1 Petr 1,3-9 Buď veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, (na dědictví) skvělé a trvalé. Je pro nás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc (a vede) ke spáse, která se má ukázat (nyní) v poslední době. A proto budete potom jásat, i když vás musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to k chvále, slávě a cti. Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti; až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše.
Milí přátelé, zkuste si představit, že máte někoho upřímně rádi. Zajistíte mu příjemný život v krásném prostředí. Seznámíte ho s přáteli, s nimiž se cítí dobře. Seženete mu práci činnost, která ho opravdu těší a baví. Má vše, co potřebuje a po čem touží. Pak ale přijde situace, kdy má dotyčný projevit trochu loajality – postavit se na vaši stranu, ale on s vidinou požitku, který ještě neokusil, vás prostě zradí, nechá vás být, už nejste pro něj zajímaví. Ovšem v tu chvíli přijde o všechny krásné podmínky života a lituje. Ale je pozdě…. Vrátit se to nedá. Vy dotyčného ale budete mít tak rádi, že mu dáte zase šanci. Řeknete mu, ano, teď budeš mít život mnohem tvrdší, sám se budeš muset hodně snažit. Ale jednou ti pošlu pomocníka, který ti dá nejen vše potřebné, ale dá za tebe vlastní život a tvou ztrátu promění v ještě větší zisk. O ten už nikdy nepřijdeš. Podmínkou je, abys o to stál…a on o to občas stojí, ale přece znova a znova utíká od vás, aby se pak kajícně vrátil a vy ho přijímáte znova a znova. To jsou celé dějiny spásy – historie Božího milosrdenství k člověku
Možná si řeknete, to je za hranou – být takhle vstřícný...vidíte a přesně tak působí Boží milosrdenství. Až za hranu našich představ a naší trpělivosti….Bůh nám nikdy nepřestane vycházet vstříc, s nadějí a touhou nás přivést ke štěstí….po němž si tak často sami šlapeme…
Sv. Petr to říká jasně: Otec Pána Ježíše Krista je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil. Takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví, skvělé a trvalé…je pro nás připraveno v nebi.
Ano , takže dává nejen novou šanci, ale ještě nám připravil odměnu, jejíž velikost, krásu a sílu si neumíme představit…
Petr ale připouští toto: i když vás musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, tak cíl bude stát za to. Ono Boží milosrdenství souvisí i se zkouškami… Boží láska k člověka není rozmazlování, Bůh je moudrý – jeho láska není to polštář, ale taky zodpovědnost – on nám nabízí přátelství, ale abychom ho byli schopni, musíme se k němu trochu protrpět – /když chci radost z hudby, sportu, vzdělání – taky to něco stojí / tím spíš když se nechám Bohem vést k něčemu mnohem většímu.
A ještě jedna věc z toho vyplývá: když si Bůh vyvolil Izraelity, tak je vedl jako máma vede své dítě, ale ne jen pro ně samotné, ale pro všechny lidi – už Abrahámovi je slíbeno, že v něm bude požehnání nejen pro jeho rodinu, ale pro celý svět. Láska Boha člověka vychovává a vede k tomu, abychom i my se mu podobali…abychom i my šli někdy za hranu svých představ, co mám s druhým člověkem vydržet, než ho přetrhnu:-), že i my se máme učit dávat znova šanci, a že máme dělat maximum, abychom nejen sebe, ale i druhé jednou přivedli k Bohu.
Bůh nikdy neopomene žádnou příležitost pro nás. Buďme prosím i my vynalézaví a svatě umanutí k tomu, aby ostatní lidi mohli pochopit, že Boží milosrdenství prostupuje celý svět a že smí každý člověk mít na něm podíl. Kolik lidi dnes tak naléhavě potřebuje slyšet, že je má někdo nezištně a bez podmínek rád a že jim nenabízí podbízivá šidítka, ale že dává všechno….A pak – jak to popisuje sv. Petr: budeme jásat v nevýslovné a zářivé radosti; až dosáhneme cíle své víry, totiž spásy duše.