Print Friendly, PDF & Email

Mt 16,13-20 – Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Odpověděli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ Ježíš mu na to řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože to ti nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.“ Potom důtklivě přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.

Milí přátelé,

existuje nějaká základní otázka, téma křestanské víry? Pokud ano, pak je obsažena v dnešním evangeliu. Nejdříve taková zahřívací otázka – za koho mne pokládají druzí lidé? Na to by se dalo odpovědět naprosto různě – spoustě lidí je to úplně jedno, spoustě lidí Ježíš vadí, někteří ho mají za zakladatele náboženství, gurua, učitele atd.atd…

A teď jdeme k jádru věci: a za koho mne pokládáte vy? Za koho mě pokládáš ty? Kým je pro mne Ježíš Kristus? Na tom stojí i padá celé křesťanství….souvisí to s chápáním sebe i druhých lidí…totiž kdo je Kristovým učedníkem, tak se mu čím dál víc podobá, a sdílí s ním jeho životní příběh….

Víra není jen uznání nějakých pravd víry, uznání nějakého systému – je to vztah k Bohu….je to taky výzva k mlčení, přemýšlení…Toto ticho nám dnes moc chybí….Vládne zde chaos v morálce, povrchní zábavy, všudypřítomný hluk, který ale nezažene nudu….

Na Ježíšovu otázku tak neodpovídáme diskuzí, ale způsobem života – hledáním….a je lepší některé otázky nechat otázkami. Chci-li se dobrat pravdy, nesmím se spokojit s lehkým, laciným řešením.

V modlitbě, přemýšlení – tichu – začneme čím dál víc chápat Krista, a taky se učíme toleranci, naučíme se přijímat vše z Božích rukou jako dar… K tomu je taky potřeba čas… kdo hledá poznání v troše mlčení a klidu, stává se skutečně moudrým /dnes nám totiž nechybí chytří, ale moudří lidé/ …to jsou praví učedníci Krista – a jak prohlásil jen autor: ne humbuk, ale mlčení je nejúčinnější způsob, jak pomoci sobě i světu…Je to tak, tento svět nezachrání politici a celebrity, ale spíše dostatek lidí, kteří se umí ztišit, zklidnit a otevřít Bohu – jako takové radary, které hledají tu správnou vlnu Božího vysílání, kteří zajišťují spojení země s nebesy.

Je zajímavé, že tehdy se Ježíš obrátil k Šimonovi a dává jemu nové jméno – někdo to může brát jako slovní hříčku /Petr – skála, kámen/ , my to můžeme chápat jako symbolické pojmenování pro toho, kdo Ježíše bude zastupovat v tomto světě před lidmi.

Je to paradox a zároveň typický pro Boha. Bůh jde do světa, kde není přijat, je ten, který přichází jako křehké dítě…, je ten, který si za své žáky vybírá z obyčejných lidí – nevzdělaných rybářů a celníků nebo revolucionářů – není to elita národa….a teď Petr jako 1.papež, horkokrevný, ješitný, zápasí se svým sebevědomím, ten který opakovaně propadá panice a strachu a zapře svého Mistra… a ten ho má zastupovat a ti apoštolové, kteří utekli a schovali se – ho mají hlásat všem národům?

To je snad vtip….ano, ale Bohem vážně myšlený…on totiž nepotřebuje namachrované týpky, ale obyčejné lidí, kteří projdou zkouškou, krizí, a tím pádem proměnou, aby si uvědomili, jak jsou slabí a bez Boha nedokážou nic – Bůh potřebuje tyto slabé lidi, kteří také vědí, jak moc potřebují Boha. Došel k tomu Tomáš, který nazval Krista svým Pánem a Bohem.

Ježíš sám se Petra se po jeho obrácení ptá, jestli ho má rád….to je jakýsi doplněk k otázce, za koho mne pokládáš… Jsem Mesiáš, tvůj milující Pán a přítel a teď – jsi ty mým přítelem? Je to jako otázka v podobenství o Milosrdném Samaritánovi /nejdříve – kdo je můj bližní a nakonec – kdo se zachoval jako bližní…/

Kdo se přiblíží ke Kristu, tak pozná jak hlubší bolest, tak I mnohem radost a za vším, co se kolem i v něm děje, vycítí čím dál víc jeho lásku a pak na ní on sám odpovídá láskou

Kam jsme došli my, kam jsem došel já? Kým je Kristus pro mne? Kým jsem já vůči němu? Kým jsem tak já pro druhé? To jsou otázky, na které se nás ptá celý náš život, důležitější otázky nejsou…

Nově: