Jan 20,19-31 – Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a (přesto) uvěřili.“ Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.
Milí přátelé,
je neděle Božího milosrdenství… Najdeme o tom něco v dnešním evangeliu…? No jistě, když se tak ptám….Nejdříve začneme tak trochu od lesa – tedy od Geneze…
Ježíš totiž dechl na apoštoly a řekl jim – pokoj vám… Dechl – nepřipomíná nám to něco? No jistě –
jak píše komentář z webu pastorace.cz:
Duch svatý je dáván tak, že Ježíš na ně dechl. To připomíná slova z první knihy Mojžíšovy, kde čteme, že Hospodin „vdechl do chřípí dech života, tak se stal člověk živou bytostí“. Máme tedy v souvislosti s jinými texty Písma pochopit, že Bohem darované a pověřenými lidmi sdělované odpuštění je něco tak silného a úžasného, jako stvoření člověka. Ostatně apoštol Pavel říká, že kdo je křesťanem, je novým stvořením, novým člověkem. Duch svatý, vdechnutý apoštolům, je zde představován jako zásadní činitel Božího odpuštění, které církev zprostředkuje. Tolik komentář na pastorace cz.
Zde to není jen poslání hlásat evangelium, jako u ostatních evangelistů, ale poslání odpouštět hříchy a to v moci přijatého Ducha svatého. Takže působení Ducha svatého je vlastně předávání Božího milosrdenství a evangelizace …. Jsou spojeny s novým životem, posilou, inspirací – s lásko… Kdo si může dovolit na nás dýchnout nebo dokonce naslinit kapesník a s ním nám očistit umazaný obličej? Jistě naše maminka, která ukazuje svou bezpodmínečnou lásku a s tímto přístupem přichází Ježíš … O vůbec nevyčítá – vy nevěřící, zbabělci, nechali jste mne na holičkách….
Ne – projevuje jim bezprostřední přátelství a lásku a dává jim důvěru s mocí nad odpouštěním hříchu… Přitom když před pár lety uzdravil ochrnutého, kterého pro velký dav před něj spustili se střechy na podlahu místnosti… tak Ježíš než dotyčného uzdravil, řekl, synu odpouštějí se ti hříchy… Učitelé zákona byli pohoršení – to přece může dělat jen Bůh, co ze sebe dělá? A vidíte, on je Bůh a teď dokonce ze své moci tuto pravomoc předává svým učedníkům, biskupům, kněžím…
A to je znamení, že přichází Boží království – ne nějakou ohromující událostí, ale projevem milosrdenství – evangelizuje se právě tím, že křesťan, kněz, evangelizátor vstoupí do lidského příběhu, do jeho konkrétních bolestí a starostí a nabídne mu Boží odpuštění, pomoc, pochopení, novou šanci… to je něco, co může oslovit každého….
A jeho pozdrav? Šalom…pokoj vám…! To není něco jako čau, ahoj, nazdar, atd…. Buď zdráv…a je v tom přání zdraví, ale taky pokoje, síly, radosti, naplnění a všeho opravdového štěstí – je to vlastně cíl našeho života něco, po čem všichni toužíme…
A do třetice ono milosrdenství je krásně obsaženo v setkání s Tomášem. Není, zdá se, náhoda, že poprvé tam není, až podruhé…, aby se mohlo zdůraznit jak někdy člověk potřebuje velkou Boží pomoc i vlastní úsilí, aby mohl uvěřit….on nakonec nepotřebuje vysvětlování, ale dotek…, možnost se dotknut důkazu Ježíšova utrpení oběti a lásky… to bylo rozhodující, že Tomáš nakonec pokleká, aby Ježíšovi vzdal Božskou úctu….
Neděle Božího milosrdenství…..to je naše naděje, to bychom měli předávat tomuto světu….právě v tomto čase to tolik potřebuje…..