Kázání

Zde najdete nedělní kázání Otce Linharta.

Gal 4,4-7 – (Bratři!) Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: „Abba, Otče!“ Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dědic skrze Boha.

 

Milí přátelé,                                                                                                              

prakticky  celý prosinec jsme se připravovali na příchod Mesiáše – Ježíše Krista. Radujeme se z jeho příchodu na tento svět. Vlastně advent a hlavně Vánoce, které stále probíhají, jsou jednou velkou oslavou, mejdanem, radostí ze Ježíšových narozenin…. Koho většího bychom také jako křestané chtěli oslavovat?

 

Bůh se nám v něm neuvěřitelně přiblížil. Myslím, že žádný náboženský systém nepřibližuje v tomto smyslu Boha člověku – jako křesťanství. Je to důvod k údivu, obdivu i nadšení. Velká škoda, že s námi tento fakt, že Bůh chce být s námi, ani moc nehne…bereme to jako samozřejmost… A zase v tom můžeme vidět obrovskou Boží pokoru, když Ježíš přichází k nám a – jak bychom my lidé čekali – on nečeká nějaké zvláštní ohledy, prostě je tu a slouží nám….

Ano, ale nyní na Vánoce je v církvi i ve světě středem pozornosti a je to tak dobře. Jenže Bůh je natolik pokorný, že chce, abychom si všímali i jeho přátel – sv. Štěpána, evangelisty Jana, papeže  Silvestra, Josefa Nazaretského a dnes – především Panny Marie – jako maminky Boží…

Opět se tady dotýkáme neuvěřitelné věci. Bůh je zde jako obyčejné dítě, má svou maminku, která mu dává život, otce Josefa, který ho uvádí do okolního světa a přijímá jejich autoritu a poslouchá je…Jen si to představte – Bůh poslouchá člověka!!! Bůh má rodinu, má domov mezi námi! On opravdu rozumí každí naší situaci – včetně toho, že ještě za jeho mládí s největší pravděpodobností je polovičním sirotkem….když Josef umírá.

 

A jeho maminka – ta ho dala světu a  ona rozhoduje v počátku o jeho životě… Ovšem brzo  přichází čas, kdy se ona učí od něho – už při narození, kdy vše uchovává ve svém srdci a přemýšlí a medituje, co to vše má znamenat, učí se u dospívajícího syna, když ho najde v chrámě, že už nemůže patřit jí, ale Otci v nebi a v Káně, kdy se svou ženskou intuicí a taktem připraví cestu k Ježíšovu prvnímu zázraku, kdy apoštolové v něho opravdu uvěří…zároveň ji Ježíš učí, že nesmí určovat jeho život a směřování – ženo, nepřišla má hodina…..Marie se učí, jak mu nechávat svobodu pro jeho poslání….

V knize Pominuté chvály Štěpán Smolen krásně popisuje, jak je třeba být někdy „krutý“ ke své mámě a opustit ji, protože z příkladu zápecnického Českého Honzy vidíme, jak je nebezpečné zůstat jen v mamahotelu, že je třeba prostě jednou vstát, vzít do šátku pár buchet a jít dobývat svět. Blahoslavení rodičové, kteří dají dětem svobodu a nenápadně je kryjí a zaštiťují svou modlitbou při jejich hledání Božího povolání a naplnění svého života… To Maria dokázala skvěle… Ježíš se nedržel máminy sukně, ale ji samou vede k tomu, aby naplnila svůj příslib a přání  vůči Bohu – ať se mi stane podle tvého slova…

 

Maria se učí i pod křížem, kde konkrétně, a tak bolestně, nakonec svého syna dává světu i Bohu….

Ježíš přišel na svět,aby sloužil, Maria je služebnice Páně, jak se tak sama při zvěstování označí…a tak jako Matka Boží slouží Synu a příchodu Božího království…

Co my s tím? Věříme v Boha, který je nám blízký a má matku…, a sám je nám otcem i matkou…viz Izajáš a Boží ujištění, že nás miluje víc než matka své nemluvně. Marie je jednou z nás, je jedinečná ve svatosti a podobnosti Bohu, ale taky ví, co je běžná lidská práce, starosti. Bůh sdílí s Marií obyčejné lidské starosti i touhy….Takže následovat Krista neznamená dělat mimořádnosti, ale žít pořádně svůj obyčejný život a učinit ho mimořádným v tom, že do něj pozveme Boha a Mariinu inspiraci i přímluvu….Vzpomeňme často na to během tohoto začínajícího roku, žijme tak…a bude to opravdu dobrý rok….

Milí přátelé,

tak nám to pěkně uteklo a rok se s rokem sešel – končíme rok jednadvacátý a na dveře nám neodbytně ťuká Nový rok se třemi dvojkami.

Loni jsem uvažoval o předsednických modlitbách v této mši svaté a dnes se přesunu na úplný závěr, kdy uslyšíme krásné slavnostní požehnání:

Bůh, pramen veškerého požehnání, ať vám dá svou milost, chrání vás po celý rok a ať vám žehná. Amen.

Bůh je skutečně pramenem – nejen požehnání, ale celého života, celého světa, všech lidí … A Bůh nejen že stvořil tento svět – tedy vytvořil z ničeho, ale jde do detailu – vyhrál si s kosmem a jeho nádherou – jak objevují hvězdné dalekohledy a sondy na okolní planety, vyhrál si i s mikrokosmem – i ti nejmenší tvorové mají svou krásu a důstojnost, podobně i organismy žijící kilometry pod mořskou hladinou nebo na okraji sopek v pro nás naprosto nepřijatelném prostředí – nic není navíc, nic nechybí, je zde harmonie jedno přechází v druhé… Ano, možná se můžeme ptát proč tu máme viry a bacily, proč vši a blechy, proč štěnice, mouchy a komáry, atd…, proč zde vládne tvrdý zákon přírody, kdy silnější pozřou, pohltí a přemůžou ty slabší…/?/

 

To je tajemství… Vše má svůj význam a smysl, který úplně -vcelku- ještě nechápeme…Jsou totiž součástí neuvěřitelného, obrovského a nádherného příběhu vesmíru, světa, života…. A stále probíhajícího boje dobra a zla. A my víme, kdo nakonec zvítězí – i proto se můžeme těšit na věčnost, kde budou na nás čekat odpovědi na všechna naše proč…. A tak Bůh je nejen pramenem naší existence, ale taky zdroj požehnání – tedy latinsky – „benedictio“ – to znamená „dobrořečení“ – jinými slovy všemu nakonec dává dobrý cíl a smysl… a když my se mu otevřeme, on nám žehná, dá smysl tomu co je za námi i před námi…povede nás i v příštím roce k dobrému….

Mimochodem v knize Slovo mají děti jsem četl takovou přímo silvestrovskou inovaci pro hlavní postavy při stvoření světa: na náboženství  se katechetka ptá: V ráji byli dva lidé…a jak se jmenovali? Jedna žačka na to: ano, vím, byla to Eva a…. – druhá spolužačka do toho vpadla: a Vašek….!

 

Druhá část žehnací modlitby říká: Ať Pán střeží neporušenost vaší víry, trpělivost naděje a velkodušnost lásky, abyste vytrvali až do konce. Amen.

To je jasná připomínka toho, že Pán chce a očekává naši součinnost, spolupráci, abychom mu dali nějaký čas…Co tím myslím? V kostele v Dolní Čermné jsem se setkal s tímto rčením: Dětem byl vysvětlen význam adorace: při adoraci je člověk v klidu a nedělá nic jiného: žák na to: Já bych adoroval,až bych brečel…

Ano, je to čas na Boha, kdy se učím Bohu důvěřovat – když někoho opravdu znám, sdílím s ním život v radosti i bolesti, práci i odpočinku, můžu s ním brečet i se s ním smát, jsme přátelé, pak si navzájem věříme, máme se rádi, jsme jeden druhému věrohodnou nadějí…. Chceme-li tedy Boží požehnání, obnovujme svůj vztah k Bohu… a pak tu jde o vytrvalost – vy co jste ženatí a vdané, jistě víte, co říkám, ono jednou se pro někoho nadchnout na chvíli, to umí každý, ale být věrný svému slibu i v nemoci a zklamání a utrpení…to chce někdy i kus hrdinství a kuráže a já se skláním před všemi těmito skrytými hrdiny a hrdinkami a zároveň jim přeji Boží pomoc a sílu. To přeji i těm, kterým se přese všechno úsilí třeba manželství uchovat a udržet nepodařilo…

Podobně prosme o víru jako takovou a začínejme stále znova – i když někdy Bohu nerozumíme a je to těžké…ve vytrvalosti je schováno Boží požehnání a pomoc…..

A do třetice: Ať vždycky vyslyší vaše prosby, dá vašim dnům svůj řád a mír a vede vás po cestě spásy. Amen.

Můžeme prosit různě a z různých důvodů: např. kluk se ptá spolužáka v náboženství – Taky se modlíte před jídlem? Ne, proč? Naše maminka vaří dobře…./Slovo mají děti/

Poslední dva roky nás poněkud vyhodily z konceptu, potřebujeme se dostat do starých kolejí, mnozí bychom chtěli, aby vše bylo jako dřív, abychom se zbavili té nejistoty a toho všeho zmatku…, ale nikdy to nebude stejné, vše se nějak vyvíjí…

 

Nicméně: je jeden Bůh, máme jeden život, lidi kolem sebe, hodnoty, kterých se  nesmíme vzdát – jako je pravdivost, laskavost, dobrota a díky těmto neměnným hodnotám dostaneme pokoj a mír od Pána… a k tomu všemu si vyprosme Boží požehnání – pro sebe i pro druhé….

Požehnej vás všemohoucí Bůh, Otec i Syn i Duch Svatý. Amen.

Nově: