Gn 18,1-10a Hospodin se zjevil Abrahámovi v Mamreově doubravě, když seděl za největšího denního parna u vchodu do stanu. Když totiž zdvihl své oči a podíval se, hle – stáli před ním tři muži. Sotva je spatřil, běžel jim vstříc od vchodu do stanu, poklonil se až k zemi a řekl:
„Můj pane, jestliže jsem nalezl přízeň v tvých očích, nepřecházej kolem svého služebníka. Připraví se trochu vody, abyste si umyli nohy, a odpočinete si pod stromem. Přinesu kousek chleba, posílíte se a pak můžete jít dál, neboť proč byste jinak šli kolem svého služebníka?“ Odpověděli: „Nuže, udělej, jak jsi řekl!“ Abrahám pospíšil do stanu k Sáře a pravil: „Honem vezmi tři měřice mouky, té nejjemnější, zadělej ji a upeč placky!“ Potom Abrahám běžel ke stádu, vzal mladé krmné tele a dal ho služebníkovi, aby ho rychle upravil. Pak vzal kyselé i sladké mléko, tele již upravené a předložil jim to. Obsluhoval je pod stromem, zatímco jedli. Zeptali se: „Kde je tvá žena Sára?“ Odpověděl: „Tady ve stanu.“ Hospodin řekl: „Vrátím se k tobě napřesrok v tento čas a tvá žena Sára bude mít syna.“
Lk 10,38-42 Ježíš přišel do jedné vesnice, kde ho přijala do domu nějaká žena jménem Marta. Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila Pánu k nohám a poslouchala jeho řeč. Marta měla plno práce s obsluhou. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Ano, jen jedno je třeba. Marie si vybrala nejlepší úděl a ten jí nikdo nevezme.“
Milí přátelé, jak hostit Ježíše….?
Pohostinnost orientálců je krásně ukázaná na prvním čtení, kde Abram se může doslova přetrhnout a rychle:-) upravuje se Sárou chleba, tele, mléko aby se host/é/ najedli – aniž to tušili, pohostili vlastně samého Boha…
Podobně je to v evangeliu, kde je hostem konkrétně Ježíš….Přijímá ho Marta, zřejmě nejstarší a taky paní domu – hlavní organizátorka…Marie je pasivní, ale naslouchá. Je tu napětí mezi sestrami. – akční a trochu workoholička Marta – x – pokojná a zase poněkud pasivní Marie….
Ve světě se spíše chválí ti akčnější, ale záleží na kraji… Pamatuji se, jak třeba někde v tropech, nebo subtropech – se lidi nechápavě dívali na nás, jak můžeme být normální, když dovolenou trávíme tím, že na zádech neseme dvacetikilové batohy a štrádujeme někam pěšky, když máme na auto…
U nás zase bývá i někdy mezi křesťany názor – k čemu jsou kontemplativní řády? – jen se tam modlí a nic nedělají – ostatně tuhle myšlenku u nás zasel už Josef II., když na konci 18.století měl spadeno právě na tzv. neproduktivní kláštery, které taky houfně rušil…. Nechával jen ty charitativní a školské apod. – tedy navenek činné…
Vše pragmatické, s viditelným výsledkem…to je cesta poněkud nešťastná….přijdou situace, kdy velmi oceníme službu obětujících se modličů…
Obojí je moc potřeba – aktivita i naslouchání – jedno s druhým se nemá vylučovat a navzájem pohrdat, ale doplňovat….V příbězích u Ježíše je ještě jeden podobný – milosrdný Samaritán – jsou tam duchovně zaneprázdnění – chrámový služebník a kněz a pak praktik Samařan, který se nevěnuje jen duchovnu, ale všimne si konkrétní trpící osoby a pomůže jí, jak je to v jeho silách…zde na rozdíl od příběhu Marie a Marty vypadá sympatičtěji akční Samařan….
Marta byla dobrá hostitelka po stránce vnější – hůř byla na tom v empatii… Ježíš chce teď naslouchat, ta večeře by počkala – ona ovšem nestíhá a začíná obviňovat své okolí – Marii, že nepomůže a nakonec paradoxně i svého hosta, že ji sám nevybídne, ať jde taky něco dělat…jakoby je zdržoval od důležité práce… Je to ukázka toho, když si jdeme svou cestou a nespolupracujeme s Kristem a dokonce se k němu vymezujeme, tak naděláme víc škody než užitku… Zdá se, že nejdříve je třeba být Marií aby pak člověk mohl být Martou….
Co je na dnešním příběhu zajímavé – Ježíš přijímá za své žáky i ženy – to skutečně tehdy nebylo obvyklé…. Dosud Ježíš poučoval jen Marii, nyní se věnuje i Martě…. a ukazuje jí, že jsou větší hodnoty, než večeře – jakkoliv její příprava je užitečná a záslužná… a že nejdříve je třeba naslouchat Bohu, a pak obecným zvyklostem a že naslouchat hostu je víc, než se řídit svými představami….
Co z toho pro nás plyne za poučení? Není to popření vnější činnosti, jde o správné pořadí: naslouchat a konat – slovo a skutek – vědět co mám dělat a pak dělat co je správné…..
Mimochodem, pamatuji na jednu osobu, která když jsem s ní byl, tak neustále něco organizovala, zařizovala, ubezpečovala se, že všichni jsou v pořádku až s tím šla trochu na nervy – já i ostatní jsme chtěli klid a trochu pozornosti…to jí unikalo…
Není to někdy i pro nás zajímavější… někoho obskakovat, než mu posloužit pozorností? Typické je to u starších lidí – kteří tak rádi vyprávějí a my neradi posloucháme…raději jim uklidíme, vyneseme koš, skočíme na nákup, ale oni chtějí trochu klidu a pozornosti…dokážeme jim ji aspoň občas darovat?
Podobně děláme mnoho pro církev, pro bližní a pro Pána – máme odvahu si jen tak sednout a udělat čas na pořádnou modlitbu ? Co občas si vzít za svůj Mariin postoj? Ježíš přichází např. v slově a eucharistii – jak to prožívám? Když budu chvíli Marií, pak budu i pořádnou Martou….