/, tak zmizí…dokázal skvěle kázat a nadchnout tisíce… ale v Janově evangeliu v 6. kapitole začne říkat něco, co je pro posluchače prostě nepřijatelné, nebo přímo skandální.  Moje tělo je pokrm, má krev je nápoj…ano obětovala se zvířata, ale ne lidi, to byl pohanský zvyk a pak krev – ta byla chápána jako sídlo duše, je zde život těla…/proto taky Židé jedí košér maso bez krve/ – a teď Ježíš něco o pití jeho /!/ krve?! To je opravdu moc!

Ježíšovi posluchači začínají mít dojem, že pozbyl rozumu. Ostatně – ve 3.kapitole Markova evangelia se příbuzní snaží přivést domů Ježíše, protože se začalo povídat, že se zbláznil…Ježíš to neměl jednoduché – mnohdy působily „fake news“ – všelijaké pomluvy, ale také sám se náročným tématům nevyhýbal – viz eucharistie… Nicméně je to ale tak důležité téma, že Ježíš na to potřebuje své následníky připravit – možná nejdřív šokem a pak časem, aby měli příležitost postupně vše pochopit a přijmout…I zde už hned podotýká, že nejde o nějaký kanibalismus – říká: tělo nic neznamená – slova, která jsme k vám mluvil, jsou duch a jsou život…o mluví o duchovním těle a krvi – v níž se s Bohem setkáváme ve svátostech….

Mnoho jich od Ježíše odešlo a Ježíš toto nedorozumění přijímá, nechá tomu čas… Dokonce vyprovokuje i své apoštoly, tedy ty nejbližší. Chcete i vy odejít?  Vyjádřete se…, nebojte se říci, co si myslíte  – před tím reptali za jeho zády….Jako obvykle se ujal slova Petr a odpověděl geniálně – přiznává beze slov, že nechápe, ale naznačuje: nikoho jiného nemáme – už jsme s tebou zažili mnoho, to se nedá vymazat – ty máš slova věčného života, ty vedeš k pravdě, i když někdy nepochopitelně…ale my ti prostě věříme, jsi Syn Boží….

I my můžeme mít někdy vnitřní konflikt s Bohem – něčemu nerozumíme v naší víře – možná to není Mariino panenství nebo trojjedinost Boha, ale někdy spíše špatný příklad nás křesťanů, možná různá pohoršení, nepochopitelné věci, určitá těžkopádnost a pomalost církve, nepochopitelnost v rozhodování a jednání…taky jsem z toho někdy smutný a rozpačitý a někdy i naštvaný…

Víte, ale pak se podívám na sebe – a i já jsem  součástí církve, i já mám podíl na jejich hříších a nedokonalostech a nedorozuměních a špatném příkladě…. A pokud chci dát šanci sobě, dejme šanci i církvi… Podobně je to v rodině, v přátelství – vždy tam budou chyby, ale je na nás, aby tam bylo něco krásného, co povzbudí nás a  přivede i další hledající.

A pak, nic před Bohem neskrývejme – pěkně i my se vyjádřeme se svými pochybnostmi a reptáním a tím, jak třeba Bohu nebo jeho církvi nerozumíme, jak nás leccos štve nebo nudí nebo nebaví….

Ale podobně jako je to v v rodině nebo přátelství – nic lepšího asi nenajdu, tak je to i v církvi – je hříšná a slabá – jako my sami, ale nabízí nám úžasné věci, dává smysl a naplnění. A ve vztahu k Bohu nebojme se konfliktů a nedorozumění, ale řešme je, hledejme, modleme se, diskutujme, mlčme a přemýšlejme, přijde čas, kdy prohlédneme, pochopíme….

