Gn 18,20-32 – Hospodin řekl: „Nářek na Sodomu a Gomoru je velký, jejich hřích je velmi těžký. Chci sestoupit a podívat se, zda doopravdy dělají všechno, co odpovídá stížnosti, která ke mně přichází, nebo ne. Chci to vědět!“ Tři mužové se vydali odtamtud na cestu a šli do Sodomy, zatímco Abrahám stále ještě stál před Hospodinem. Abrahám přistoupil a pravil: „Skutečně chceš zahubit spravedlivého s viníkem? Snad je v městě padesát spravedlivých; chceš to místo zahubit a neodpustit kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou v něm? Vzdal od sebe takovou myšlenku, že bys mohl takhle jednat: usmrtit spravedlivého spolu s viníkem. To by se vedlo spravedlivému stejně jako viníkovi. Vzdal od sebe takovou myšlenku! Copak by mohl soudce celé země nejednat spravedlivě?“ Hospodin řekl: „Najdu-li v Sodomě padesát spravedlivých v městě, odpustím kvůli nim celému tomu místu.“ Abrahám se ujal slova a řekl: „Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu, já, který jsem prach a popel. Snad bude scházet pět z padesáti, zahubíš kvůli těm pěti celé město?“ (Hospodin) odpověděl: „Nezahubím, jestliže jich tam najdu čtyřicet pět.“ (Abrahám) pokračoval v rozmluvě s ním: „Snad jich tam najdeš jen čtyřicet.“ Odpověděl: „Neudělám to kvůli čtyřiceti.“ (Abrahám) řekl: „Nechť se můj Pán nezlobí a dovolí mi mluvit: Snad se jich tam najde jen třicet.“ Odpověděl: „Neudělám to, najdu-li jich třicet.“ (Abrahám) řekl: „Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu. Snad se jich tam najde dvacet.“ Odpověděl: „Nezahubím kvůli dvaceti.“ (Abrahám) řekl: „Nechť se nezlobí můj Pán a dovolí mi mluvit ještě tentokrát. Snad se jich tam najde jen deset.“ Pravil: „Nezahubím kvůli deseti.“
Milí přátelé,
v dnešním prvním čtení nás v tom zvláštním příběhu může napadnout více otázek…:
Proč se Bůh ptá a chce vědět, jaká je situace v Sodomě a Gomoře? To má tak slabou zpravodajskou službu? Nebo že by nebyl vševědoucí? A o jaký hřích v těch městech, celé té oblasti vlastně jde? A proč se Mojžíš za ty obyvatele tak bere? Modlil se vůbec správně? A byl vyslyšen nebo nebyl?
Je to skutečně zvláštní příběh….
Žalm 139,4 – Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno. To je možná biblická odpověď na první otázky – jestli Bůh ví vše. Podobně to najdeme v rozhovoru mezi Jobem a Hospodinem, který u naznačuje, že pro člověka je skryté v tajemství a jeho nevědomosti, to, co se týká života, světa i naší minulosti nebo budoucnosti – vše je v Bohu a ne naopak….
Tak proč ta mise do Sodomy a Gomory? Možná jde o čas, který je tak lidem dán, možná poslední výzva a varování, je to pomoc pár spravedlivým… jako Jonáš v Ninive…, a tak ti tři záhadní hosté – nebo jeden/?/ u Abraháma se tam vydají a Abraham začíná komunikovat s Hospodinem – je to vlastně první přímluvná modlitba v Bibli….
Nejdříve jakoby Bůh vůbec váhal něco Abrahámovi říci – je to typický antropomorfismus – kdy se Bohu přisuzuje lidské chování a jednání /váhání, emoce…/, snad chce být Abrahamem osloven, Hospodin mluví o velkém hříchu té krajiny – my si to ztotožňujeme s všelijakými morálními zvrácenostmi… a příběh tomu i nahrává, když ti Boží poslové navštívili Lota, místní obyvatele je chtějí znásilnit…, ale více světla do toho vnáší tento text proroka: Nejde jen o tu konkrétní zvrácenost, ta byla jakoby plodem celého zaměření obyvatel: Hle, toto byla nepravost tvé sestry Sodomy; pýcha, sytost chleba a sebejistý klid, který měla i se svými dcerami. Ale ruku utištěného ubožáka neposilovala. Povyšovaly se, páchaly přede mnou ohavnost, a tak jsem je odstranil, jak jsem uznal za vhodné . (Ez 16,49-50)
Jak by řekly naše babičky – roupama nevěděli už co by…. Tedy pýcha a přesycenost…Víte, existují provinění někdy z bolesti, zklamání, zoufalství, vnitřní i vnější bídy…tam člověk může najít určité pochopení… Ale zde je to jakoby čistokrevná zpupnost, bezuzdnost, zkaženost….která doslova křičí až k nebi a jeho spravedlnosti….Ostatně v textu je o nářku nad Sodomou, který dolehl k Božímu uchu a podobné je to později, když nářek izraelského lidu v egyptském otroctví přiměje Boha, aby poslat Mojžíše na osvoboditelskou misi….opět lidské vyjádření….Boha, který ví, co se děje a zároveň vyžaduje lidskou spolupráci,…proto Mojžíš jako vůdce a proto Abraham jako přímluvce a obhájce…..
Pochopitelně nás teď napadá otázka, jestli i naše evropská civilizace je také tak zpupná a zkažená a jestli si taky nekoleduje o nějakou pohromu…, no, leccos tomu nasvědčuje. Ale: připomínám myšlenku prof. Tomáše Petráčka, že navzdory tomu všemu – nikdy lidská civilizace neuplatňovala v praxi křesťanské zásady – jako lidskou důstojnost, charitu, pomoc potřebným, lidská práva, jako ta civilizace, ve které žijeme… A přitom opravdu můžeme mít tisíc námitek proti jejím úletům…Nicméně my bychom se nejspíše měli zajímat o úlohu Abrahámovu a Mojžíšovu – tedy, co mohu udělat pro zlepšení situace… a modlím se za to?
A zde je i kardinální otázka Byl Abraham vyslyšen?
On se na rozdíl od pyšné Sodomy modlil s odvahou a nasazením i vytrvalostí, ale taky s velkou pokorou. Je fakt, že vše směřuje k záchraně synovce Lota, který se sice k němu nechoval vždy ideálně…ostatně on si vybral právě toto nížinné a na pohled úrodné údolí…Tehdy se jejich pastýři stád hádali o lepší místa a bylo třeba se rozdělit, Abraham mu dal právo volby. A on si vybral to lepší. Kdyby tak věděl…
Možná je to příliš povrchní, ale všiml jsem si i v naší zemi, že kde je kraj bohatší a úrodnější, tak je Bůh jakoby daleko, a kde je to na kamenité půdě a chudší, Bůh je tam více vzýván a ctěn… Kdysi jsem působil v čáslavském Polabí, a tam mi kdosi tvrdil: tady dejte lidem na oltář řepu a budou se klanět řepě… Viděl jsem to podobně i na úrodné Hané…zatímco Vysočina nebo Beskydy, čí Bílé Karpaty, to bylo o něčem jiném….Nemůžu to zevšeobecňovat, ale leccos tomuto konstatování nahrává.
Je tady k tomu vyslyšení ještě jedna důležitá podmínka – deset spravedlivých. – Je to krásná ukázka, jak dobro pár lidí vyrovná zlo mnohonásobné přesily…Když my se přimkneme k dobru, uděláme mnohé pro další lidi. Ale – v Čapkovských apokryfech z 30. let minulého století je také jeden o tomto tématu a je to tragikomická ukázka rozhovoru mezi Abrahamem a Sárou – Totiž po rozhovoru s Hospodinem, kde Abraham vylicitoval deset po původních padesáti, tak teď ženou hledali jejich jména. Lidí tam znali dost – Lot prošel, jeho dcery jakž takž taky a pak pár dalších s odřenýma ušima, ale deset jich rozhodně nebylo….
Jak by vypadala taková úvaha třeba v našich obcích, městech, farnostech, rodinách, na tomto setkání? Našli bychom deset, pět, aspoň jednoho spravedlivého? Potíž je v tom, že když to někdo řekne o sobě, tak ten to jistě nebude a když budu hodnotit druhé, nejsem Bůh, abych viděl do jejich nitra… A tak pokud bychom byli pravdiví, tak nikoho nenajdeme… Pokud budeme takto nároční a prošel by jen Ježíš a Maria….
Nicméně pokud bychom byli opravdu důslední křesťané, tak by se naše modlitba měla posunout ještě dál… Abraham prvotně prosí jménem těch dobrých, které chce zachránit…., a tak když nikdo z nás není úplně dobrý, tak je někdo i tak zlý, abychom se za něho neměli modlit? Modleme se za záchranu celého světa a za pomoc každému člověku…všichni potřebujeme obrácení a naději….
Nakonec ten Abraham vyslyšen byl – jeho rodina byla zachráněna – aspoň synovec s dcerami,… i u této záchranné akce byla třeba spolupráce těch zachraňovaných a když podmínky nesplnili, záchrana se pro některé nezdařila – viz Lotova žena….
K té hodnotě modlitby se mi moc líbí také úvaha jednoho komentátora:
Ovocem dobré modlitby je vnitřní rozjasňování, zklidnění, nárůst pokojné jistoty a radosti; svěřil jsem své starosti Otci. Najednou můžeme uvidět, co je na světě kolem nás pěkného, co je na lidech kolem nás dobrého. Bude se nám dařit překonat vlastní závistivost, sobectví, lakotu. Jen modlitbou, nijak jinak, se daří vyléčit tuto rakovinu duše i celý svět….