Kázání

Zde najdete nedělní kázání Otce Linharta.

1. čtení: Jon 3,1-5.10 – Hospodin oslovil Jonáše: “Vstaň, jdi do velikého města Ninive a volej tam, co ti ukládám.” Jonáš tedy vstal a šel do Ninive podle Hospodinova rozkazu. Ninive bylo veliké město před Bohem, tři dny se jím muselo procházet. Jonáš začal procházet městem první den a volal: “Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno!” Ninivští obyvatelé však uvěřili Bohu, vyhlásili půst, oblékli se do žínic, velcí i malí. Když Bůh viděl, co učinili, že změnili své hříšné chování, smiloval se a nepřivedl na ně zkázu, kterou jim hrozil.

 

Milí přátelé,

vypadá to docela jednoduše – Hospodin Jonášovi přikázal a on šel…ano, ale on šel na loď a místo do Ninive, se  rozhodl utéci pryč od Boha – snad kamsi do Taršíše – Španělska– na druhý konec Středozemního moře – tedy na druhý konec tehdejšího světa…

Už z tohoto faktu vyplývá první poučení – před Bohem nikam neutečeme….je to asi tak, jako když si zavřeme oči a když my nevidíme druhého, myslíme si, že ten druhý nevidí nás….

Jonáš na lodi prožije a kupodivu i přežije obrovské dobrodružství – přijde bouře, která není jen tak sama od sebe, ale je zde znatelný duchovní rozměr – proto se mezi námořníky losuje, kdo za to může  a vcelku pochopitelně to je Jonáš.. a on, budiž mu to ke cti, to přizná, že utíká před Bohem a aby zachránil druhé, obětuje se….

Jde na smrt, jasnou smrt…co mohl vědět o velké rybě, kterou mu Bůh pošle? Jonáš si to nadrobil sám – a přece….  zde projevuje právě  rys hrdinství  – rys všech mučedníků a velkých lidí, kteří jdou do rizika, kde vůbec nevědí, jak to dopadne….jdou do toho, protože věří v Boží moc a pomoc a smysl všeho podobně pro lidi je pravda a  svoboda tak důležitá, že pro ni riskují vše, i život….

 

Byl to německý filozof K. Jaspers, který přišel s konceptem mezní zkušenosti. Jaspers za mezní zkušenosti považuje okamžiky života, ve kterých je člověk konfrontován s prožitkem viny, hrůzy, nevyvratitelnost osudu, smrti, nemoci, bolesti nebo úzkosti. Až tehdy si uvědomuje svoji omezenost. Jaspers tvrdí, že abychom dospěli, potřebujeme na tyto hranice narazit. Pochopitelně otázka je, co s tím? Jonáš volá k Bohu. Filozof hovoří o přijmutí tohoto zoufalství a zároveň o tom, že až v naprostém ztroskotání najednou člověk zakusí to, že si nemůže pomoci sám a že musí hledat zdroje mimo sebe. Jaspers tuto pomoc nazývá někdy transcendence, někdy Bůh. Tuto myšlenku jsem našel v kázání Davida Nováka.

D.Novák si také všímá podoby dvou příběhů:

Velryba – je příběh podobný se Ježíšem – v obou případech řádí bouře oba spí – oba jsou vzbuzeni, protože hrozí nebezpečí, oba zachrání situaci – Jonáš se obětuje, Ježíš projeví svou moc, a oba bouři utiší….ale nakonec i Ježíš – symbolicky řečeno – se vrhne do vln zla a hříchu a nechá se jimi pohltit, aby jako Jonáš 3. dne  vstal k novému životu a všem ukázal cestu ke svobodě…

 

Když je Jonáš zachráněn, tak a po této neuvěřitelné zkušenosti s Bohem jde zachránit konečně Ninivany…nechce se mu – co je mu do cizinců do ne-židů?

Co je mně do ne-křestanů, ne-Čechů… ne-bílých, ne-normálních, ne-většinových…? Bůh má smysl pro humor a jako Jonáše vyzval právě prorokovat do Ninive k pohanům, kterými pohrdal, tak někdy i nás pozve do situace nebo k lidem, kterým bychom se raději vyhnuli – můžeme se spřátelit s lidmi, kterými máme tendenci pohrdat…. – viz tvrdý, ale krásný film Clinta Eastwooda – Gran Torino……..

Jonáš potřeboval dvojí obrácení – nejdřív sestoupit do hlubin moře – vydat se Bohu a věřit mu, vše vsadit na něj a pak potřeboval druhé obrácení – u Ninive, když se nestala pohroma, kterou oznamoval a na kterou se vlastně i těšil, jaké to bude představení, až bude město vyvráceno – a on je zklamán /!/  Božím milosrdenstvím a je Bohem veden k tomu, aby změnil vztah k člověku, jako k svému bratru nebo sestře –   jde to jedno s druhým – není možné poznat Boha a uzavřít se lidem….

Tak až budeme naříkat nad zkaženým světem a budeme čekat, když Bůh zasáhne svou trestající rukou – kdo ví, jestli nás nepovolá k tomu, aby skrze nás ukázal lidem své milosrdenství….

Jan 1,35-42  Jan stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: „Hle, beránek Boží!“ Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním. Zeptal se jich: „Co byste chtěli?“ Odpověděli mu: „Rabbi“ – to přeloženo znamená Mistře – „kde bydlíš?“ Řekl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Jeden z těch dvou učedníků, kteří to od Jana slyšeli a šli za ním, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Ten nejdříve nalezl svého bratra Šimona, řekl mu: „Našli jsme Mesiáše!“ – to přeloženo znamená Kristus – a přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohlédl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas,“ to je v překladu Petr (Skála).

 

Milí přátelé, zkusíme se zase trochu zaměřit na klasický evangelní text v počátku roku – po Vánocích je Ježíš dospělým mužem, který začíná veřejně působit a získávat učedníky…

Učedníci nechali Jana být a šli za Ježíšem – není to nevděčnost? I my máme možná duchovní vůdce a někdy přejdeme jinam…máme svobodu….ostatně Jan sám je na Ježíše nasměroval. Je to velikost a pokora  Jana Křtitele, který nejen pronáší ta slova, ale taky je uskutečňuje – On musí růst a já se menšit – nechá nejlepší lidi odejít, dá jim svobodu, aby mohli dále růst….

I u Ježíše vnímáme pokoru, on ani neláká ani neodmítá… Chceš něco, tak pojď a dívej se a rozhodni se…dává svobodu, nechá člověka postupně vrůstat do jeho učednictví. Ostatně, podle evangelií zřejmě apoštolové za Ježíšem šli postupně – na čas se vraceli k rodinám a práci a opět se sešli…až s ním zůstali….

Co chcete? Podobně jako Eliáš na choře Choreb  je dotazován Hospodinem, který ho tam pozval – co tu chceš ? Nebo dva slepci u Jericha.. Co chcete? Ježíš se ptá, ale to on přece dobře ví, ale vědí to oni? Vím to já, co vlastně chci od svého života, od druhých lidí, od světa, od víry, od Boha?? O co mi jde?

Mistře, kde bydlíš? Skoro se to podobá tomu vtipnému konstatování o poněkud vlezlé návštěvě: já mám takovou žízeň, že bych se u vás najedl a přespal…. Nejsou trochu za hranou? Oni právě chtějí ne jen slyšet jeho slova, ale vidět, jak žije a on se toho nebojí..Co bychom dělali my, kdyby někdo chtěl být katolíkem a řekl by, vypadáš zajímavě, mohu u vás chvíli bydlet, abych vidět jak se žije u křesťanů? Co by viděl, byli bychom pro něj opravdu zajímaví a inspirativní?…. To je výzva….

V každém případě je také vidět, že nestačí slyšet o Ježíšovi a o víře, ale přivést člověka k Ježíšovi, jak to udělal Jan… a pak se začnou dít věci… i dotyčný potřebuje učinit nějaký pohyb, změnu, nový krok do neznáma…jinak se nic nezmění….tak jak to udělali Jan a Ondřej.

Pojďte a uvidíte...říká Ježíš..důležité je to pojďte – jste na cestě a budete na cestě, stále se bude něco dít, budete nepozorovaně růst, teď vás ani nenapadne, že by Bůh vás povolal ke kazatelské činnosti jako apoštoly, že tomu zasvětíte svůj život, že budete svědky Kristova života, smrti a zmrtvýchvstání, že budete u zrodu spásy celého věta…..je třeba být připraven. V Boží škole neexistuje závěrečný diplom, nebo absolutorium, stále jsme jeho žáky – tedy v tomto světě….

Víra je ze slyšení, je třeba sdělovat svědectví a dát poznat Krista – to první je na nás a to druhé na Bohu…a on pak dělá velké proměny – Petr dostane nové jméno – symbolické jméno – opět něco nepochopitelného – na něm má stát církev – na hříšném obyčejném rybáři? Ano, tak Bůh proměňuje život…takto může měnit i život náš……Ne, nebudeme papeži jako Petr, ale můžeme být jeho svědky, kdekoliv jsme.

Povoláním církve v této době je lidem svědčit a dát jim poznat Boha….učme se oslovovat lidi v jejich problémech, zajímat se o to, co je trápí, mluvit jejich jazykem, ale dávat cosi univerzálního – co potřebují všichni v každé době: zvěst o Bohu, který miluje člověka a ve svobodě mu nabízí řešení všech bolestí a problémů,   nabízí cestu k dobrodružství, které nekončí, pokoj a radost, které si ani neumíme představit…..

Cesta k tomu je náročná, celoživotní – jdeme za za Ježíšem, máme ho s sebou nejen v kostele, ale taky v práci a doma u počítače nebo při zábavě a odpočinku… Kéž by tomu tak bylo…..

Nově: