Mt 13,24-43 Ježíš předložil zástupům toto podobenství: „Nebeské království je podobné člověku, který nasel na svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel. Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal i plevel. Tu přišli služebníci k hospodáři a řekli mu: `Pane, copak jsi nenasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?‘ On jim odpověděl: `To udělal nepřítel.‘ A služebníci mu řekli: `Máme jít a (plevel) sesbírat?‘ On však řekl: `Ne. Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici. Nechte obojí spolu růst až do žní – a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.’„ Předložil jim další podobenství: „Nebeské království je jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasel na svém poli. Je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní rostliny a stane se z něho keř, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“ Pověděl jim jiné podobenství: „Nebeské království je jako kvas, který vzala žena a zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo.“ To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok: `Otevřu ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa.‘ Potom rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili: „Vylož nám to podobenství o pleveli na poli.“ Odpověděl: „Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové (toho) Zlého. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé. Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království každé pohoršení a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce. Kdo má uši, slyš!“
Milí přátelé,
Boží království – Boží přebývání mezi lidmi v cíli je bez překážek vnějších i vnitřních. Je zde jako semeno, ale na konci časů budou moci být v plnosti, ale záleží i na naší spolupráci….
V evangeliu jsou dnes 3 podobenství – dvě mluví o tom, jak stačí málo – malé semínko a má za důsledek obrovskou rostlinu, keř…podobně evangelium může přijít jako něco nepatrného jako poselství jednoho venkovana ze zapadlé provincie na východě Římské říše a vzejde z ní za několik století hlavní duchovní síla pro tehdejší svět…a jak? To naznačuje další podobenství o kvasu. Kvas působí tiše, nenápadně a dost pomalu – ale jistě….Podobně křesťané – zpočátku nejobyčejnější lidi svou víru prostě žili . Povzbuzovali se navzájem modlitbou a pomocí, byli tak zajímaví a přitažliví, že oslovovali druhé. Dávali jim smysl a taky zkušenost bezpodmínečného přijetí a lásky….
A do třetice tu je upozornění, že Boží království tu nevyroste za pár let nebo století a bude tu viditelně bez problémů po celou existenci lidstva i církve, ale taky tu bude ďáblova setba – tedy všechny překážky růstu Božího království, k jehož naplnění dojde až na konci času…vede to k trpělivosti, abychom nehledali hned výsledek ….
ostatně to znají zemědělci, že s úrodou prostě nic neuspěchají, znáte to vy rodiče, když trpělivě čekáte na výsledky své výchovy u dětí nebo vnoučat, s tím, že výsledky přijdou o mnohem, mnohem později……
Ještě teď něco ke kvasu, jak se píše v jednom komentáři:
Kvas byl běžnou a důležitou ingrediencí v židovských domácnostech. Pozoruhodný „postupný“ proces kvašení, zpočátku neviditelný, vedl k tomu, že se „kvašení“ stalo metaforou popisující proces „proměny“ v morální oblasti, jak v kladném, tak i v záporném smyslu (to ve většině případů, viz Ex 12,15.19; Lev 23,17; Mt 16,6.11-12; v našem podobenství je kvas samozřejmě kladnou veličinou). V linii s předchozími podobenstvími, i zde se vykresluje počáteční nepatrná a zanedbatelná přítomnost Božího království: v kontrastu s tímto počátkem je pak jeho dynamický a pozoruhodný rozmach, neúměrný tak skromným začátkům.
Stojí za povšimnutí, že množství používaného těsta je skutečně obrovské: tři měřice odpovídaly skoro 40 litrům neboli 50 kg chleba, dostačujícího k nasycení 150 lidí. Bible netroškaří…..
Kvas je tedy něčím, co může ovlivňovat pozitivně i negativně – vzpomeňme, že při odchodu z Egypta měli jen nekvašené chleby – jako symbol spěchu, putování, jako symbol poroby – nebyl tak chutný jako kvašený, a i jako chléb osvobození – jako ten starý kvas symbolizoval starý život v porobě a symbolicky pro nás starý kvas je kvasem hříchu, ale skrze křest jsem lidmi novými – podobně když Ježíš mluví o kvasu farizeů – to je pokrytectví, které nesouzní s křesťanským životem….A pak tu mám i eucharistický chléb bez kvasu – jako spojení s žid. velikonocemi, ale také osvobození od hříchu, znamení nového života.
V této době kvas může hodně pokazit duši člověka – v médiích, která plíživě pořád znova infiltrují duši – nejsou to jen fake news, ale ten celý kýbl negativních a katastrofických zpráv, kterými se krmí zejména starší lidé a pak jsou naštvaní, vystrašení, manipulovatelní a volí tak jak volí…….
A pozitivně? Bůh svým slovem může prokvasit celé tělo člověka i těch nejzarytějších odpůrců…vždycky je šance, má v sobě sílu, účinnost, dává radost….naději – to se týká i budoucnosti dětí, vnoučat, přátel, všech….