Jan 20,19-31 – Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a (přesto) uvěřili.“ Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.
Milí přátelé,
Pokoj Vám – Šalóm – jak krásný pozdrav uslyšeli apoštolové od Ježíše….. a především Tomáš…ten v Písmu není příliš často zmiňován… I když vždy v důležité souvislosti:
Když Ježíš chce se vrátit do blízkosti Jeruzaléma, do Betánie za umírajícím Lazarem – už v době, kdy mu usilovali nepřátele o život, tak to je právě Tomáš, kdo říká: pojďme i my, ať umřeme s ním….
A když Ježíš mluví o tom, že odejde k Otci, aby připravil místo i pro učedníky a cestu, kam jde, že oni znají – Tomáš na to: Pane nevíme, kam jdeš, jak bychom mohli znát cestu ? – Ježíš pak řekne ta památná slova : Já jsem cesta, pravda a život…
Tomáš tedy hledá, ptá se, chce vědět víc a když Ježíše bere, tak naplno, že je ochoten za něho i zemřít…jako by to byla předehra k jeho hloubavému hledání, aby nakonec dokázal jít dál, než ostatní učedníci – když vyzná – Pán můj a Bůh můj….
Velikonoční události s Tomášem zamávaly. Tomáš spolu s ostatními apoštoly nakonec utekl z Getseman – možná zklamal sám sebe, že svého Mistra nedokázal vůbec chránit, bít se za něj, přemohl ho strach… ve své opravdovosti se s tím musel nějak vyrovnat… Zůstal sám, proč asi nebyl s učedníky? Potřeboval si vše srovnat v hlavě i v srdci… A pak jim ani nedokáže uvěřit… Je toho na něj moc… Nejen dnes, ale už tehdy Tomáš zastupuje všechny skeptiky… chce důkaz, možná nechce být znovu klamán…kolikrát už před tím byl….?
Ale když se setkal s Ježíšem, tak z největšího skeptika je největší vyznavač – klaní se Kristu nejen jako Mistru a Mesiáši – jak to uměl krásně vyznat před tím Petr, ale jako Bohu…..
Kdoví, možná, že Tomáš se Ježíše ani nedotkl, nepotřeboval to – jemu stačila Ježíšova slova – dotkni se ran – máš možnost… To stačilo. Mimochodem vnímavému Tomášovi nemohlo uniknout, že Ježíš vše ví – přece kdo to Ježíšovi řekl, že pochyboval?! Musel být s ním, i když ho Tomáš neviděl, byl s ním, protože je Bůh a ne jen člověk a protože ho má rád….
Tomáš mohl pochopit, že Ježíš zemřel, ale že to nebylo omylem nebo náhodou nebo že prostě neměl dost sil se bránit a zachránit si život…ne! Ale že tady vlastně šlo o něco mnohem většího, naprosto zásadního, že Ježíš je mnohem úžasnější, než si troufal ve svém bolestném hledání doufat…že Velikonoce mají svůj hluboký význam pro boj s hříchem a se smrtí….že Ježíš nic neprohrál, ale tady jde o jeho definitivní vítězství… A co víc…on ho nesoudí, ale miluje….Ježíš ho nijak neodsoudí za jeho těžkopádnost a nedůvěru i podezřívavost…Jde mu vstříc...v jeho pochybnostech a hledání…
Co je důležité pro nás, abychom nejen pochopili, že každé Velikonoce nám připomínají, jak Bohu záleží na naší záchraně – udělal po to vše. A že vše jde podle jeho plánu v celém našem životě – a to není fakenews jako u Putina, kdy jsme slyšeli v jeho médiích, že na Ukrajině jde vše podle plánu, ale ono to bylo úplně jinak….
A pak, že podobně i s námi je Bůh a jde vstříc našemu hledání, touze, strachu, pochybnostem a dává nám to, co potřebujeme. Jsme pro něho – podobně jako Tomáš – V.I.P. – velmi důležité osoby…jako bychom tu byli sami… Proč? Protože jestliže apoštol Tomáš měl úkol – hlásat evangelium /podle tradice se dostal až do Indie/… a my také máme Ježíše hlásat / v Skutči a Předhradí – je jedno, kde jsme/.
Budeme věrohodní, až si jako Tomáš uvědomíme, jak se Bůh dotýkal našeho života i našich ran, jak byl a je s námi v každém okamžiku našeho života, jak je na naší straně a váží si nás….