1 Sol 3,12 – 4,2 – Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem (lidem), jako ji i my (máme) k vám. Ať posilní vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými. Nakonec pak vás, bratři, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši: jak jste se od nás naučili, že máte žít, abyste se líbili Bohu, a jak i žijete, tak ať v tom vynikáte ještě více. Víte přece, které příkazy jsme vám dali z moci Pána Ježíše.
Milí přátelé,
vstoupili jsme právě do adventního období. Tím pádem i do nového církevního roku … Advent je krátké období a uteče jako voda a Vánoce tu budou cobydup, to je jasné….
Přiznám se, že mne hned napadlo to, co se obvykle před Vánoci říká…. .A co se jako tedy říká? No přece:
Advent jako příprava na Vánoce potřebuje ztišit a zklidnit – navzdory šílení v obchodech i jinde mezi lidmi. Boj o klid adventu je ovšem trochu prohraný i mezi námi křesťany, natož v okolím světě – bez příprav to prostě moc nejde, a tak se mi moc líbila jedna úvaha P. Vojtěcha Kodeta:
teď už cituji z něho:
Povzbudila mne myšlenka, že Ježíš při svém narození přišel do reality společnosti a kultury tehdejší doby, aniž by ji měnil. Naplnil ji prostě svou přítomností. Ačkoli se narodil v chlívku a v chudobě, jak to nikdo nečekal, nalezli ho prostí pastýři, objevili ho mágové, poznali ho Simeon a Anna v chrámu. Každý ho poznal v tom svém. Mnozí ho ale nepoznali a nepřijali právě proto, že se nevešel do jejich představ. Věřím, že advent je dobou čekání, ale domnívám se, že je to On, kdo spíše čeká na nás, než my na Něho, a že až se přece jen zklidníme a zastavíme, budeme vnímat, že je nám blízko. Věřím, že Ježíš stále přichází a že se může narodit i v maštali našeho shonu, našich nákupů, večírků a koncertů. A tak se modlím, abych ho objevil i uprostřed své práce a starostí, ve své únavě i při setkání s přáteli, a nečekal, až se naplní MÉ představy o Vánocích a přípravě na jejich slavení.
To není kapitulace, ale spíše reálné přijetí situace. Bůh si skutečně nenechá vzít setkání s námi a je ochoten jít nám vstříc. Jen jde o to,abychom my byli ochotni aspoň trochu si uvědomit jeho blízkost a pozvat si ho do svých příprav a shonu a přece jen – někdy se ztišit….
A co nám Boží slovo radí do této doby? Slyšeli jsme to v druhém čtení :
Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem (lidem), jako ji i my (máme) k vám…
Takže jsme zase u základu našeho křesťanského života. A je vůbec možné, když máme někoho rádi, v lásce růst? Řekl bych, že je to ve vytrvalosti, věrnosti, trpělivosti….
Taková maminka s tátou vcelku přirozeně dny, týdny, měsíce a roky pořád a znova vstávají ke svým dětem, udělají jim snídani, přebalí je, časem vypraví do školky a do školy a necítí, že by po dvou letech více milovali své dítě, než při jeho narozeni….nicméně tato věrnost k sobě poutá děti a rodiče stále víc a více a na celý život…. I dávno po jejich smrti spolu se sourozenci na rodiče vzpomínám s úctou a láskou….
Teď jde o to, aby to, co je tak přirozené mezi nejbližšími, nějak rostlo vůči všem lidem…jsem přesvědčen, že Bůh přišel na tento svět z lásky – i on s trpělivostí a vytrvalostí doprovázel a doprovází všechny lidi tím, že je tvoří, dává jim životní šance, spoluvytváří jejich životní příběh, Ano, občas dopustí tvrdé situace, které nás mohou dostat třeba až na kolena nebo přímo na dno, abychom si uvědomili, co je podstatné a zase připustí zážitky, z kterých se tají dech…..
Nic nám nenamlouvá, nepodbízí se, prostě nabízí přátelství na život a na smrt….čím za to zaplatil, víme…..
A to je to, co bychom měli uskutečňovat my – dívat se Božím pohledem na rodinu, sousedy, spolupracovníky, lidi v kostele i mimo kostel – na všecky. Mít zájem o jejich spásu, snažit se dát dobrý příklad, modlit se za ně, využít příležitostí k oslovení a přiblížení Bohu
– k čemu jinému jsou všechny Noci kostelů, kurzy Alfa nebo pouti, a Živé betlémy? To není jen sebe-prezentace, to je pozvání k přátelství s Bohem, to je láska v praxi…
Láska chce přece pro druhé vždy dobro – proto si dejme pozor na to,abychom se neuzavřeli jen do své kostelní nebo farní nebo rodinné bubliny a byli otevření všem bližním, které Bůh přivede do naší blízkosti….
Můžeme vzít jed na to, že v nich nějakým způsobem k nám přichází i On a to je onen advent…