Mt 13,1-23 Ježíš vyšel z domu a sedl si u moře. Tu se u něho shromáždilo velké množství lidu. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu. A mluvil k nim mnoho v podobenstvích: „Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padla některá (zrna) na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na kamenitou půdu, kde neměla mnoho prsti; hned sice vzklíčila, protože neležela v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo je, takže uschla, protože nezapustila kořeny. Jiná zrna zase padla do trní; trní vzešlo a udusilo je. Jiná však padla na dobrou půdu a přinesla užitek: některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný. Kdo má uši k slyšení slyš!“ Učedníci přistoupili k Ježíšovi a zeptali se: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ On odpověděl: „Vám je dáno znát tajemství nebeského království, ale jim to dáno není. Kdo má, tomu bude dáno a bude mít nadbytek. Ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože vidí, a (přece) nevidí, a slyší, a (přece) neslyší ani nerozumějí. Plní se na nich Izaiášovo proroctví: `Budete stále poslouchat, a neporozumíte, budete se ustavičně dívat, a nic neuvidíte. Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oči zavírají, takže očima nevidí, ušima neslyší, srdcem nechápou a neobrátí se, a já je neuzdravím.‘ Ale blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám: Mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte (vy), ale neviděli, a slyšet, co slyšíte (vy), ale neslyšeli. Vy tedy poslyšte, jaký je (smysl) podobenství o rozsévači. Když někdo slyší slovo o (Božím) království a nechápe, přijde ten Zlý a obere ho o to, co bylo v jeho srdci zaseto: to je ten, u kterého bylo zaseto na okraj cesty. Na skalnatou půdu bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a hned ho s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadne. Do trní bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší, ale světské starosti a záliba v bohatství slovo udusí, takže zůstane bez užitku. Do dobré půdy bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a chápe, takže přináší užitek; a vydá jeden stonásobný, druhý šedesátinásobný, jiný třicetinásobný.“
Milí přátelé, je to takové krásné prázdninové téma.
Ježíš vyšel z domu a sedl si u vody. Kolem spousta lidí, kteří mu chtějí naslouchat, pro Ježíše to není vysloveně pohoda, ale náročná činnost – využije své improvizační schopnosti a sedne si na loď a přímo z vody všem káže. Vidí i slyší ho tak více lidí…
Jeho kázání není nudné, lidé u toho neusínají – ostatně stojí/nesedí/ na břehu a hltají každé jeho slovo. On ví, jak promluvit, mluví od srdce k srdci a hlavně se odkazuje na jejich praktický život. V té krajině rybářů a zemědělců mluví o setbě. Kdo by mu nerozuměl?!….
4 druhy půdy – zdá se, že rozsévač je trochu marnotratný – když seje ze ¾ na špatnou půdu a jen z malé části tam, kde přijde opravdová úroda. Můžeme to chápat různě. Jako slunce svítí na dobré i zlé, tak Bůh skrze Boží slovo oslovuje každého, a pak je to na vůli toho kterého člověka, jak ho přijme. Neřešme tajemství Boží setby, jako spíš kvalitu půdy, kterou tvoří naše srdce.
Může se stát, že my – podobně jako udusaná půda na kraji cesty – slovo nepřijmeme, a nejen že je nevyužité, ale nepřítel nám ho vezme – je to vlastně promarněná šance – když jsme si neudělali čas na chvíli modlitby, když dobrovolně spíme při mši sv., když nepřijmeme příležitost být s Bohem….tento ztracený čas se nevrátí….
Jindy je semeno přijato, ale moc povrchně – je to jako s módou – než se jí lidi přizpůsobí, tak je zase jiná, je to jako nadšení pro nějakou popovou hvězdou nebo třeba zájem o novinku ve zprávách, která zapadne tak rychle, jak přišla….
Další případ nastane v situaci, kdy to není jen povrchnost, ale spíš svázanost s jinými věcmi, nebrání mi moje závislosti tomu, aby ve mně mohl působit Bůh? A jaké? A co s tím udělám?
A pak ta dobrá půda – to když nepřijmu Boží setbu povrchně nebo napůl ucha, ale pořádně se zaujetím, jako ti Kristovi posluchači, naslouchám Božímu vedení, uložím do srdce, přemítám o tom a nechám proniknout do života, aby přineslo svou úrodu…to chce taky trochu námahy a snahy i času – ostatně kolik času věnujeme věcem ,které důležité nejsou…..
Kolikrát řeknou rodiče dětem – učitelé žákům, šéfové podřízeným, posloucháš mne vůbec?
I Ježíš řekl, kdo má uši k slyšení, slyš…. U nás lidí je to taková nervozní výzva, aby se posluchači probrali a opravdu začali vnímat…dnes je to tak těžké – útočí na nás ze všech stran TV, rozhlas, chytré mobily, pořád nás něco rozptyluje. Dříve na člověka zaútočil tak zpěv ptáků nebo štěkot psa…. Je to těžší, ale je to možné. Zkusme zmáčknout kouzelný čudlík, vše vypnout a poslouchat ten nevnucující se tichý Boží hlas, Boží slovo, které nám nabízí mnohem větší věci, než současný svět – jakkoliv ten je mnohokrát na povrch lákavější…
Zde u Boha najdeme pokoj. Jinak Bůh je tak pokorný, že Boží slovo je dobrovolně bezmocné bez nás, ale všemohoucí s námi. Může proměnit život náš i těch druhých….ale chce naší spoluúčast, naši spolupráci, náš zájem, touhu…