1 Král 3,5.7-12 – Hospodin se zjevil Šalomounovi ve snu v noci. Bůh pravil: „Žádej si, co bych ti měl dát.“ Šalomoun řekl: „Hospodine, můj Bože, tys učinil svého služebníka králem místo Davida, mého otce. Ale já jsem mladíček a nevím si rady. Tvůj služebník je však uprostřed tvého lidu, který sis vyvolil, lidu četného, který nelze pro množství ani sečíst, ani odhadnout. Dej proto svému služebníku chápavé srdce, jak vládnout nad tvým lidem a rozlišovat dobro a zlo, neboť kdo by jinak mohl vládnout nad tímto tak početným lidem?“ Pánu se líbilo, že Šalomoun žádal právě toto, a proto mu řekl Bůh: „Poněvadž jsi žádal právě toto a nežádal sis dlouhý věk ani bohatství ani život svých nepřátel, ale přál sis chápat právo, hle – splním tvá slova. Dám ti moudré a prozíravé srdce, že nebylo podobného před tebou, ani po tobě podobné nepovstane.“
Milí přátelé!
6.května tohoto roku proběhla dlouho očekávaná a světovými médii tak obsazená korunovace Karla III. Je to velmi zajímavé, že tento anglický král s námi a s většinou světa nemá příliš nic společného – a když tak jen symbolicky v rámci Commowealthu – a přece ho miliony lidí na světě sledovali… Jako by lidi v tomto zmateném světě potřebovali vidět, že ještě něco funguje tak, jak má. Jestli v dnešním světě někdo symbolizuje Boží majestát, je to král Karel III.- jakkoliv jeho osobní život tomu nemusí vždy odpovídat…. Jsme lidé moderní, ale nějak potřebujeme občas ceremonie, obřady, krásu, důstojnost, velikost…. Fascinuje mne, jak lidé racionální dokážou být roztomile zmatení a taky dojatí k slzám třeba při svatebním slibu. Ostatně i ateistický komunistický Sovětský svaz v Moskvě i jeho satelitech pravidelně pořádal monstrózní akce na oslavu různých výročí, které si nezadaly nic s průvody Božího Těla, barokních svatojanských oslav nebo královskou korunovací….
Můžeme přemýšlet nad tím, co asi král Karel prožíval těsně před svou korunovací…? Šalomoun se stal králem Izraele asi kolem roku 970 před Kristem – snad ve dvaceti. Karel až po sedmdesátce…nicméně jistě mohl prožívat totéž… možná radost a zadostiučinění, ale taky zodpovědnost, obavu…. Tím spíš mladý Šalomoun….
Jak se píše v prvním čtení, dostává mladý král ve snu od Boha nabídku, ať si něco přeje ke svému vládnutí. On mu odpovídá: Ty sis vyvolil tento lid a já mu mám vládnout –
Šalomoun si je dobře vědom, že není vlastníkem národa nebo země – že patří Bohu a on ho má jen vést….Podobně už Adam se stal správcem stvoření a podobně Petr – první papež při svém ustanovení u Genezaretského jezera slyší od Ježíše – pas MÉ ovce – ne tvé…. Jsme jen správci Božího majetku…
Šalamoun tedy prosí Hospodina o to, co skutečně k vládnutí potřebuje – dej proto svému služebníku chápavé srdce, jak vládnout nad tvým lidem a rozlišovat dobro a zlo, neboť kdo by jinak mohl vládnout nad tímto tak početným lidem? Rozlišovat dobro a zlo – tedy potřebuji moudrost….A Hospodin byl okouzlen – líbila se mu mladíkova odpověď a dal mu nejen moudrost, ale i moc, bohatství i věhlas po celém světě. Jakoby už zde bylo zřejmé to, co najdeme v evangeliu:
hledejte nejprve Boží království a ostatní vám bude přidáno… Platilo to jak i u Šalomouna…. tak i u nás….
Všimněme si jednoho detailu. První Kniha královská popisuje, jak mladý Šalomoun miluje Hospodina, ale zároveň přinášel oběti na posvátných návrších a celé to zavánělo pohanskou modloslužbou, byl to i špatný příklad pro lid. Je fakt, že chrám Hospodinův ještě nestál. A přece Hospodin toto králi nevyčítá, ale nabízí mu svou pomoc… Jaký příklad pro nás, když my máme sklon moralizovat vůči lidem, kteří se nevejdou do našich představ… Laskavá nabídka pomoci pomůže víc, než ostré kázání….
Šalomoun toho nakonec dokázal opravdu mnoho nejen jako moudrý soudce, ale jako ten kdo udivil i samotnou královnu Etiopie, a jak říká Bible – Juda a Izrael byli tak početní jako písek u moře, měli co jíst a co pít a radovali se – a měli i 40 let mír, země se stala říší…. Když vystavěl chrám, modlí se za svůj lid, ale také opakovaně o to, aby všechny národy země poznali pravého Boha….Předběhl svou dobu o staletí… Židé se ještě dlouho po něm učili vstřícnosti jiným národům – vzpomeňme na Jonáše, jak se zdráhal pomoci pohanům v Ninive…. A zde se sám král už modlí za poznání Boha pro všechny…..
Naskýtá se ovšem otázka – proč tento moudrý a úspěšný muž tak zblbl? Jonathan Sacks si všímá, že když už se stal mocným králem, začal se chovat podobně jako kdysi král Egypta, když utiskoval Izraelity otrockou prací… Na rozdíl od pouště, kdy Izraelité dobrovolně dávali ze svých klenotů a zlata na výzdobu stanu setkávání s Hospodinem, tak zde to jsou v podstatě nucené práce na chrám i další stavby. Hraje si na faraona – ostatně jeho dceru měl za manželku…., Šalomoun byl také neuvěřitelně bohatý, tak že Písmo říká – vše bylo ze zlata – stříbro v jeho době nemělo cenu… Koho z nás by takové spojení s mocí a slávou nezměnilo… ? Tím spíš, když měl král slabost pro další a další ženy z pohanských národů. Ty ho ve stáří stále více sváděly k pohanským kultům…i když mu to Hospodin zakázal a on toho nedbal…
Tak zadělal na problémy svému synovi, který už zdaleka nebyl tak moudrý jako jeho otec a došlo k rozdělení království a jeho úpadku….
Jak píše jeden jadrný komentář – Když se mohl nejmoudřejší Izraelský král stát bláznem, když mohl ve svém srdci odstavit Hospodina na vedlejší kolej, nemůže podobné nebezpečí hrozit i nám? Nebuďme si příliš jistí sami sebou. Apoštol Petr se v sobě krutě zmýlil, když Ježíšovi sliboval: „Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne! I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě.“ (Mat 26,33.35) Od jeho slibu uběhlo jen několik hodin a Petr zapřel Ježíše hned třikrát (Mat 26,69-75).
A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl. (1Kor 10,12)
Zároveň mějme vždy naději…Bůh umí vše nakonec obrátit k dobrému – rozdělený Izrael se stal opět samostatným a silným, ale trvalo to víc jak 2,5 tisíce let…. Podobně i naše chyby Bůh pomůže proměnit v dobro, když budeme opravdu chtít a jemu věřit a věřme, že to snad bude trochu dřív, než u státu Izraele….