Mt 13,24-43 Ježíš předložil zástupům toto podobenství: „Nebeské království je podobné člověku, který nasel na svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel. Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal i plevel. Tu přišli služebníci k hospodáři a řekli mu: `Pane, copak jsi nenasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?‘ On jim odpověděl: `To udělal nepřítel.‘ A služebníci mu řekli: `Máme jít a (plevel) sesbírat?‘ On však řekl: `Ne. Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici. Nechte obojí spolu růst až do žní – a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.’„ Předložil jim další podobenství: „Nebeské království je jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasel na svém poli. Je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní rostliny a stane se z něho keř, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“ Pověděl jim jiné podobenství: „Nebeské království je jako kvas, který vzala žena a zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo.“ To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok: `Otevřu ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa.‘ Potom rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili: „Vylož nám to podobenství o pleveli na poli.“ Odpověděl: „Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové (toho) Zlého. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé. Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království každé pohoršení a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce. Kdo má uši, slyš!“
Milí přátelé – evangelium je dneska dost složité…. -je rozděleno do několik částí:
1) podobenství o pšenici a koukolu
2) podobenství o hořčičném zrnu
3) podobenství o kvasu
4) důvod řeči v podobenství
5) výklad podobenství o pšenici a koukolu
tak si to rozebereme pěkně postupně:
ad 1 – svět je směs dobra i zla od prvního hříchu – od známé nešťastné diverzní mise hada do pokojného života prvních lidí. A přitom my jsme poněkud v pokušení si myslet – nojo ten zkažený svět… – kdo v něm má vydržet?! Jak Bože na to můžeš koukat a proč nic neuděláš….? Tak především hranice dobra a zla nevede mezi námi navzájem, ale protíná nitro kohokoliv z nás… a pak – dívejme se na svět i z druhého úhlu pohledu, protože i v každém hnoji najdete perlu nebo drahokam, na dně srdce i sebevětšího zloducha se najde střípek dobra, jen ho vykřesat, očistit nechat zazářit… To je taky úloha nás křesťanů začít u sebe a inspirovat druhé… A to naše časté – Bože dělej něco… – to mne už někdy štve – on přece stvořil nás s rozumem i vírou… on pomáhá, chce pomáhat, ale skrze nás…! Udělal jsem vše, co můžu? Pokud ne, pak to nesvádějme na Boha….To se děje i v manželství a rodině – nejen modlit se, ale sám taky musíme něco dělat.
ad 2 – hořčičné zrno – jak stačí málo aby z toho vzešlo mnohé. V slabosti i malosti je zároveň skryta síla – jak se říká, my si připadáme někdy jako nuly, ale nezapomeňme, že Bůh je jednička a když před naší nulu dáme tuto jedničku – když tedy následujeme Boha, najednou vznikne velké číslo deset, a teď si představme, když se jako rodina, církev dáme dohromady, těch tolik nul za tu jedničku…. To jsou miliardy, biliony…. S Bohem nikdo není bezvýznamný a malý…. Nepodceňujme své děti, staré rodiče …, oni mohou někdy něco říci, povzbudit, pomoci, jako nikdo jiný…
ad 3 – o kvasu – všichni asi známe, jak to funguje, když do těsta dáme pár gramů kvasnic, jak je to skoro vidět, co se děje a někdy i slyšet – onen vnitřní proměnný proces, který těsto zvětší a dá mu novou kvalitu… Je to ovšem oboustranná záležitost – je to připomínka, jak malé množství může ovlivnit pozitivně i negativně – Ježíš sám přece varoval před kvasem farizeů – před jejich nedůvěrou, intrikami a neochotou se otevřít pravdě. Je to jakási pyšná zabedněnost, přes kterou vlak nejede…. Když se rozhádají manželé, tak v určité fází není komunikace možná, každý je v zajetí svých představ a zranění, že žádné logické vysvětlení moc nepomůže…
Podobně funguje i tzv. „dezinformační scéna“ – doufám, že nesahám do vosího hnízda – prostě fake news byly, jsou a budou – od ďáblovy lži o Bohu sobci, přes pomluvy o Ježíšovi, že je spolčen s Belzebubem, až po šikovné řeči ve stylu, kdy zloděj volá chyťte zloděje… Je skoro až neuvěřitelné, jak někteří politici, kteří lžou a podvádějí, tak z toho naprosto bezostyšně obviňují druhé….
Ano, je to na nás jakému kvasu se otevřeme… jestli pravdě, která nás možná pořádně propere a probere -nebo lžím, které nás uzavřou do soukromého pekla nebo aspoň očistce…. Naštěstí je tu i Boží slovo, to je kvas, který prostupuje každého člověka a dává mu růst pro věčný život….
Jeho působení je opravdu tiché a nenápadné, i když intenzivní… potřebuje k tomu cukr a mléko a další ingredience – tedy naší otevřenost a spolupráci…
A buďme si jisti, že každý – KAŽDÝ člověk je schopen se nechat prokvasit Božím slovem – u každého je naděje… a že to dlouho trvá? Co je pořádné, chce pořádnou přípravu… i Ježíš sám se připravoval 10/11 života, než se začal projevovat navenek – 30 let kvasil, dozrával na periferii…. A pak to stálo za to….
ad 4 – proč podobenství? Proto – je to jeho právo… A myslím, že je to dobrá pedagogika Boží – vyložit někdy suché téma příběhem, příkladem z běžného života, dobře se pamatuje, dobře se předává dál a je výzvou k přemýšlení – ne vše je pochopitelné na první poslech…. A přemýšlení, je vlastně taky takový kvasný proces, ve kterém mne může napadnout spousta podob… a věcí přibližujících k pravdě….
ad 5 – výklad podobenství o koukolu mezi pšenicí – je to potvrzení představ, které počítají s tím, že jako existuje zákon o zachování energie, tak existuje jakýsi zákon duchovní spravedlnosti, že když ne zde, tak na věčnosti bude všechno zlo potrestáno a dobro odměněno – i to skryté, i to nepovedené …Vše je v Božím vědomí i spravedlnosti – je to zákon duchovní rovnováhy…
A pak hlavně je to doklad Boží – Božské trpělivosti – Bůh až do konce našeho pozemského života všem – i těm nejplevelnějším rostlinám dává šanci – na rozdíl od přírody – tam se blodlák růží nestane… Takže v každém, i sebehorším člověku, je semeno dobra – do poslední chvíle to dobro může v nás zvítězit…
Zkusme si tento fakt přenést do našich vztahů, rodin – do možná beznadějných situací…vždycky je šance…