Jan 2,1-12 – Byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: „Už nemají víno.“ Ježíš jí odpověděl: „Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.“ Jeho matka řekla služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ Stálo tam šest kamenných džbánů na vodu, určených k očišťování (předepsanému) u židů, a každý džbán byl na dvě až tři vědra. Ježíš řekl (služebníkům): „Naplňte džbány vodou!“ Naplnili je až po okraj. A nařídil jim: „Teď naberte a doneste správci svatby!“ Donesli, a jakmile správce svatby okusil vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří čerpali vodu, to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle.“ To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili. Potom se odebral se svou matkou, se svými příbuznými a učedníky do Kafarnaa, ale zdrželi se tam jen několik dní.

 

Milí přátelé,

jsme pozváni na svatbu….je to oblíbený příběh…. Protože, kdo to má, aby měl takového hosta co mu z vody v umývadle ve chvíli nouze „vykouzlí“ perfektní víno? Kdyby to bylo u nás, možná by to bylo pivo, kdyby to bylo pro děti, byla by to čokoláda….fantazii se meze nekladou….

Ale jistě tušíme, že o to tady nejde….

Maminka, Ježíš, služebníci, víno, apoštolové… to jsou takové opěrné body celého příběhu. Zaměříme se na ně postupně:

Marie s Ježíšem i jeho učedníky jsou pozváni na svatbu – svatba byla v Orientu vždy velkou událostí… na ní se nešetřilo, ani teď… Marie se nevyhýbá společnému veseli, kde je dobré jídlo, pití, tanec, hudba…prostě společné sdílení a radost. Marii spíše vidíme jako přemýšlivou a introvertní osobu, ale ona se nevyhýbá společnosti, zvl. když je s ní její syn… Ovšem jako správná introvertka na sebe nijak neupozorňuje. Ale o to je  lepší pozorovatelkou. Zdá se, že byla jedinou, kdo si všimla, že hostitelům došly zásoby vína… Možná se pohybovala v ústraní kuchyně, kde pomáhala a měla i určitý vliv, protože když šla za služebníky, tedy otroky, tak ji brali vážně….

Jistě, nešlo o život, šlo o čest – ale bylo opravdu těžké odhadnout množství vína, když v podstatě se mohl zúčastnit kdokoliv a svatba trvala několik dnů…./?!/ Dokážeme i my být takto vnímaví, ale ne všeteční, aby bylo o čem mluvit, ale spíše, abychom pomáhali druhým v nesnázích? Učme se empatii – to je jeden z projevů lásky….Marie to uměla skvěle….

Ježíš – doprovází z Nazareta svou matku na svatbu do sousedního městečka – dnes se jmenuje Kafr Kána – je to asi 12 km – jako ze Skutče do Proseče. Tato městečka si navzájem konkurovala, právě zde později Natanael říká o Ježíšovi: co dobrého může vzejít z Nazareta? Ježíš sám do ničeho nezasahuje, ale nechá jednat matku a když ona za ním přijde, tak začne konat… Podobně i Bůh jedná, když my ho požádáme….Čeká i na naši iniciativu, ale nenechá sebou manipulovat. V tom Ježíš poučuje i svou matku: ženo, ještě nepřišla má hodina. – My lidé nesmíme Bohu říkat, co a kdy se má dít, ale předkládejme mu svůj problém….jako Maria….

Služebníci, byli zvyklí na leccos, nebylo obvyklé, aby příliš rozebírali rozkazy, které dostávali, ale prostě je měli plnit. Takže když za nimi přišla Maria a o synovi jim pověděla – udělejte co vám řekne, i když to bude divné a neobvyklé, udělejte to, nebudete litovat…                                                 Bůh po nás občas může žádat něco zvláštního – Abrahám s Izákem nebo Panna Maria, či Josef Pěstoun by mohli vyprávět… a nakonec nelitovali. Je to dobrodružství, kam nás Bůh zve a nakonec je úžasné, že nás nebere jako otroky nebo služebníky, ale jako své přátele nebo své děti, pro které chce to nejlepší…

Víno – je nejen alkoholický nápoj ale i lék, obsahuje látky např. proti infarktu, posiluje srdce a jak říká Bible: Žalm 104,15: Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej.  Římané tvrdili, že je v něm pravda…no, minimálně je v něm skryta pravda o člověku, jaký je, protože odbourává postupně zábrany…Jistě jako alkohol se dá zneužít – ostatně jako cokoliv jiného – je ale ve své podstatě dobré a záleží na nás, co my s ním uděláme. Věřím, že takto k němu přistupoval Ježíš, když z vody v umývadle proměnil výborné víno, které vytrhlo trn z paty hostitelům a  přineslo radost pro hosty… Bůh umí totiž vše proměnit v dobré – každou situaci, každý problém, který  mu svěříme…..

Apoštolové – v tu dobu Ježíše doprovázeli – ctili ho, věřili mu, jistě v něm měli svou naději, ale jak říká Písmo, až tehdy v Káně v něj uvěřili, přišla jistota – to je on, který mám přijít…Je skvělý člověk i kazatel, ale také divotvůrce a to je od Boha, ze z člověka… I později potřebovali ve víře povzbudit a znova se utvrdit – je to jako v našich vztazích, kdy zamilovaní potřebují slyšet pořád znova, mám tě rád. Tak i my ve víře potřebujeme nová a nová povzbuzení, že Bůh je s námi, že nás má rád, že mu můžeme věřit….Ježíš to udělal velmi nenápadně. Jak se to jeho žáci dověděli? Zřejmě byli u toho…ale ostatní ne…

Podobně i my můžeme mít s Bohem svá tajemství, své zážitky a zkušenosti. Trochu přemýšlejme, co jsme zažili, ty zdánlivé samozřejmosti nebyly asi tak samozřejmé…. Bůh jedná v našem životě malé i velké zázraky. Vnímejme je, buďme za ně vděčni a věřme mu…stojí to za to….

Nově: