Print Friendly, PDF & Email

Zj 11,19a;12,1.3-6a.10ab – Boží chrám v nebi se otevřel a ukázala se v něm archa jeho úmluvy. Pak se objevilo na nebi veliké znamení: žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy. Potom se objevilo na nebi další znamení: veliký ohnivě rudý drak se sedmi hlavami a deseti rohy a na každé hlavě měl čelenku. Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem. Ten drak se postavil před ženu, která měla rodit, aby pohltil její dítě, jakmile ho porodí. A porodila syna, chlapce, toho, který má vládnout všem národům železným prutem. Avšak její dítě bylo uchváceno do nebe k Bohu, k jeho trůnu. Žena pak uprchla na poušť, kde měla místo připravené od Boha. Tu jsem uslyšel hlasité volání v nebi: „Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu a panování jeho Pomazanému.“

Milí přátelé, občas se vyčítá církvi a nám křesťanům, že ženy mají v našem prostředí malé místo. Je fakt, že v církvi při rozhodování dominují muži. Je ale také pravdou, že i když ženy nemohou být kněžími – duchovními otci v tomto smyslu slova – mohou jako zkušené křesťanky duchovně pomáhat, radit, vést, mohou řídit teologické fakulty a církevní úřady a pak je dobré se občas podívat do Bible a uvědomit si třeba tyto důležité detaily: Ježíš Kristus přijal celé lidství jen ze ženy – ne z muže, ale mocí Ducha svatého z Panny Marie. A pak tu máme dnešní první čtení, kde v základním boji mezi zlem a dobrem, lží a pravdou není na naší straně nějaký silný muž bojovník, ale žena, která je v tak citlivé a ohrožující situaci, když má porodit dítě….
Je to žena oděná sluncem s měsícem pod nohama, která nám připomíná, že má důležitost pro celý svět, vesmír – v Jižní Americe to má obrovskou symboliku, když počátek incké kultury odvozovali od božského Slunce a Měsíce a zde je žena – protipól nebo naplnění představ o Matce Země, která vše spojuje a dvanáct hvězd kolem hlavy na mariánsky modrém pozadí jako vlajka EU může být souhra okolností, ale pro nás křesťany je to jistě krásná připomínka….Marie je zástupkyně lidstva, skrze níž přišla záchrana v Ježíši Kristu….

Drak – had, ďábel odpůrce, nepřítel…dělá co může – už v ráji pokazil Boží dílo, už během vývoje izraelského národa se snažil – často dost úspěšně- Izraelity odvést od víry v jediného Boha a když přišel Ježíš na svět- ďábel dělá vše proto, aby Ježíš nemohl působit – Herodes, pokušení na poušti, posedlí, odpůrci,, obvinění, že je v moci Belzebuba /zloděj křičí – chyťte zloděje/, nakonec intriky i mezi apoštoly, pronásledování a soud, odsouzení a smrt. To nakonec  zdánlivé vítězství Zlého, které zároveň začalo ďáblovu prohru. Jak byl chytrý, tak byl hloupý – útočí na Kristovu matku, utočí i nyní na jeho církev, na ty, kdo to myslí dobře, ale prohrál už dávno….

Mimochodem pokud nás trápí pokušeními a bolestmi, je to svým způsobem dobré znamení, protože mu nějak vadíme, pokud nás nechá na pokoji, asi má pocit, že nás má….

Žena uprchla na poušť a tam, kde je obvykle působiště Zlého, je ochráněna….je to radikální prostředí – přichází a žije zde Jan Křtitel, Ježíš na 40 dnů, Maria v onom zjevení, pouštní otcové, zde  se dějí důležité zápasy, tady jde fyzicky i duchovně o život, zde se tříbí pravda, to co v nás je…tady si nelze na nic hrát…

Celý ten příběh z Apokalypsy je spíše symbolický, Maria ovšem poušť znala – při putování do Jeruzaléma, do Egypta. Ale její skutečný životní boj se neodehrával jako v nějaké dramatickém nebo dobrodružném filmu – ano, s Josefem se nenudila – zvl. v době Ježíšova dětství a pak kolem jeho smrti zmrtvýchvstání, ale většinu života žila v ústraní…tam dozrávala jako žena, matka a světice.

To je i naše cesta nehledejme nic mimořádného, ale pokusme se mimořádně prožívat náš všední život……

 

Nově: