Kázání

Zde najdete nedělní kázání Otce Linharta.

Jan 4,5-42 Ježíš přišel k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pole, které kdysi odkázal Jakub svému synu Josefovi. Tam byla Jakubova studna. Ježíš, unavený chůzí, posadil se – tak jak byl – u té studny. Bylo kolem poledne. Tu přišla jedna samařská žena navážit vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“ – Jeho učedníci totiž odešli do města, aby koupili něco k jídlu. Samařská žena mu odpověděla: „Jak to? Ty, Žid, žádáš o napití mne, Samaritánku?“ Židé se totiž se Samaritány nestýkají. Ježíš jí na to řekl: „Kdybys znala Boží dar a věděla, kdo ti říká: ‘Dej mi napít’, spíše bys ty poprosila jeho, aby ti dal živou vodu.“ Žena mu namítla: „Pane, vždyť ani nemáš vědro, a studna je hluboká. Odkud tedy chceš vzít tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jakub, který nám dal tuto studnu a sám z ní pil i jeho synové a jeho stáda?“ Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného.“ Žena mu řekla: „Pane, dej mi tu vodu, abych už nikdy neměla žízeň a nemusela sem chodit čerpat.“ Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a zase přijď sem.“ Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí na to řekl: „Správně jsi odpověděla: ‘Nemám muže’; pět mužů už jsi měla, a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi mluvila pravdu.“ Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha tady na té hoře, a vy říkáte: ‘Jen v Jeruzalémě je to místo, kde se má Bůh uctívat.’“ Ježíš jí odpověděl: „Věř mi, ženo, nastává hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spása je ze Židů. Ale nastává hodina – ano, už je tady – kdy opravdoví Boží ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vždyť Otec si vyžaduje takové své ctitele. Bůh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě.“ Žena mu řekla: „Vím, že má přijít Mesiáš, nazvaný Kristus. Ten, až přijde, oznámí nám všechno.“ Na to jí řekl Ježíš: „Já jsem to, který s tebou mluvím.“ Právě tehdy se vrátili jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou. Přesto však se nikdo nezeptal: „Co jí chceš?“ nebo „Proč s ní mluvíš?“ Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Snad je to Mesiáš?“ Vyšli tedy z města a šli k němu. Mezitím ho učedníci prosili: „Mistře, najez se!“ On jim však řekl: „Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte.“ Učedníci se mezi sebou ptali: „Přinesl mu někdo něco jíst?“ Ježíš jim řekl: „Mým pokrmem je plnit vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo. Říkáte přece: ‘Ještě čtyři měsíce, a nastanou žně.’ Hle, říkám vám: Zvedněte oči a podívejte se na pole: jsou už bílá ke žním. Ten, kdo žne, už dostává svou mzdu a shromažďuje úrodu pro věčný život, takže se raduje zároveň rozsévač i žnec. V tom je totiž pravdivé přísloví: ‘Jiný rozsévá a jiný sklízí.’ Já jsem vás poslal sklízet, na čem jste nepracovali. Jiní pracovali, a vy sklízíte plody jejich práce.“ Mnoho Samaritánů z toho města v něj uvěřilo pro řeč té ženy, která svědčila: „Řekl mi všechno, co jsem udělala.“ Když tedy ti Samaritáni k němu přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam dva dny. A ještě mnohem více jich v něj uvěřilo pro jeho řeč. Té ženě pak říkali: „Věříme už nejen proto, žes nám to pověděla, vždyť sami jsme ho slyšeli a víme, že je to skutečně Spasitel světa.“

Ježíš žízní – jistě jako každý člověk za poledního vedra po vodě ze studny, ale jeho žízeň v rozhovoru se samařskou ženou, je žízní duchovní, on žízní po její spáse – jinými slovy on žízní po její žízni…protože na počátku vždy byla a je a bude Boží touha nám pomoci a z naší strany se jí otevřeme, když sami pochopíme svou potřebu Boží milosti. Ježíš se věnuje každému individuálně. Jistě tehdy byli v Izraeli další lidé, kteří potřebovali zakusit Boží milosrdenství – ale Ježíš prostě využije situace, která je a zároveń z duchovně udravené ženy vytvoří evangelizátorku, která k němu přivede celou vesnici…On povolává koho chce a jak chce…

A pak je tu skupinka apoštolů, kteří pozorují Ježíšovu činnost a nestačí se divit. On neřeší oběd, ale Samařanku – ženu v hříšném vztahu a obyvatele vesnice, kterou Izraelité rozhodně nemuseli. A právě teď a právě sem – skrze Krista – přichází spása. Ježíš jim ukazuje, v čem spočívá opravdová služba.

Myslím, že vlastní podstatou křestanského života je služba – jak po stránce vnější /viz Ježíšova žízeň, viz slova pro papeže Fr. – Nezapomeň na chudé/, tak po stránce vnitřní / služba evangeliu/. K tomu chce Pán lidi, kteří se proto zřeknou všeho jako on, dají mu maximální důvěru a půjdou za ním, kam on chce. To je výzva pro všechny věřící a specifickým způsobem pro Ježíšovy spolupracovníky – kněze….

A jsme tam – svátost kněžství. Je to celoživotní záležitost, neopakovatelná, nevynutitelná – človek k tomu musí splnit určité podmínky: může ji přijmout muž /duchovní otcovství vyžaduje muže, Maria měla výsostné postavení mezi učedníky, ale nebyla knězem – i dnes ženy v církvi mohou mít vysoké pozice – jako třeba děkanka teologické fakulty, která řídí desítky kněží apod./, je to svobodný katolík – /i když o celibátu by se dalo diskutovat hodiny a hodiny, prozatím je to nejvhodnější způsob kněžské služby – protože kněz jen takto může být opravdu k dispozici svěřeným lidem /. A měl by mít také víru, touhu, rozlišit za pomoci Ducha svatého a druhých lidí, jestli je povolán ke kněžství. Také potřebuje vystudovat telogii. mít formaci v semináři….prostě asi 7 let /TK,seminář, jáhenská praxe/ chodit s církví, aby rozlišil, zda je jeho místo v této službě a povolání, jestli se s ní “ožení”.

Ježíš svátost ustanovil vlastně velmi jednoduše. Při poslední večeři a první mši sv říká kolegiu apoštolů to čiňte na mou památku….

Udělování této svátosti je vyhraženo biskupovi skrze vkládání rukou /předávání moci/, modlitbou a další zvláštností je, že se uděluje ve 3 stupních: jáhenství /křtí, oddává, pohřbívá, káže/, kněžství /může sloužit mši sv., zpovídat, dávat sv.nemocných/, služba biskupa /uděluje biřmování, sv.kněžství/

Skrze křest jsme kněžími jaksi všeobec – všichni máme účast na Kristově oběti a služebně je to záležitost individuální… Je to věc modlitby a velkorysosti, aby v rodinách nenastalo zděšení, když se syn rozhodne jít do semináře – kéž bychom to brali jako Boží dar…

Podobně když dcera zatouží po řeholním životě – v tom je krásné, že mládí bývá velkorysé natolik, že se rozhodují spíše pro to, co je náročné, ale stojí jim to za to….

Žijeme v zvláštní době – je svoboda, nikdo nám nebrání, ale do seminářů a klášterů jde lidí málo…je až moc možností a člověk neví, co by si vybral. Je tu nerozhodnost, obava a pak pověst církve /nepochopená restituce/, kněží /skutečné i umělé skandály/. Je to bolavá věc. A těžko soudit, hřích se dokáže vetřít všude, nicméně když jde člověk naplno, tak z rizika se stane šance k něčemu velkému a krásnému…..

Základ je v dobrých manželstvích, v nich je dobrá rodina a v nich nejlépe zrají duchovní povolání. Každý jsme povolaný!!! Hledejme k čemu a Bůh má někdy dobré nápady…Samařanka by mohla vyprávět…Ani ona, ani Maří Magdaléna nebyly kněžími, a přece důležitými zvěstovatelkami Krista…

Koho napadá – nepovolává mne Bůh k zasvěcenému životu? neberme to na lehkou váhu, modleme se za to, mluvme o tom, buďme otevření a když se ve svém povolání najdeme, budeme štastni. To potvrzuji i za sebe….

Modlitba za kněze

Bože, děkujeme Ti za naše kněze, že sis je vybral a dal jim odvahu přijmout Tvou výzvu. Děkujeme Ti za svátosti, které z jejich rukou přijímáme, za společenství, které vytvářejí, za slovo, které nám hlásají. Děkujeme Ti za služby, které Tobě a Tvému lidu přinášejí, za všechnu jejich lásku, která je větší než jejich lidská slabost.

Bože, žehnej našim kněžím! Dej jim moudrost, statečnost a ryzost úmyslů. Dej, aby byli oddaní Kristu, Jeho církvi, všemu Božímu lidu. Dej, aby je nezlomilo nepochopení, nezkazil úspěch, dej, aby uměli svědčit o Kristu způsobem pochopitelným naší době. Dej, aby byli svatí a vedli ke svatosti všechen věřící lid.

Amen.

/z webu chrudimské farnosti/

Gn 12,1-4a Hospodin řekl Abrámovi: „Vyjdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu. Udělám z tebe veliký národ a požehnám ti, oslavím tvé jméno a budeš pramenem požehnání. Požehnám těm, kdo ti budou žehnat, a prokleji ty, kdo tě budou proklínat. V tobě budou požehnána všechna pokolení země.“ Abrám se vydal na cestu, jak mu řekl Hospodin.

Mt 17,1-9 Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle – ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Když ještě mluvil, najednou je zastínil světlý oblak, a hle – z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!“ Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte, nebojte se!“ Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali z hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých.“

Milí přátelé,

když dnes budeme pokračovat v úvahách o svátostech tak si asi říkáte, jak to navlečeme na dnešní biblické texty – třeba sv.manželství? No, něco se najde….:-)

Především v prvním úryvku, kde se píše o Abrahamovi, tak je tento pozoruhodný muž vyzván, aby se vydal na cestu, kam mu Hospodin ukáže, nebyla to tedy jen jeho věc, ale záležitost celé rodiny….

Vyjdi ze svého otcovského domu může být takovou předehrou k tomu, co říká Ježíš – proto muž opustí otce i matku a přidrží se své ženy a budou jedním tělem, takže již nejsou dva, a le jeden, co spojil Bůh, at člověk nerozlučuje /Mt 19,5-6 / což je vlastně Ježíšovo ustanovení sv.manželství, která už není rozlučitelnou smlouvou mezi dvěmi lidmi, ale je místem, kde působí Bůh, Bůh je jakoby podlahou, na které muž se ženou staví svůj společný život.

Abraham se musí něčeho vzdát, aby získal něco nového – takový výběr nás čeká všechny – musíme si vybrat školu, zaměstnání, muže nebo ženu, ale když je přece tolik možností… a pak, manželství samo je cesta, na které nejdu sám – manželé jsou si oporou. Jistě měl Abraham velkou oporu ve své ženě a příbuzných, /i když s Lotem to neměl jednoduché – později se rozdělili…/a syn přišel až na konci jejich života. Abrahám se Sárou museli projít velkou zkouškou důvěry k Bohu i k sobě navzájem…

Manželství patří k tzv. stavovským svátostem – jako kněžství. Je to záležitost celoživotního rozhodnutí, které si vyžaduje přípravu. Je zvláštní, že na řemeslo potřebujeme celkem tak 12 let školy a v přípravě na profesi učitele, člověk stráví ve škole 18 let jako ž ák a student a nakonec třeba stejně dělá jinou profesi. A na manželství – kolik let se připravujeme? – Ano školou je nám domov našich rodičů – Bohu díky za to, když je – není to samozřejmost. A pak je tu samotná známost, která třeba trvá pár let, než si lidi řeknou zodpovědně ano a v posledním období přichází příprava s oddávajícím. Je skvělé, když si snoubenci najdou prostor a čas na nějakou duchovní obnovu, která je samozřejmostí třeba před kněžským svěcením. Je také moc dobré, aby se snoubenci spolu i za sebe modlili… To je základní předpoklad ke křesťanské výchově dětí.

I když trend okolního světa je úplně jiný, stále platí, že plný manželský život patří až do manželství – říkám to s tím, že věřím, jak je to dnes těžké. Ale určitá náročnost, schopnost čekat – není na škodu.

Kdo, kde, jak – přijímá manželství…. příjmout ho může ten, kdo je svobodný a není vázaný jiným slibem a aspoň jeden z nich je katolík, pak tedy má být svatba v kostele před svědky a knězem, který mimochodem svátost neuděluje, ale dávají si ji křesťanští manželé sobě navzájem, kněz je pak svědek církve, který k tomu dá své požehnání. Oddává se v kostele, výjimečně někde jinde /nicméně let balonem, pobyt pod vodou nebo na louce si mohou manželé prožít až na svatební cestě…:-)/ a jádrem je vzájemný manželský slib a pak společný život manželů. Tato svátost dává sílu k tomu, aby společný svazek měl vytrvalost, aby ta slova, z nichž skoro mrazí….ponesu s tebou všechno dobré i zlé až do smrti…aby ta slova platila po celý život…

Život sám je někdy velmi složitý, nicméně platí, že v kostele je možný jeden sňatek s výjimkou ovdovění nebo prohlášení sňatku za neplatný- když se zjistí nějaké vady při jeho vzniku. Veškeré rozvody a rozchody jsou vždy bolavé a myslím, že nejvíce pro děti, kterým se rozpadá domov a to je něco nenahraditelného. Nemůžeme soudit, jen Bůh, ale hodnota manželství a rodiny je tak cenný, že bychom měli dělat maximum, abychom restartovali vzájemné vztahy, aby v nás byla vůle k odpuštění, novému začátku a šanci. Někdy to snad ani není možné– je ale třeba smyslu pro oběť, společná modliteb, třeba i pomoc rodinné terapie, vřele doporučuji Manželská setkání nebo jiné programy pro manžele… Manželství, podobně jako kněžství, je třeba pěstovat a hýčkat, jinak upadají, dejme pozor na zevšednění a rutinu. Láska přece není jen v zalíbení. Vnější krása a zamilovanost odplynou, ale skutečná láska se projeví i po 40 společných letech, v nemoci, zklamání, bolesti. A když vytrváme, je v tom něco krásného, silného, povzbuzujícícho. Těžko najdete něco krásnějšího, než dva manžele, kterým je dopřáno být spolu třeba 50 nebo 60 let a vy vidíte, že se mají v úctě, mají se rádi a jsou tak spolu propojeni, že jsou si i navenek čím dál vice podobní. Vždyť na počátku bylo řečeno – budou jedním tělem….

Všem manželům přeji vytrvalost a sílu, velmi si vážím každé rodiny a manželství, všude je něco těžkého, ale vy bojujete, začínáte znova… a mladé chci povzbudit – nebojte se jít do manželství, navzdory trendu žít jen tak – nejde o formalitu, o cár papíru, jde o zodpovědné rozhodnutí pro život a vytvoření bezpečí pro děti, je to náročné, ale i proto krásné.

Užitečné odkazy:

Národní centrum pro rodinu – www.rodiny.cz

Národní týden manželství – www.tydenmanzelstvi.cz

Týden pro rodinu – www.tydenprorodinu.cz

Manželství.cz – www.manzelstvi.cz

Kána pro páry – Letní setkání Kána – www.kana4you.cz

Manželská setkání – www.manzelskasetkani.cz

Manželské večery – manzelskevecery.cz

YMCA setkání – www.setkani.org

Modlitby matek – www.modlitbymatek.cz

Modlitby otců – www.modlitbyotcu.cz

CEVAP – Škola lásky v rodině www.cevap.cz

Kurz efektivního rodičovství – www.efektivnirodicovstvi.cz

Salinger, z.s. – www.salinger.cz

CENAP – Centrum naděje a pomoci – www.cenap.cz

Liga pár páru – www.lpp.cz

Hnutí pro život – hnutiprozivot.cz

ONŽ – pomoc a poradenství pro ženy a dívky, z.s. – www.poradnaprozeny.eu

Bezdětnost.cz – bezdetnost.cz

Adopce – projekt náhradní rodinné péče – www.adopce.com

Sdružení pěstounských rodin – www.pestouni.cz

Středisko náhradní rodinné péče – www.nahradnirodina.cz

Perinatální hospic Dítě v srdci, z.s.  – www.ditevsrdci.cz

Hospice a Domácí hospicová péče – www.hospice.cz

Seznamte se prosím – seznamte-se-prosim.webnode.cz

Noemi – stránka pro nezadané křesťany – noemka.com

Společenství vdov a vdovců, z.s. – vdovyavdovci.cz

Nově: