Print Friendly, PDF & Email

2 Král 4,42-44 – Nějaký člověk přišel z Bál Šališa a přinesl v chlebníku Božímu muži (Elizeovi) chléb z prvotin, dvacet ječných chlebů a jídlo z rozdrcených čerstvých zrn. Elizeus řekl (svému služebníku): „Dej to lidem, ať se najedí!“ Služebník mu odpověděl: „Jak mám tohle dát stovce lidí?“ Elizeus řekl: „Dej to lidem, ať se najedí, neboť tak praví Hospodin: Budou jíst, a ještě zbude.“ Dal jim to tedy, najedli se, a ještě zbylo podle Hospodinova slova.

Jan 6,1-15 – Ježíš odešel na druhou stranu Galilejského neboli Tiberiadského moře. Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která konal na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Bylo krátce před židovskými velikonočními svátky. Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, jak k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?“ To však řekl, aby ho zkoušel, protože sám dobře věděl, co chce udělat. Filip mu odpověděl: „Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“ Jeden z jeho učedníků – Ondřej, bratr Šimona Petra – mu řekl: „Je tu jeden chlapec, ten má pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale co je to pro tolik lidí?“ Ježíš řekl: „Postarejte se, ať se lidé posadí!“ Bylo pak na tom místě mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Potom Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se najedli, řekl učedníkům: „Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!“ Sebrali je tedy a bylo to plných dvanáct košů kousků, které po jídle zbyly z pěti ječných chlebů. Když lidé viděli znamení, které udělal, říkali: „To je jistě ten Prorok, který má přijít na svět!“ Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho prohlásili za krále. Proto se zase odebral na horu, úplně sám.

 

Milí přátelé,

Hlad…. To je něco, co doprovázelo naši populaci po tisíce let naší existence. Před tím, než se objevila Amerika a než se zde začaly pěstovat brambory, hlad a bída nebyly ani v našich zemích nijak výjimečné…

To dnes u nás jistě s nejhustší sítí supermarketů ve střední Evropě .- máme jich přes 1500 – je tu hojnost a pestrost jídla chápána jako samozřejmost… tak hlad nám připadá jako těžce představitelný, my víc než nedostatek jídla řešíme jeho přebytek a hledáme co nejúčinnější diety…

Ovšem jeden hlad přetrvává ve všech systémech – v době starozákonní, v době Ježíšově , ve středověku i před sto lety, jako i teď v současnosti – je to hlad po naplnění, po smyslu, po dobru, štěstí, pokoji, radosti.,,.,,vlastně hlad po Bohu….

Církev je někdy obviňována, a řekl bych že trochu právem – že odpovídá na otázky, které jí nikdo moc neklade a nevšímá moc si toho, co lidí opravdu zajímá…po čem hladoví, jako stravu skutečně potřebují….Jistě, nejde o populismus, ale na straně druhé – je velká škoda, že my křestané vylítneme jako čert z krabičky, když se něco týká ochrany života, genderu apod. Je to důležité, ne že ne, ale my nemůžeme žít jen ze sebeobrany a vymezování se…..my málo vystupujeme aktivně ve smyslu toho, k čemu nás Pán povolal  – Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu stvoření….Mk 16,15

A světe div se – lidé něco takového chtějí…..Před časem jsem si poslechl jednu duchovní přednášku na youtube a bylo tam možno sledovat na chatu diskuzi posluchačů. Jeden z nich měl trochu provokativní otázky typu, k čemu je dobrá víra a je vůbec nějaký Bůh a proč v něj věří…. a co bylo taky příznačné, že tam zaznělo od věřících katolíků v té diskuzi: nerušte nás, nekažte nám přednášku….Ach jo – jak promarněná šance !!! Kéž by se našlo víc takových kazičů a dost těch, kdo jim naslouchá a snaží se jim pomoci, ukázat cestu….

Ale vraťme se k biblickým textům – jak je to psáno s jakousi lehkostí – k Ježíšovi přišlo spousta lidí, nacházeli se v málo osídlené krajině – a on dobře ví, že  přijde hlad – on ví co chce udělat, ale do spolupráce zve své učedníky. Tak by spolupráce měla fungovat i v současné církvi…

A praktický Filip si všímá, že ani 200 denárů – tedy 200 denních mezd dělníka nestačí na 5000 mužů – dneska by odpovídajících 1000 Kč na pracovní den – tedy 40 Kč na osobu kupodivu možná stačilo…. Ovšem tehdy to bylo jinak…, prostě neměli na to…, ale Ježíšovi stačí mnohem méně, vlastně něco, co nestojí za řeč, skoro nic… Dokonce se zdá, čím míň, tím líp… – viz boj Davida a Goliáše, boj Gedeona…, dnešní pozice Izraele vůči arabskému světu….

Bůh rád pracuje na hraně s naší ubohostí, chudobou, slabostí… pak jakoby ožívá jeho pomoc….

Stačí mu to, co dal ten chlapec, co dala jindy chudá vdova…, pak se lidi posadí a on jako pastýř, který nás vede na dobrou pastvu, nechá lidi sednout do trávy a začíná krásný piknik…

V Íránu jsme zažili, jak lidé rádi, skoro na každém kousku zeleně rozloží deku a rozsadí se na občerstvení… – když nás také pozvali, dali nám ochutnat všechno možné, my abychom nevypadali lakomě, tak jsme slavnostně uvařili svou sáčkovou hrachovku – no zdvořile a s díky odmítli, že mají jídla dost… a my se zase, abychom neurazili – nenechali přemlouvat k ochutnání jejich dobrot – takže i nám se to jídlo taky jaksi zázračně rozmnožilo a o to jde – ne vyjídat lidi, ale být vzájemnými, umět se rozdělit, sdílet se s tím, co jsem co mám, myslet nejen na sebe, ale i na druhé – v této atmosféře lásky mají všichni dost a ještě zbude….Ježíš nic nenechá jít nazmar….

A opravdu nejde jen o jídlo. Když my se učíme podělit se o svou víru, nebudeme se bát nepříjemných otázek na tělo – budeme vstřícní, máme pak co dát…, tedy Bůh skrze nás… a ještě nám zbude víc, než jsem měli před tím….

Jak je psáno, my křesťané máme zachraňovat svět a ne si jen zachraňovat kůži…

Nově: