Print Friendly, PDF & Email

Mk 1,12-15 Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili. Když byl Jan Křtitel uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!“

Kdy začalo Ježíšovo působení ve světě? Když se narodil? Když přišel ve 12 do Jeruzaléma? Když navštívil příbuzného Jana? Zdá se, že až tehdy, když se připravil 30 lety v ústraní, přijal v pokoře Janův křest pokání a 40 dnů se modlil a postil a  byl pokoušen.  Po této zkoušce začíná hlásat příchod Božího království – tehdy se začíná něco dít… Vidíme tedy, jak dlouho se Ježíš připravuje, jak poctivě a trpělivě… To, co stojí za to, si vyžaduje čas a pozornost….

To potřebuje i mše sv.: měli bychom žít tak, abychom mohl kdykoliv ke sv. přijímání – říká se tomu vzdálená příprava : přečíst si doma třeba text z Božího slova /viz lístečky Nedělní liturgie/, v kostele být o chvíli dříve a nějakou modlitbou, tichem nebo růžencem…Do divadla taky nechodíme na čas, ale v předstihu a tady je mnohem více, než divadlo….

Mše svatá – ten název vznikl z latinského Missa sancta – a je to odvozeno od závěrečných slov – Ite, missa est – tedy: Jděte, /shromáždění/ je rozpuštěno, skončilo…  Mluví se také o mešní liturgii – liturgie je zase z řečtiny – laos – lid a ergon – dílo – tedy: dílo pro lid, kde Bůh slouží člověku  /dává nám své milosti/a člověk zase uctívá Boha nabízí mu jedinou oběť jeho hodnou – oběť Ježíše Krista na oltáři/.V Bibli je mše sv. nazývána jako Lámání chleba, je také shromážděním, je obětí, díkůvzdáním /eucharistií/,  je hostinou….

Zkusme se zastavit u toho  přirovnání k slavnostní hostině: Jsme pozváni, pěkně se oblečeme, učešeme a vezmeme nějaký dárek pro hostitele. U dveří se ještě upravíme /kropenka se svěcenou vodou, pokleknutí/ – pak přijde hostitel, uvítá nás/Pán s vámi/, odložíme si, můžeme se upravit, opláchnout ruce /úkon kajícnosti/ a jdeme do přijímacího salonu, tam si dáme aperitiv, popovídáme /bohoslužba slova/ a pak jsem pozváni do hodovní síně – jídelny, kde pozdravíme i hostitelku, předáme dárek/obětní průvod, dary/, usedneme ke stolu, prožíváme  milé společenství /proměňování, svaté přijímání/, na konci hostiny do dohodneme, kdy a kde se zase sejdeme /modl. na závěr a ohlášky/a dostaneme výslužku pro děti /požehnání/a jdeme spokojeně domů…

Jinak mše svatá má 4 základní části – úvod, bohoslužba slova a bohoslužba oběti a závěr. My se zaměříme na úvod:

Čím vlastně mše sv. začíná? Zvonkem? Varhanami? Průvodem?  Skutečně začíná, když se shromáždí Boží lid….a na to navazuje to ostatní včetně zvonku a varhan, či průvod… Co z toho vyplývá? Pokud je to jen trochu možné, choďme včas….

Zmíněný zpěv – odpovídá liturgické době /v létě koledy obvykle nezpíváme/– rozeznívá nitro pro Boha – doprovází a podtrhuje děj mše svaté…Když se zpívá, hrají varhany a přichází průvod, Ježíš je jako Pán, který vstupuje do obřadu – tak kdysi vítali lidé vladaře– tím ho vítáme I my a všichni se tím sjednocujeme….

Kříž – to je vlastně modlitba na úvod -vyznání víry,  dáváme se do ochrany Boží,  necháme se hned ze začátku Pánem ze všech stran obejmout….

Kněz rozpřáhne ruce na uvítanou a řekne – Pán s vámi – je to vyburcování k pozornosti vůči Pánu, který je s námi…jako Maria při zvěstování slyšela Pán se tebou…, jsme tu I my  ve jménu Pána a on je uprostřed nás. Je to vlastně i požehnání lidem /ať je Pán s vámi/ a lidé knězi odpovědi – I s tebou – oni toto požehnání vyprošuji knězi….

Úkon kajícnosti – dříve byl spíše soukromou modlitbou kněze a ministrantů, po 2.Vat.koncilu se stal součástí celého shromáždění. Zde si přiznáváme svůj hřích a navzájem prosíme o Boží odpuštění. Patří k tomu I chvilička mlčení…jde o všeobecné usebrání, soustředění, na rozdíl od zpovědi, kde jsme už konkrétní. Úkon kajícnosti nás tak otevírá k bohoslužbě a zvl. sv. přijímání, které nás zbavuje lehkých hříchů….

Kyrie eleison – je řecké  Pane smiluj se– podobně amen – hebrejské ať se stane nebo aleluja –  chvalme Pána – dodnes tak jsou součástí mše sv. tyto cizí výrazy… Na starověkém královském dvoře  slovy – Pane smiluj se – lidé vzdávali hold císaři a prosili o slitování – naším Pánem je Bůh a tak my podobně voláme k jeho oslavě I s prosbou o jeho milosrdenství.

Poté následuje hymnus Sláva na výsostech Bohu, kterým vrcholí příprava na bohoslužbu slova – je to takový kousek Vánoc ve mši sv. – při svátku, slavnosti a neděli mimo advent a půst. Gloria je stará píseň už známá z 5. století. Začíná doslovnou citací Lukášova evangelia, kde se andělé radují z Ježíšova narození…. My při tom chválíme Boha, protože si nevšímáme jen svých hříchů, ale i krásy a velikosti Boha. Pro lepší soustředění je dobré zpěv číst z kancionálu….V textu nás možná zarazí zvl. věta – vzdáváme ti díky pro tvou velikou slávu – divné…  Proč děkovat za slávu Boží? Boží sláva není nějaká oslava potleskem, ale vyjádření Boží krásy, dobroty, světla, lásky – které vyzařují z Boha a jimiž nás obdarovává.

Úvod uzavírá vstupní modlitba kněze:  Modleme se –  ticho – stojíme před Bohem – nakonec přidáme své Amen – staň se ….Kněz se modlí za lid k Bohu:  Boha oslovujeme – opíráme se o Boha a prosíme za nás a to vše skrze Ježíše Krista v Duchu svatém. Je to doxologie oslavná řeč vůči Bohu.

Tak kéž I náš život je oslavou našeho Pána…

Inspirace na webu: http://www.liturgie.cz/videa/a/120-o-liturgii

Nově: