Mt 15,21-28 – Ježíš odešel z Genezareta a odebral se do tyrského a sidónského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí.“ Odpověděl: „Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského.“ Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“ On jí však odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům.“ Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají ze stolu jejich pánů.“ Nato jí řekl Ježíš: „Ženo, jak veliká je tvá víra! Ať se ti stane, jak si přeješ.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.
Milí přátelé,
co bychom byli ochotni udělat, abychom uzdravili milovanou osobu, třeba své dítě? Snad vše… Ostatně co asi prožíval Abraham, který přiváděl svého syna Izáka na horu Moriam a tam ho měl obětovat Bohu? – Raději on sám by se obětoval…dá se usuzovat, ale Bůh chtěl Izáka…. Jak těžké je někdy přijmout Boží vůli…. Ovšem Boží vůle nejsou jen katastrofy, ale i pomoc, síla, uzdravení, záchrana….
A pro záchranu své dcery její matka udělá taky vše… ona žena, cizinka, pohanka jde za Ježíšem a upřímně řečeno lidsky je naděje hodně mizivá…ale ona se prostě nedá odradit. I za cenu toho, že ji vyhodí, odmítnou, prosí do poslední chvíle a nedá se odradit…
Nemá žádnou protekci – apoštolové jsou spíše znechucení, jak otravuje a Ježíš jí naznačuje, že pro cizince tu není…, ona nic nedostává zadarmo, ale láska k dceři a ta lidská mizivá naděje ji nedá pokoje….
Kéž bychom i my, když víme, že jde o závažnou věc, využili všech prostředků a nenechali se odradit žádnými překážkami…. V situaci té ženy, to asi umíme pochopit, ale umíme to takto brát, když jde třeba o věc víry naší nebo našich blízkých? Nesmíříme se až příliš snadno s tím, že vztah k Bohu nebo k druhému člověku vymizí? Přiznám se, že mne dost fascinuje, jak se dnes znova a znova setkávám s tím, že při svatbě si lidé slibují úžasné věci – jako lásku, úctu, věrnost až do smrti, že spolu ponesou všechno dobré i zlé…. a po pár letech a někdy v ne tak závažných problémech – vše hodí za hlavu – jako by manželství bylo jen hračka na pár použití, která se už nespravuje, ale vyhazuje a kupuje nová…. Škoda, že se dnes už neštupují ponožky, že se nespravují spotřebiče ani boty. Většinou se vše vyhodí a koupí nové…
I Ježíš nakonec obdivuje tuto neodbytnost a nezdolnost ženy, která to prostě nevzdá a udělá maximum pro to, aby bylo pomoženo té kterou miluje a která je v nouzi…. Přitom jí Ježíš
nedá nic zadarmo, když mlčí nebo když mluví o pohanech jako o psících….nakonec ji ale pochválí tak, jak nikoho ze svých blízkých učedníků z vyvoleného národa…..
Mimochodem těch, co usilovně a neodbytně křičeli na Hospodina či Ježíše, nebyla jen kananejská žena, ale i slepec u Jericha – Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou – až ho okřikovali, podobně jako topící se Petr nebo Mojžíš, který křičí, když ho s Izreality dohání egyptské vojsko… je to přirozená reakce a zároveň nás může napadat otázka, proč Bůh dopouští, že nás přepadá až panická hrůza, že ho voláme, aby pomohl? Jistě je tu faktorů víc, ale snad to Bůh připustí proto, abychom si uvědomili, že bez něj to nejde, bez něj vlastně nejde nic….co má smysl….
Ještě k reakcím Krista. Nejdříve mlčí – mlčí u cizoložné ženy, před Pilátem, mlčí i tím, že na mnoho otázek posluchačů odpoví jinou otázkou…..neodpovídá, zvyšuje tak napětí… Účastníci jsou najednou zneklidněni a donuceni více přemýšlet o smyslu všeho, možná i o nehezkém smýšlení o té ženě – nechováme se taky tak jako církev – k veřejným hříšníkům, chudákům, bezdomovcům? Stydíme se za ně a nechceme s nimi nic mít, jako by nám Ježíš svou odmítavou mlčenlivostí nastavoval zrcadlo…, mnozí lidé od nás něco čekají a my mlčíme, ve světě je tolik zla a my mlčíme…..
A ti psíci? Opět jakési nastavené zrcadlo Židům – vy pohany pohrdáte, ale vzpomeňte na Eliáše a pohanskou vdovu ze Sarepty, které pomáhá, aby nezemřela se svým synem za hladomoru hlady….baví se s ní, přijímá její pomoc, učiní zázrak….takže když Boží prorok, proč ne ostatní? A i když Ježíš se zaměřuje na izraelskou zemi, nebojí se jít i na pohanské území a pomáhat cizincům a hlavně učedníci sami po seslání Ducha svatého – nejdříve váhavě – viz Petrův sen o čistém a nečistém pokrmu, pochopí, že i lidé jsou zváni bez rozdílu ke spáse a pokřtí celý dům Římana Kornélia….a co teprve Pavel, apoštol pohanů?….
Mějme dobré smýšlení vůči lidem jiných politických názorů i stylu života . Všichni jsou zváni a pak jděme za pravdou a dobrem a nikým a ničím se nenechme odradit…..