Ex 16,2-4.12-15 – Celé společenství synů Izraele reptalo na poušti proti Mojžíšovi a Árónovi. Synové Izraele jim řekli: „Kéž bychom zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme seděli u hrnců masa a jedli chléb dosyta. Vyvedli jste nás na tuto poušť, abyste umořili celé shromáždění hladem!“ Hospodin řekl Mojžíšovi: „Hle, jako déšť vám sešlu chléb z nebe. Lidé vyjdou a každý den si nasbírají dávku na den. Chci je zkoušet, zda půjdou v mém zákoně, nebo ne. Slyšel jsem reptání synů Izraele. Řekni jim toto: Kvečeru budete jíst maso a zrána se nasytíte chlebem. Poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh.“ Když nastal večer, přilétly křepelky a pokryly celý tábor. Zrána padla rosa na tábor kolem dokola. Pokrývka z rosy se rozplynula, a hle – na povrchu pouště bylo cosi drobného, šupinatého, jemného jako jíní na zemi. Když to synové Izraele viděli, ptali se navzájem: „Co je to?“ – neboť nevěděli, co to je. Mojžíš jim řekl: „To je chléb, který vám Hospodin dává k jídlu.“
Jan 6,24-35 – Když zástup viděl, že ani Ježíš, ani jeho učedníci (nejsou na břehu), nasedali do člunů, přijeli do Kafarnaa a hledali Ježíše. Když ho našli na druhé straně moře, zeptali se ho: „Mistře, kdy jsi sem přijel?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se dosyta najedli z těch chlebů. Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu; ten vám dá Syn člověka. Otec, Bůh, ho osvědčil svou pečetí.“ Zeptali se ho: „Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?“ Ježíš jim odpověděl: „To je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho on poslal.“ Řekli mu: „Jaké tedy ty děláš znamení, abychom (ho) viděli a uvěřili ti? Co konáš? Naši předkové jedli na poušti manu, jak je psáno: `Chléb z nebe jim dal jíst.’„ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Chléb z nebe vám nedal Mojžíš, ale pravý chléb z nebe vám dává můj Otec; neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ Prosili ho tedy: „Pane, dávej nám ten chléb pořád.“ Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.“
Milí přátelé,
dnešní bohoslužba slova nám nabízí hodně otázek – důležitých otázek: SZ:Co to je? NZ:Kdy jsi přijel? Co máme dělat…? Jaké nám dáš znamení, abychom viděli a uvěřili ti? Co děláš?…. Kdo vlastně jsi? Jaký jsi? Jsi vůbec?
Je logické a dobré je klást otázky…je dobré hledat.. Pamatuji se, jak před několika lety navštívili skutečské gymnázium studenti z Teologického konviktu…gymnazisté byli zpočátku trochu zdrženliví, ale ptali se a dokonce po skončení programu jich několik obklopilo naše hosty a ptali se v soukromí během přestávky dál…..O to jde – nezůstat na místě, nespokojit se s povrchní informací.
Man hů – mana – co to je? Ptali se Izrealité na poušti…Co je ten svět, který nás obklopuje? To zajímá už novorozené dítě, které objevuje mámu, tátu, kočárek, chrastítko, sourozence a to pokračuje celý život, kdy se okruh jeho zájmu rozšíří až na druhý konec světa nebo skrze dalekohled do celého vesmíru…Co je svět? Jen zdání? Nebo jen náhodná skutečnost…nebo: stvoření od někoho, kdo nás miluje, a tak nám proto vytvořil nádherný, tajemný svět….Kdo se takto umí ptát, nebude náchylný naletět všelijakým nesmyslům a klamavým zprávám.
Podobně se ptají lidé v evangeliu Ježíše – kdy jsi sem přijel, jak jsi se sem dostal? Jakoby v tom byla otázka, co ty jsi vlastně zač? Pamatuji se, jak na vojně u železničního vojska v Spišské Nové Vsi – bylo obvyklé se ptát nás nováčků – „kterýms dojel“? Jinými slovy – kdy jsi sem vlakem dojel? Před pár dny.\? Tak to jsi naprosto mimo – a nemáš nám tady co říkat – tzv. „Číslo hovoří..,“ tedy když to máš za 730 – čas 2 let – jako bys neměl žádná práva – ti co to měli třeba za 100 – tak to byli páni…ano my lidi se rádi mezi sebou kastujeme, rozdělujeme a přemýšlíme, jak vyniknout mezi jinými….Ježíš se tak na lidi nedívá – ať je to muž nebo žena, předák nebo cizoložnice, dítě, dospělý, pohan nebo Žid, dokonce ať je to jeho vlastní matka nebo člověk cizí – je tu pro všechny.
A zároveň nám nastavuje zrcadlo – najedli jste se, tak jsem pro vás zajímavý….Konzum nás oslepuje a ohlupuje…to vědí politici a zkoušejí to koblihami nebo různými peněžními bonusy. To mnohým stačí a víc nehledají – na rozdíl od chudých zemích, kde je víra ne v mocné lidi, ale v Boha, samozřejmostí….
Jak ti máme věřit, jaké konáš skutky? Kdo jsi? Zní to trochu odrzle, ale je to autentické, pravdivé….Ptejme se i my…, víte, mnohem horší, než tato drzost, je totální nezájem. Znuděnost – pocit, že mne nemůže nic překvapit, ani Bůh….to je katastrofa u člověka, který se už vůbec neptá, kterému je vše jedno… a přitom – ne že by se nic nedělo, ale on je vůči tomu tupý a slepý….Zde je třeba být stále trochu dítětem, které je otevřené něčemu novému. Je to schopnost v tom všem vidět příčinu – Boha…. Nebojme se tedy žádat Boha, aby zasahoval do našeho života – to je vlastně obsahem každé modlitby….
A poslední důležité otázka, co máme dělat? Tak se ptali posluchači Petra a dalších apoštolů o Letnicích, po Petrově kázání..Dejte se pokřtít, radí jim Petr – podobně se teď ptají Ježíše – on k tomu říká jednoduše – věřte v toho, kterého vám otec poslal – vypadá to tak snadné….důležité věci jsou jednoduché – ale nestačí věřit, že Bůh je – je třeba mu důvěřovat i v bouřce, nouzi, krizi, strachu, touze a svěřit se mu se vším a ve všem….není nic těžšího, ale není taky nic krásnějšího….