Mt 11,25-30 – Ježíš se ujal slova a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým; ano, Otče, tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od mého Otce. A nikdo nezná Syna, jenom Otec, ani Otce nezná nikdo, jenom Syn a ten, komu to chce Syn zjevit. Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.
Milí přátelé,
v evangeliu Ježíš chválí svého Otce jako Pána nebe a země – na které Bůh odhalil svou krásu i krásu vesmíru díky Hubbleovu teleskopu. A my – jak píše jeden autor – jsme tou vyvolenou generací, která to směla vidět…. Jak se nám otevřela nekonečnost vesmíru a Boží velikosti… Makrokosmos i mikrokosmos – jsou si v mnohém podobné – někdy pohled do mikroskopu připomíná hvězdný svět a zase pozorování vesmíru umožňuje poznat podobu s nějakým modelem základních prvků našeho světa – až po protony a neutrony…
Boží stvoření je mnohem krásnější a větší i dokonalejší, než vnímáme svými smysly – pomáhá nám perfektní technika – mikroskopy a obří dalekohledy, sondy na naše planety i do mezihvězdného prostoru a dokazují velikost, a soulad a propojení makro i mikrokosmu….
Je to opravdu nádhera…. Nezbývá než velebit Stvořitele….a zdá se, že právě maličcí a nekomplikovaní lidé, zvl. malé děti – nás přivádějí k tomu, abychom čistým nezakaleným zrakem vnímali Boží moudrost a velkorysost …
A pak je dobré vědět, že pochopit Boha může věhlasný teolog, ale jen tehdy když své znalosti a rozhled spojí s pokorou, když si umí kleknout a hledat Boha jako malé dítě, když s hlavou spojí i srdce… teologie na kolenou – P.Malota – velmi vzdělaný kněz toto často připomínal při věrouce našim studentům v konviktu….
Bůh se jako by skryl – Bůh absconditus – ale především těm, kdo si myslí, že ho vidí… Vy říkáte že vidíte a jste slepí… Ježíš takto vyčítal zákoníkům jejich pýchu a uzavřenost a na druhé straně bývalý slepec u rybníka Siloe měl otevřené srdce a rozpoznal hned Mesiáše i Božího Syna… o to jde….
Nejde tak o velikost vzdělání, nejde tak o chytrost, ale o moudrost… Může být chytrý lump nebo šikovný zločinec, ale nemůže být moudrý lump nebo zločinec – moudrý v očích Boha… Naopak i dítě nebo člověk nevzdělaný a prostý může mít onu moudrost, která pomáhá dobře rozlišovat dobro a zlo, pravdu a lež… Boha a to, co mu odporuje.
Ježíš jásá v Duchu svatém – v Boží lásce – a proto také potom říká s takovou až mateřskou i otcovskou něžností – pojďte ke mně všichni, kdo jste obtížení a já vás občerstvím… pojďte si odpočinout – jak se to hodí na prázdniny a dovolené…odpočiňte si… to není lenost, to je nutnost…
Zastavit se a uvědomit si, co bylo dobré a co zlé a uvědomit si, že důležitý nejsem já, ale Bůh a plnění jeho vůle…
Odpočinek je vlastně svým způsobem vrcholná činnost…my jsme to trochu ztratili… umíme takové to lelkování, poflakování – možná někdo v práci, někdo ve škole a hlavně ono nutkavé koukání do mobilu…to nám jde, ale to nám nic moc nedá a už vůbec ne odpočinek….
Je dobré být smysluplně unavený po pořádné práci, ale je dobré si i občas sednout. Skvělé je to třeba do kostela a tam chvíli spočinout a zaměřit se na Boha a když to nejde, tak doma, nebo teď v létě venku na lavičce a poslouchat ptáky a zamyslet se, jak žiju, jak ostatní… prozpytovat svědomí, začíst se do Bible, do dobré knihy, pomodlit se a svěřit své blízké i vzdálené Bohu… to je odpočinek, kde si opravdu ulevíme…
Jako je skvělá pořádná práce, je potřeba i pořádný odpočinek… a k tomu Ježíš zve…
Ježíš je tichý a pokorný. Nevlamuje se do našeho života násilím, i když by mohl, ale pokorně čeká až přijdeme my sami… A nabízí nám klid a pokoj a radost.. Jak naši předci neměli ani zlomek našich vymožeností, ale uměli odpočívat na lavičce pod lipou… proč je občas nenapodobit?
A to břímě? – někdy si připadáme jako soumaři, zapřaženi do mnoha věcí a nevíme kam dřív skočit, k tomu je dobrá rada P.Lukeše, který napsal knížku svých vtipných úvah s názvem – Když nejvíc spěchám, jdu si lehnout….