Jan 1, 29-34 – Na druhý den Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa! To je ten, o kterém jsem řekl: ‚Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.‘ Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel křtít vodou, aby byl zjeven izraelskému národu.“
A Jan vydal svědectví: „Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‚Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.‘
A já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží.“
Milí přátelé, dnes jsme slyšeli v evangeliu větu, kterou se modlíme při každé mši svaté před svatým přijímáním..: Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. Pro zajímavost – už od 7. století se tato věta zpívá při liturgii….Je to velikonoční symbol navazuje na pesachového beránka /židovský symbol/ a na beránka, který zastoupil lidskou oběť Abrahámova syna Izáka.
Beránek se stal opravdu symbolem – když se o někom řekne, to je obětní beránek, tak je to někdo, kdo to slízne i za ostatní… Mimochodem jsou i další jména – jako Pilát, Jidáš nebo farizej, která se stala symbolem – ovšem zde v negativním smyslu slova.
Označení – beránek – to naplno sedělo na Ježíše… Vidíte, a to Ježíš teprve začínal se svou činností, ale Jan ho poznal, kým opravdu je…Už ví, co jeho přítomnost ve světě znamená…
Jan to neměl sám od sebe, ale od Boha, jako i Petr, když u Cézareje Filipovy dokázal o Ježíšovi říci, že je Mesiáš, syn Boha živého a vysloužil si od svého Mistra pochvalu, že promluvil v Duchu Božím… Jan také cosi odkryl a vyjádřil z podstaty Ježíšova života…..
Ježíš jediný svatý ze své podstaty – na sebe bere náš hřích jako obětní beránek – ne jen aby bylo učiněno zadost spravedlnosti, když zlo musí být odsouzeno, ale on nás s láskou – ne s pohrdáním nebo blahosklonností očišťuje /doslova jako když máma si vezme na klín usopleného, špinavého synáčka, nasliní cíp kapesníku a začne mu otírat tvář/ – s takovou něhou Kristus ošetřuje naše rány a dává nám svého Ducha, kterého seslal na první církev, ale nabízí ho ve svátostech i nyní….
Jan to vše pochopil, přijal a nemohl si to nechat jen pro sebe a proto toto dosvědčuje před druhými – to je on, na kterého čekáme – je úžasný….je víc, než jsme čekali….
Vzpomeňme na stařečka Simeona a Annu – radují se z Ježíše…, to je on, ten velký Vykupitel – tehdy miminko, teď je už dospělý muž, ale který se ani teď nijak zvlášť neprojevuje…Nikdo ho nepoznal, dokonce i když už konal zázraky a kázal tak, že zasahoval lidská srdce, tak přece mnozí z posluchačů ho nepřijali… Proč? Je to tajemství – je to věc Boží milosti, ale i naší svobody a čistoty srdce – blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha – tam, kde se nám zjevuje….ať pastýřům v Betlémě nebo těm stařečkům v jeruzalémském chrámě nebo Janovi u Jordánu…
Dokážeme také Ježíše – Božího Syna rozpoznat v naší blízkosti? Tušíme, že je s námi, i když je nám krásně i když je nám bolavě? Boží Duch nám pomůže ho poznat, že to je on… a pak jako Jan i my můžeme o něm vyprávět druhým.
Jan o něm nevydržel mlčet a doslova musel svědčit – toto je Boží Syn….a nám jakoby zazněla naléhavá otázka od Ježíše – za koho mne pokládáš ty? A pokud v něj věříš, co to udělá s tvým životem?
Na první straně Bible se mluví o tom, že na počátku země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma, ale nad vodami se vznášel Duch Boží a Bůh řekl – buď světlo a bylo světlo…a viděl, že světlo je dobré….
Nyní se v evangeliu Duch vznáší nad vodami řeky Jordán, aby sestoupil na Ježíše a v něm nám zazářilo světlo do temnoty a chaosu hříchu…. Není nadějnějšího textu….