Kázání

Zde najdete nedělní kázání Otce Linharta.

Milí přátelé, je zajímavé, jak v je v Bibli ceněna ctnost moudrosti – kdy lidská moudrost je brána jako chytrost, ale před Bohem je pošetilostí – skutečná moudrost je totiž – počítat se svým rozumem, správě ho využívat a taky se podle svého poznání řídit – vzpomeneme si na moudrého muže, který na rozdíl od bláznivého si postavil dům na skále a ne sice tak krásný, ale taky ne na písku, který se rychle zhroutí…..podobně jsou popsány panny pošetilé bez zásoby oleje při čekání na ženicha a zase panny prozíravé, tedy moudré a chápavé, ty byly připravené pro správnou chvíli….

A do této úvahy patří i Ježíšovo povzdechnutí – k emauzským učedníkům . Jak jste nechápaví – a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět a tak vejít do své slávy? Pořád vám to nedošlo? Pořád nic?

Oni potřebovali čas, odstup, pohled z druhé strany, pomoc od někoho jiného, aby jim to došlo…vše je totiž jinak. Skutečnost velikonočních událostí je úplně jinde. Oni vidí jen skořápku prázdného hrobu, oplakávají mrtvého a ještě k tomu zmizelého. On sám k nim musí přijít, aby poznali realitu, že on žije a je s nimi a pro ně…..

Když jsem by potřetí v Luži – to víte, že si občas neodpustím nějakou vzpomínku – tak paní, která se mnou byla u stolu, se při mé zmínce, že jsem se ráno modlil, překvapeně otočila a ptala se, Vy věříte v Boha?!!!!! A já jsem jí s úsměvem řekl, to víte, když jsem farář, tak se to dá ode mne čekat:-) a neodpustil jsem si pár bonmotů na téma – všichni jsem věřící… nebo že nejde tak o to, co máme napsané v matrice, ale jací jsme lidé…to jen aby měla jasno, že ji nijak neodsuzuji a že být křesťanem neznamená mít jen kostelní fasádu, ale že jde o život, o pravdivost……

Sv. Pavel ve svém dopise říká, že lidí, kteří nepoznali Boha – nemají příliš omluvu, protože stačí se dívat na nebe, zemi, na stvoření a z jeho krásy a řádu člověk logicky dojde k poznání Stvořitele….Ovšem zdá se, že to není tak jednoduché…žijeme v oploštělé a zpovrchnělé době – lidé nám vidí do talíře, znají nás křesťany a jsou k nám mnohdy právem kritičtí – a za další – bohužel máme to těžké všichni. Dříve jsme se opírali moudrost dědečka, babičky, učitelů, významných lidí a braly se vážně jejich názory, jejich zkušenosti. Dnes má více autority nějaký /omluvám se/ – 15 letý youtuber, kterému jede pusa a má dost odvahy se prezentovat se svými názory před světem…, na netu můžeme najít spoustu skvělých věcí, ale taky spoustu nesmyslů i věcí vysloveně zlých, a teď nám často chybí právě ona moudrost, abychom dokázali rozlišit, co je pravda a co je lež nebo možná ještě horší – rafinovaná polopravda, prostě co vede k dobrému a co ke zlu. Je třeba si zachovat vnitřní klid, odstup, zdravou kritičnost ověřovat si zdroje – číst informace i z druhé strany a pak sledovat sebe a ptát se – co mi to dává? Prázdnotu? Pak to nemá cenu číst. Natož přijímat.. Budí to ve mně strach nebo vztek? Buďme bdělí a o to více se ptejme po zdroji – totiž naštvaní a vystrašení lidé se nechají hodně snadno manipulovat….a nebo nutí mne to k zamyšlení a třeba k něčemu tvůrčímu? Pak je to asi dobrý zdroj…Učme se rozlišování v moudrosti a pokoře a chápavosti….učme se i toleranci, každý má svou cestu k životním názorům, postojům, víře….

Moudrost jako taková se násobí věkem, vzděláním, zkušenostmi…ale stačí, když je to vnímavý a pokorný člověk, jako můj švagr, kterými už mnohokrát nastavil zrcadlo a laskavě, ale jasně – jako Ježíš emauzským učedníkům- otevřel oči….třeba když někoho kritizuji, tak ve skutečnosti jsou to mé nectnosti, které mi tolik vadí u druhého….

Važme si takových lidí a žijme tak, abychom se jimi stávali. To je totiž cesta ke svatosti a k Božímu království –hledat, pozorovat a více chápat Boží působení v tomto světě – skrze ticho, modlitbu, reflexi, svátosti – sv. zpověď, Bibli – a pak toto vše přijmout a zapojit do života, pak můžu být moudrým a chápajícím rádcem i druhým – svým příkladem –i beze slov…..

1 Petr 1,3-9 Buď veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, (na dědictví) skvělé a trvalé. Je pro nás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc (a vede) ke spáse, která se má ukázat (nyní) v poslední době. A proto budete potom jásat, i když vás musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to k chvále, slávě a cti. Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti; až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše.

Milí přátelé, zkuste si představit, že máte někoho upřímně rádi. Zajistíte mu příjemný život v krásném prostředí. Seznámíte ho s přáteli, s nimiž se cítí dobře. Seženete mu práci činnost, která ho opravdu těší a baví. Má vše, co potřebuje a po čem touží. Pak ale přijde situace, kdy má dotyčný projevit trochu loajality – postavit se na vaši stranu, ale on s vidinou požitku, který ještě neokusil, vás prostě zradí, nechá vás být, už nejste pro něj zajímaví. Ovšem v tu chvíli přijde o všechny krásné podmínky života a lituje. Ale je pozdě…. Vrátit se to nedá. Vy dotyčného ale budete mít tak rádi, že mu dáte zase šanci. Řeknete mu, ano, teď budeš mít život mnohem tvrdší, sám se budeš muset hodně snažit. Ale jednou ti pošlu pomocníka, který ti dá nejen vše potřebné, ale dá za tebe vlastní život a tvou ztrátu promění v ještě větší zisk. O ten už nikdy nepřijdeš. Podmínkou je, abys o to stál…a on o to občas stojí, ale přece znova a znova utíká od vás, aby se pak kajícně vrátil a vy ho přijímáte znova a znova. To jsou celé dějiny spásy – historie Božího milosrdenství k člověku

Možná si řeknete, to je za hranou – být takhle vstřícný...vidíte a přesně tak působí Boží milosrdenství. Až za hranu našich představ a naší trpělivosti….Bůh nám nikdy nepřestane vycházet vstříc, s nadějí a touhou nás přivést ke štěstí….po němž si tak často sami šlapeme

Sv. Petr to říká jasně: Otec Pána Ježíše Krista je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil. Takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví, skvělé a trvalé…je pro nás připraveno v nebi.

Ano , takže dává nejen novou šanci, ale ještě nám připravil odměnu, jejíž velikost, krásu a sílu si neumíme představit…

Petr ale připouští toto: i když vás musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, tak cíl bude stát za to. Ono Boží milosrdenství souvisí i se zkouškami… Boží láska k člověka není rozmazlování, Bůh je moudrý – jeho láska není to polštář, ale taky zodpovědnost – on nám nabízí přátelství, ale abychom ho byli schopni, musíme se k němu trochu protrpět – /když chci radost z hudby, sportu, vzdělání – taky to něco stojí / tím spíš když se nechám Bohem vést k něčemu mnohem většímu.

A ještě jedna věc z toho vyplývá: když si Bůh vyvolil Izraelity, tak je vedl jako máma vede své dítě, ale ne jen pro ně samotné, ale pro všechny lidi – už Abrahámovi je slíbeno, že v něm bude požehnání nejen pro jeho rodinu, ale pro celý svět. Láska Boha člověka vychovává a vede k tomu, abychom i my se mu podobali…abychom i my šli někdy za hranu svých představ, co mám s druhým člověkem vydržet, než ho přetrhnu:-), že i my se máme učit dávat znova šanci, a že máme dělat maximum, abychom nejen sebe, ale i druhé jednou přivedli k Bohu.

Bůh nikdy neopomene žádnou příležitost pro nás. Buďme prosím i my vynalézaví a svatě umanutí k tomu, aby ostatní lidi mohli pochopit, že Boží milosrdenství prostupuje celý svět a že smí každý člověk mít na něm podíl. Kolik lidi dnes tak naléhavě potřebuje slyšet, že je má někdo nezištně a bez podmínek rád a že jim nenabízí podbízivá šidítka, ale že dává všechno….A pak – jak to popisuje sv. Petr: budeme jásat v nevýslovné a zářivé radosti; až dosáhneme cíle své víry, totiž spásy duše.

Nově: