Dt 26,4-10 – Mojžíš řekl lidu: „Kněz vezme z tvé ruky koš a položí ho před oltář Hospodina, tvého Boha. Ujmeš se slova a vyznáš před Hospodinem, svým Bohem: ‚Můj praotec byl potulným Aramejcem, sestoupil do Egypta a přebýval tam v malém počtu osob jako přistěhovalec. Ale stal se tam národem velkým, mocným a početným. Egypťané však nás týrali, sužovali a podrobili tvrdému otroctví. Tehdy jsme křičeli k Hospodinu, Bohu našich otců, a Hospodin slyšel náš hlas, viděl naši bídu, lopotu a útlak. Hospodin nás vyvedl z Egypta mocnou rukou, napřaženým ramenem, šířil velký strach a působil znamení a divy. Přivedl nás na toto místo a dal nám tuto zem, zem oplývající mlékem a medem. Nyní hle – přináším prvotiny plodů půdy, kterou jsi mi dal, Hospodine!‘ Položíš koš před Hospodinem, svým Bohem, a pokloníš se Hospodinu, svému Bohu.“
Milí přátelé!
Je čas na práci a je čas na zastavení, kdy si uvědomíme, kdo je náš Pán, od koho máme vše, co jsme a máme – k tomu je neděle, Boží den, svátek… je to čas na odpočinek, ale také na projev vděčnosti Bohu, kterému se klaníme….
To je skvělé uvedení 3. přikázání z Desatera – Pomni, abys den sváteční světil – jak říká jedna humorná knížka o dětských výrocích: „pohni, abys den sváteční světil“ 🙂
Jak je to v SZ napsáno? Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci. Ex 20, 8-10
Ovšem, sedmý den v SZ je sobota, ale my slavíme neděli…! Proč? Sedmý den – po šesti dnech tvoření světa Hospodin odpočíval, je to tedy daný den odpočinku…Ovšem křestané slaví neděli – jako sedmý den z úcty k Ježíšovu zmrtvýchvstání právě na nedělení ráno – zde se totiž sobotní den dovršuje – ostatně každá nedělní mše svatá je jednou velkou oslavou Kristova zmrtvýchvstání a zároveň jako den odpočinku, den Páně.
Zajímavé jsou názvy tohoto dne: v germánských jazycích – je to Den Slunce – Sonntag, Sunday… a v románských Den Páně – Dies Dominica /lat./, omingo /šp./, domenica /ital./, /fr./ dimanche. U nás Slovanů – nedela, neděle, niedziela – tedy den nedělání – úžasnou výjimku tvoří ruské voskresenije – Den vzkříšení…kupodivu ani komunisté název tohoto dne nezměnili….
Když je neděle dnem patřícím Bohu – pak tím základním vyjádřením je čas a prostor pro Boha skrze mši svatou… Někdo řekne, raději někam do přírody, do lesa, tam se setkám s Bohem jedinečně…ale upřímně řečeno veverka v lese, jakkoliv krásném, vám svaté přijímání nedá, Bible se zde dá číst, ale srnka nám kázání také nedá a sedět na louce mezi mravenci je jistě romantické, ale společenství farní rodiny mi nenahradí nic… Podobně je to i s virtuálním sledováním mše sv. v TV nebo při živém vysílání. My ho máme pro ty, kdo nemohou pro nemoc nebo z jiných důležitých příčin….ale je to jen pomoc, ne plnohodnotná náhrada. Osobní účast je nenahraditelná….
Možná nám připadá přehnané, že katolická církev v rámci 3. přikázání věřícím připomíná nedělní povinnost chodit na mši svatou… přece např. v protestantských církvích i jinde je to spíše na bázi dobrovolnosti…ale buďme k sobě upřímní. Když je něco dobrovolně mnohdy to prostě nebereme vážně. Tato povinnost je vlastně jakými mateřským, snažným doporučením od církve: Pokud chceš mít živý vztah s Bohem a s církví – pak aspoň !!! jednou týdně v neděli – jdi na mši svatou… Žádná náboženská policie nás v nedělní ráno netahá do kostela, je to nakonec naše volba, jestli chceme mít skutečně živý vztah s Bohem a církví nebo jen živořit….nicméně, chci-li chodit ke svátostem, měl bych chodit každou neděli a v zasvěcené svátky – 25.12 a 1.1. na mši sv. – jsem-li zdráv…. Samozřejmě nemoc, služba… jsou výjimkou…Ovšem je tu i sobotní večerní mše sv. s nedělní platností – to bylo zavedeno relativně nedávno s přihlédnutím k tomu, že v židovském i našem liturgickém kalendáři je vlastně začátek neděle nebo slavnosti ne o půlnoci, ale s východem první večerní hvězdy předešlého dne – tedy v sobotu večer. Tak se vlastně sváteční den prodlužuje k jeho slavení….. /Bílá sobota večer, Štědrý večer a a každá sobota-večer…/
Je to den milosti, a také pracovního klidu. Kdo je lékař, sestřička v nemocnici, policista, pracuje v kravíně atd.atd. musí dělat i v neděli, ale to vše by měla být výjimka, jinak stále ještě platí označení nedělní oblečení, nedělní odpočinek, čas na setkání s Bohem, na odpočinek duše i těla, na setkání s lidmi – návštěvy, výlet do přírody, být se svou rodinou. Kdy, než aspoň v neděli tvořit rodinu Božích dětí v kostele a být s vlastní rodinou doma při dobrém obědě a společném výletě…?! Neděle není den na dohánění týdenních dluhů a učení do školy na pondělí….
Neděle je pro nás opěrný bod pro naši rovnováhu – naším ideálem není přece neustálá námaha a výkon, ale harmonický člověk, který umí pracovat i odpočívat, který má pokoru a ví, že vše nezáleží na mně, ale na Bohu…. Dát prostor pro odpočinek a pro přátelské a láskyplné setkání s Bohem i lidmi…..bez toho nežijeme, ale přežíváme…
Při Velké franc. revoluci zavedli /1793-1802/ místo sedmidenního týdne devítidenní cykly a s desátým dnem odpočinku, rok revoluce byl rokem nula s tím, aby se odbouraly všechny křesťanské připomínky pro život….Jako první se prý vzbouřil tažný dobytek na venkově, protože týdenní /7denní/cyklus je nejen člověku dán jaksi přirozeně…..
Bohu díky za neděli jako den klanění Bohu, radosti a přátelství, kéž ji tak vždy prožíváme…