Mk, 1,1-8 – Je psáno u proroka Izaiáše: ‚Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!‘ To se stalo, když Jan Křtitel vystoupil na poušti a kázal: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů.“ Celá judská krajina i všichni z Jeruzaléma vycházeli k němu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho křtít v řece Jordánu. Jan byl oděn velbloudí srstí, měl kožený pás kolem boků a jedl kobylky a med divokých včel. A kázal: „Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvi. Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým.“
Poznal by někdo z nás, jak asi vypadal Jan zvaný Křtitel? No, mohl mít kolem 30 let – docela mladý muž – asi mohl mít vousy, a dlouhé vlasy, protože dlouho žil na poušti a tam mnoho holičů a kadeřníků nepobíhá…asi byl štíhlý a hubený, protože na poušti taky není moc obživy – nějaké rostlinky, snad chleba a zelenina nebo ovoce, voda…a jak evangelium říká, i kobylky – ty se dnes jako pražená pochoutka prodávají třeba v jihovýchodní Asii. Měl na sobě oblek z velbloudí srsti – víte, jakou má asi kůži kráva nebo kůň, je dost drsná a tohle mít na holém těle, není nic moc, stažený byl koženým pásem…takže byl to muž, který rozhodně neřešil stravu ani módní oblečení, tehdy možná zase nebyl takovou výjimkou, dnes by jistě budil pozornost…a hlavně tím, co by říkal…..:
nechte se pokřtít – no to si asi všichni můžeme říci, to je fajn, to máme vyřešené – jsme pokřtění – ovšem stačí to? Na světě je přes dvě miliardy křesťanů – nejvíce na světě ze všech náboženství…. Z toho katolíků přes miliardu, ale jsou tom opravdu věřící lidé? Třeba u nás bylo před 30 lety 4 milióny křesťanů, kteří se k víře hlásili, nyní při posledním sčítání asi 1 milion katolíků s tím, že polovina obyvatel se k tomu úplně odmítla vyjádřit….to o něčem svědčí….jsem křesťan, hlásím se k tomu, žiju podle toho? Ale nejde jen o nářky – jak říká Tomáš Petráček – žijeme v době a civilizaci, která je nejvíc ovlivněna křesťanskou morálkou – navzdory lamentacím na dnešní poměry….Totiž neidealizujme si staré doby: – ve středověku křesťanský král Václav IV. v podstatě zabil generálního vikáře sv.Jana, v 19. století francouzský císař Napoleon se na jedné straně nechal papežem korunovat, aby ho potom internoval a věznil….Teď žijeme ve velmi svobodné době. využíváme jí?
Čiňte pokání a na odpuštění hříchů se dejte pokřtít….říká díle Jan. To nás možná trochu zmate, protože nám začíná advent a my si tohle období spíše spojujeme s čím?.. No s tím, že se těšíme na Vánoce, máme adventní věnec jako šanci na občasnou společnou modlitbu doma, to je fajn….Celý advent máme tak spojený možná trochu se shonem v obchodech, ale taky spíš s takovou zklidnělou a pohodovou atmosférou…
Ale ta Janova slova jsou spíš jako pěst na oko…On burcuje, usvědčuje, probouzí….máme si podobně jako Janovi posluchači přiznat, že jsem hříšníci? A proč? Protože je to pravda….I když máte možná pocit – přece nejsem ani vrah ani zloděj – a já vám to rád věřím….a tak jaképak hříchy? Jenže tady nejde jen o to, co jsem provedl, ale taky co jsem neprovedl – kolik času jen promarníme na počítači nebo u chytrých mobilů, kolik možností někomu pomoci necháme utéci, kolikrát jsme líní, pohodlní nebo máme ostych či strach se do něčeho zamotat…udělat něco navíc…..a naše povaha nám taky občas nadělí pocit viny z naší lenosti, vzteklosti, závisti…..
A konat pokání – to jako – co to je? Máme možná představu – vzít si možná ten Janův velbloudí plášť na holé tělo a uplést si bič a místo jídla se třikrát denně bičovat? Ono to časem souviselo s určitým dualismem, že duch musí vybojovat vítězství tvrdou askezí nad protivníkem – tělesností a materiálnem…Jakoby vše hmotné bylo zlé a duchovní dobré – ovšem obojí přece stvořil dobrý Bůh..ale je třeba uchovat harmonii a řád. To potřebuje duch i tělo…takže trocha askeze, pevný systém, a řád v životě nejen neuškodí ale jsou nutné a advent a půst jsou ideálním obdobím, kdy se nám to jako příprava na svátky připomíná, nastavení řádu je podmínkou pro dobré prožití Vánoc. O nich přichází někdo, kdo se z lásky nerozpakoval obětovat maximum pro nás, tak bychom mohli i my něco obětovat pro něho…