Zj 11,19a;12,1.3-6a.10ab – Boží chrám v nebi se otevřel a ukázala se v něm archa jeho úmluvy. Pak se objevilo na nebi veliké znamení: žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy. Potom se objevilo na nebi další znamení: veliký ohnivě rudý drak se sedmi hlavami a deseti rohy a na každé hlavě měl čelenku. Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem. Ten drak se postavil před ženu, která měla rodit, aby pohltil její dítě, jakmile ho porodí. A porodila syna, chlapce, toho, který má vládnout všem národům železným prutem. Avšak její dítě bylo uchváceno do nebe k Bohu, k jeho trůnu. Žena pak uprchla na poušť, kde měla místo připravené od Boha. Tu jsem uslyšel hlasité volání v nebi: „Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu a panování jeho Pomazanému.“

Milí přátelé, občas se vyčítá církvi a nám křesťanům, že ženy mají v našem prostředí malé místo. Je fakt, že v církvi při rozhodování dominují muži. Je ale také pravdou, že i když ženy nemohou být kněžími – duchovními otci v tomto smyslu slova – mohou jako zkušené křesťanky duchovně pomáhat, radit, vést, mohou řídit teologické fakulty a církevní úřady a pak je dobré se občas podívat do Bible a uvědomit si třeba tyto důležité detaily: Ježíš Kristus přijal celé lidství jen ze ženy – ne z muže, ale mocí Ducha svatého z Panny Marie. A pak tu máme dnešní první čtení, kde v základním boji mezi zlem a dobrem, lží a pravdou není na naší straně nějaký silný muž bojovník, ale žena, která je v tak citlivé a ohrožující situaci, když má porodit dítě….
Je to žena oděná sluncem s měsícem pod nohama, která nám připomíná, že má důležitost pro celý svět, vesmír – v Jižní Americe to má obrovskou symboliku, když počátek incké kultury odvozovali od božského Slunce a Měsíce a zde je žena – protipól nebo naplnění představ o Matce Země, která vše spojuje a dvanáct hvězd kolem hlavy na mariánsky modrém pozadí jako vlajka EU může být souhra okolností, ale pro nás křesťany je to jistě krásná připomínka….Marie je zástupkyně lidstva, skrze níž přišla záchrana v Ježíši Kristu….

Drak – had, ďábel odpůrce, nepřítel…dělá co může – už v ráji pokazil Boží dílo, už během vývoje izraelského národa se snažil – často dost úspěšně- Izraelity odvést od víry v jediného Boha a když přišel Ježíš na svět- ďábel dělá vše proto, aby Ježíš nemohl působit – Herodes, pokušení na poušti, posedlí, odpůrci,, obvinění, že je v moci Belzebuba /zloděj křičí – chyťte zloděje/, nakonec intriky i mezi apoštoly, pronásledování a soud, odsouzení a smrt. To nakonec  zdánlivé vítězství Zlého, které zároveň začalo ďáblovu prohru. Jak byl chytrý, tak byl hloupý – útočí na Kristovu matku, utočí i nyní na jeho církev, na ty, kdo to myslí dobře, ale prohrál už dávno….

Mimochodem pokud nás trápí pokušeními a bolestmi, je to svým způsobem dobré znamení, protože mu nějak vadíme, pokud nás nechá na pokoji, asi má pocit, že nás má….

Žena uprchla na poušť a tam, kde je obvykle působiště Zlého, je ochráněna….je to radikální prostředí – přichází a žije zde Jan Křtitel, Ježíš na 40 dnů, Maria v onom zjevení, pouštní otcové, zde  se dějí důležité zápasy, tady jde fyzicky i duchovně o život, zde se tříbí pravda, to co v nás je…tady si nelze na nic hrát…

Celý ten příběh z Apokalypsy je spíše symbolický, Maria ovšem poušť znala – při putování do Jeruzaléma, do Egypta. Ale její skutečný životní boj se neodehrával jako v nějaké dramatickém nebo dobrodružném filmu – ano, s Josefem se nenudila – zvl. v době Ježíšova dětství a pak kolem jeho smrti zmrtvýchvstání, ale většinu života žila v ústraní…tam dozrávala jako žena, matka a světice.

To je i naše cesta nehledejme nic mimořádného, ale pokusme se mimořádně prožívat náš všední život……

 

Nově: