Print Friendly, PDF & Email

Jer 23,1-6 – Běda pastýřům, kteří ničí a rozptylují stádo, které pasu – praví Hospodin. Proto praví Hospodin, Bůh Izraele, o pastýřích, kteří pasou můj lid: Vy jste rozptýlili mé stádo a rozehnali jste ho, nestarali jste se o ně; proto já se postarám o vás pro špatnost vašich skutků – praví Hospodin. Já shromáždím zbytky svého stáda ze všech zemí, kam jsem ho vyhnal, a přivedu je nazpět na jejich luhy, porostou a rozmnoží se. Vzbudím nad nimi pastýře, kteří je budou pást, nebudou se již bát ani strachovat, už se neztratí – praví Hospodin. Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy vzbudím Davidovi spravedlivý výhonek, krále, který bude panovat moudře a konat právo a spravedlnost na zemi. Za jeho dnů dojde Juda spásy a Izrael bude bydlet v bezpečí. To je jméno, kterým ho budu nazývat: „Hospodin je naše spravedlnost.“

Mk 6,30-34 – Apoštolové se shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno, co dělali a učili. Řekl jim: „Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst. Odjeli tedy lodí na opuštěné místo, aby tam byli sami. Mnozí je viděli odjíždět a poznali jejich úmysl. Ze všech měst se tam pěšky sběhli a byli tam před nimi. Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech.

 

Pastýř

Milí přátelé, máme trochu smůlu, protože v našich končinách a v této době s pastýři moc zkušeností nemáme – ještě tak nějaká vzpomínka na baču ze slovenských hor nebo třeba mé vzpomínky na pastýře v Albánii, Turecku, Íránu, Etiopii nebo na Kavkaze – tam je to ještě běžná profese. U nás máme sice ovečky a to čím dál více – na pastvinách, ale místo pastýře a psa je hlídají elektrické ohradníky. A pastýř? Co si pod tím představíme? Tak možná nás napadne pasák…a to jeho pasení má poněkud jiný význam,..prostě s pastýřem máme smůlu…

Ale přece jen, zkusme popustit uzdu fantazii a představit si, co znamená takový pastýř pro své stádo – dává jim dostatek jídla i pití, chrání je před nebezpečím a pomáhá všem k spokojenému a klidnému životu. To je symbol, který potřebujeme naplnit.

Je obrovská škoda, že v našem světě chybí pastýřské osobnosti. Lidi kteří by dokázali sjednocovat, nadchnout pro dobrou myšlenku… Buď jsou slabí nebo je smete nějaký skandál nebo jsou to obyčejní pasáci – populisté, kterým jde o vlastní zisk nebo moc a lidi jsou pro něj jen prostředky – ne cíl jeho snah. Bohužel ztratili jsme v mnoha případech onu ostražitost dobrých oveček, které výborně rozpoznají dobrého pastýře od vlka. Vlk chce ničit a zabíjet. Podobně už se mnohý nevyzná, koho by měl vlastně volit a vlčí našeptávání a lákání a manipulování je tak šikovné a líbivé, že mnozí na to skočí a pak jsou nešťastní, aby v budoucnu nalítli dalším vlkům…Možná jde i o to, aby se našli dobří lidé s ideálem, kteří by do veřejného života šli i za cenu toho, že s největší pravděpodobností se populisté i média na ně vrhnou a budou rozmazávat každé sebemenší zaváhání… Je třeba opravdu odpovědně volit, modlit se za politiky a když mám na to dary, nebát se veřejného života účastnit….

V církvi – Bohu díky za Františka, který má jistě své chyby, je to už stařeček, ale mám stále mladého ducha a odvahu, která leckdy chybí dvacetiletému – jít s kůží na trh, říkat i nepopulární věci, řešit problémy, které se odkládaly, nutit lidi přemýšlet a hledat pravdu a víru v Boha… Pastýř František neukazuje pohodlnou cestu, je náročný na sebe i na druhé, ale nabízí pastvu prostou, výživnou a hutnou…

Měli jsme v červnu ve Skutči benefiční koncert – a učinkovala tam výborná varhanistka Michaela Káčerková a promlouval Marek Eben /Labyrint světa a ráj srdce/. Když jsme čekali v zákristii na zahájení – tak na mne mrkl a řekl – je fajn, že máme papeže Františka, že? Já ho mám moc rád…..kéž, dodal k tomu, by ho uměli následovat také naši biskupové …A já dodávám – i my kněží, kéž bychom měli něco z něho…… Každý máme své dary i chyby, ale vést k Bohu má každý a s tím souvisí i

Pastýřská služba v rodině. To je totiž role otce a matky. Je pravda, že se často mluví o roli laiků, ale pořád jako zvláštní nám připadá myšlenka, že rodiče mají už z moci křtu kněžskou funkci v jejich domově – zvl. ke svým dětem. Oni dali potomkům život fyzický, ale probouzejí v nich i život duchovní. A jako jistě víte líp, než já, jak je těžké vychovávat takového puberťáka ve zralou osobnost, tak snad ještě těžší je vést děti k opravdovému přátelství s Bohem a k spolupráci s církví…Co to chce? Jako ve všem: Osobní příklad /to je víc než tisíc kázání /, modlitbu a láskyplnou důslednost, kdy dětem dáme určité hranice, ale zároveň mohou vědět, že jsou vždycky a za všech okolností přijímané a milované…tady teoreticky bychom to měli zvládnuté, teď už jen maličkost – uvést vše do praxe…..

Nově: