Kázání

Zde najdete nedělní kázání Otce Linharta.

Jan 20,19-31Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a (přesto) uvěřili.“ Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

Milí přátelé, dnes v evangeliu zazněly vlastně dvě události – to, co se dělo hodiny od jeho umučení a smrti – a pak co se dělo za týden….

Tu první neděli apoštolové zřejmě prožívali emoce jako smutek strach a pochybnosti….      Smutek z toho, že příběh s Ježíšem přece tak krásně slibně začal, nyní tak strašlivě a definitivně skončil…všecko je teď jinak. Asi si hned nevzpomněli na Ježíšova opakovaná proroctví o tom, že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát …..že se nic Kristu nevymklo z rukou, ale vše se stalo podle Božího plánu…. I když to vypadalo tak hrozně a beznadějně:  tak mocný a silný Ježíš, který si vždy ví rady je najednou bezmocný, nechá se ponižovat, bít, soudit a odvést na smrt jako beránek – umírá zrovna tak, jak by umíral kdokoliv z nás – v bolesti, samotě…  Takže i my bychom v jejich pozici přišli o všechny ideály, kterým jsme dosud věřili.

S tím vším souvisel i strach – učedníci byli raději zamčeni – přece patřili k tomu Galilejci – už první z nich, Petr,  dokázal během jednoho večera zapřít, že má s Ježíšem něco společného…měl strach, Měli ho i ostatní apoštolové, mají ho i teď – přece s ním roky chodili – je to otázka času, kdy je někdo pozná a udá. Potřebovali čas a dar Ducha, aby o Letnicích přestali řešit obavu o sebe, ale začali hlásat evangelium s mocí a beze strachu – dokonce později i s radostí, že směli pro Ježíšovo jméno něco vytrpět.

Pochyby měli i pro zmatených zprávách od žen. Přitom židovští úředníci podezřívali apoštoly, že Ježíše odnesli, aby s ním udělali divadlo o jeho domnělém novém životě. Zrovna tak i učedníky mohl vyděsit fakt prázdného hrobu. Co když mocní hrají vysokou hru, sami Ježíše odnesli, aby mohli později apoštoly obvinit z podvodu?  A nebo že by opravdu vstal z mrtvých?… Že by ty ženy měly pravdu? To už postupně něco ví Petr, emauzští učedníci a pak najednou – on stojí uprostřed nich…

 Ježíš vstupuje do našich bolestí a zklamání i strachu a pochybností, neštítí se jich, nebojí se jich, nepohrdá jimi.  Má pochopení. Přichází s pokojem – šalom – byl to vlastně obyčejný běžný pozdrav, ale víckrát zopakovaný s důrazem – nepřináším vám výčitky, nečekám od vás překotné vysvětlování, nesu vám pokoj – jestli chcete něco pochopit, přijmout, zklidněte se, dejte tomu čas…on nespěchá….

Pamatují se, jak 13.3.13 jsme se v konviktu v Olomouci se studenty dívali na přímý přenos o papežské volbě a ten den večer jsme konečně zahlédli bílý kouř  nad Sixtinskou kaplí a po delším čekání, kdy nový adept této nejvyšší služby přijímá zvolení, oznamuje nové jméno a pak předstoupí před shromážděný lid na Svatopetrském  náměstí. Tehdy jich tam bylo spousta… A když bylo oznámeno oficiálně jméno Jorge Bergolio – spousta lidí se po sobě podívalo s pochybnostmi – Kdo to je? Ale když zaznělo, že jeho jméno je František – zajásal jsem a když se konečně nový papež ukázal, řekl pozdrav – taky pro nás naprosto běžný – tak běžný, že provokoval – dobrý večer…. Najednou ta dvě slova měla obrovský symbolický význam: přicházím k vám obyčejným lidem s františkánskou pokorou jako obyčejný člověk, budu se za vás modlit a vy se, prosím, modlete za mne…

To byl dotek lidskosti, pokoje a radosti – možná důležitější dotek, než ten Tomášův…něco podobného mohli cítit všichni apoštolové….když Ježíš přichází s velkou důstojností a moci, ale zároveň stále tak blízký obyčejnému lidskému životu a jeho potřebách – jí s nimi, Tomášovo dovolí se dotknout jeho ran…je celý k dispozici – to je nás Bůh….to je naše síla, to je naše radost, to je naše všechno…

Mt 28, 8-15 – Ženy rychle odešly od hrobu a se strachem i s velkou radostí běžely oznámit jeho vzkříšení jeho učedníkům. Vtom šel Ježíš proti nim a řekl jim: „Buďte zdrávy!“ Přistoupily, objaly mu nohy a poklonily se mu. Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se! Jděte a oznamte mým bratřím, ať odejdou do Galileje. Tam mě uvidí.“ Když ženy odešly, přišli někteří ze stráže do města a oznámili velekněžím, co se stalo. Ti se shromáždili se staršími, poradili se a dali vojákům hodně peněz s pokynem: „Říkejte: ‚V noci přišli jeho učedníci a ukradli ho, zatímco my jsme spali.‘ A doslechne-li se to vladař, my ho uchlácholíme a postaráme se, aby se vám nic nestalo.“ Oni vzali peníze a udělali, jak byli navedeni. A tento výklad je rozšířen mezi židy až dodneška.

Milí přátelé,  před lety jsem dostal od jednoho bývalého studenta z konviktu tento text o Ježíšovi: Spal v jeslích, které patřily někomu jinému, přes jezero se plavil v člunu, který patřil někomu jinému, jel na oslátku, které patřilo někomu jinému, byl položen do hrobu, který patřil někomu jinému…učinil to proto,aby se o všechno, co měl, rozdělil s námi: O svůj život, o svou slávu, o své místo u Otce…. Ježíš jde k nám otevřeně, nezištně, nezáludně a opravdově – až na smrt, kterou porazí a  vrací se znovu živý……A jaká je odpověď nás lidí?  Nejdříve je to neschopnost uvěřit, pak zmatek a mezi mocnými- horečnatá aktivita proto, aby se vše umlčelo, ututlalo, klidně na to dají mnoho peněz, aby rozšířili falešné zvěsti o tom, co provedli apoštolové, kteří údajně předstírají Ježíšovo zmrtvýchvstání…

A jak to bylo doopravdy? Bible  pomalu, klidně a opakovaně skrze jednotlivé svatopisce popisuje, jak se Ježíš postupně ukazuje Magdaléně a dalším ženám, Petrovi, emauzským učedníkům, všem apoštolům i Tomášovi a nakonec dokonce 500 učedníků najednou… To už nemohl být nějaký podvod nebo halucinace nebo sen – on s nimi mluvil, mohli s ho dotýkat, jedl s nimi…

A jak to bylo s těmi svědky? Je zajímavé, že anděl oslovuje ženy, které přišly, ale nemá nic, co by řekl vojákům střežícím hrob – možná ani nic neslyšeli. Podobně se tak dělo při Pavlově obrácení u Damašku… Bůh oslovuje konkrétně a osobně…

Vojáci byli zvyklí příliš neuvažovat, ale řídit se rozkazy – život byl jasně nalajnován. Nemuseli příliš řešit kde je pravda a spravedlnost – rozkaz naznačil, co mají dělat, na čí stranu se mají dát. Zde je vše najednou vzhůru nohama. Údajný zločinec má být hlídán, o což se oni snaží, ale v jednu chvíli jsou tam úplně zbyteční, jako by tam ani nebyli. Anděl si udělá co chce – pečeť nepečeť- kámen je odvalen. Hrob je otevřen a Ježíš je pryč. Oni tak nesplnili rozkaz a čeká je trest – jdou tedy ke kněžím, kteří je najali, aby se poradili, co dál. Dopadlo to pro ně dobře, vlastně skvěle! – Kněží jim dokonce zaplatili navíc a před sankcí je ochránili…Stačilo jen mlčet….Happyend? Pro tu chvíli možná. Ale pokud později něco nezměnili, propásli svou životní šanci – stát se svědky Kristova zmrtvýchvstání.  Co by za to mnozí  dali…! Být na jejich místě….Podobně jako zákoníci a farizeové, i oni se minuli s Kristem – spásou…záchranou….

Opomíjené ženy prožívaly strach, ale taky radost – novou naději, že všecko je jinak  a běží za apoštoly. Ještě na potvrzení všeho se setkaly s Kristem…O čem ještě pochybovat? Teď je to jasné! Pak už mohou jen dál zvěstovat, co viděly a zažily…. Pro některé byl Ježíš ukraden, bohužel dnes mnohým by také mohl být ukraden… ale mnozí v něm i dnes nacházejí naplnění všech nadějí…

Jak jsem říkal na začátku o Ježíšovi – přišel sem, jako by mu tady vůbec nic nepatřilo, dokonce si nechal ukrást zvěst o zmrtvýchvstání – a přece – on to přijímá, i s tím, že může být špatně pochopen, nepřijat, on bere i to, že o něj nebude zájem nebo že někteří půjdou dokonce proti němu – těch pár, kteří uvěří, mu stojí za to – i my mu stojíme za to….všichni mu stojí za to…

Nově: