Mt 16,13-20 – Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Odpověděli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ Ježíš mu na to řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože to ti nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.“ Potom důtklivě přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.
Milí přátelé,
Ježíš je u Cézareje Filipovy – ta je na cestě ze severní Galileje do syrského Damašku a je proto Filipova, aby ji nějak oddělili od Cézareje Přímořské….
Když se Ježíš ptá, za koho ho lidi považují – k těm odpovědím poznamenává biblista Petr Mareček:
je prý Janem Křtitelem... Jan Křtitel byl zabit v Herodově vězení – a byli takoví, kteří si včetně Heroda mysleli, že Jan Křtitel snad vstal z mrtvých a je nyní Ježíšem….
Proč je považován za Elijáše? Ten měl být podle starozákonních textů – předchůdcem samotného Mesiáše.
A co měl společného s prorokem Jeremiášem? Zřejmě to, že nebyl vítán ve své vlasti – viz situace s nepřijetím v Nazaretě – tato slova vychází právě z Jeremiášova textu a hlavně je to potvrzení, že jako Jeremiáše ho lidi jasně považovali za proroka….
A co vy? Ježíš čeká jinou a taky jasnou odpověď… Kým je pro ně….a kým je pro nás? Kým je pro mne? Záchrana v nouzi, přítel na telefonu, hasič a policajt či soudce, opravář, stvořitel…, kámoš, autorita? Kým vlastně je?
A vůbec – asi nás taky napadla někdy podobná otázka, kým jsem já sám pro druhé, a pro Boha? Pro sebe? Jak sebe sama vidím? Pokud řeknu, že jsem jedinečná bytost, pokud si myslím, že jsem Boží syn nebo dcera, pak mám pravdu…tak mne vidí Bůh. A jak mne vidí druzí lidé?
Na jedné straně jsme reprezentanti Boží krásy, pravdy a dobroty…. Mohou lidi u nás zakusit kousek Boží lásky?… Ale zároveň pokud nás nepřijímají – i když se poctivě a pokorně snažíme o dobro – to nás nemusí trápit.
Ostatně aby se lidé o nás zajímali a za někoho nás pokládali, pak by nás museli znát – museli bychom být slavnými….ale to přece nic neznamená…. V dnešní poněkud povrchní době – kdo zná skvělé lékaře a vědce? Až na pár výjimek je neznáme. Ale hvězdy z médií znají tisíce a celebrity z povolání, které se živí tím, že nechají médiím vstoupit do jejich soukromí, ale jinak nedělají nic užitečného, znají milióny…. Kdyby žil Ježíš dnes, asi by ho zastínil – někdo známější, jako nějaká modelka nebo bodybuilder.
A kým tedy vlastně Ježíš je? Petr to řekl krásně – není ani žádná „předkapela“ ani jen prorok, to on – je jedinečný král a pastýř a pán celého lidstva, je Syn Boží….
Přitom on nemá zapotřebí, aby úzkostně sledoval, kolik má jeho příspěvek zhlédnutí nebo lajků, jemu jde jen o nás…. Totiž záchrana lidí tkví ve víře v něho, proto je tak důležité, abychom ho znali, abychom ho následovali, nicméně tehdy ještě nebyl ten správný čas, proto apoštolům klade na srdce – nikomu o tom neříkejte….
My křestané jsme považováni mnohdy za blázny, že můžeme věřit v nějakého Boha, že trávíme čas s Bohem, že jsme naivní, když chodíme do kostela a myslíme, že modlitby něco zmohou… Není učedníka nad mistra – i Ježíše někteří považovali za blázna, šířili o něm pomluvy, že je posedlý, že pochází od zlého ducha, že je přítel hříšníků a celníků, že je žrout a pijan atdatd….
Je někdy těžké ho následovat, ale stejně – nenechme se ovlivnit okolím….Kdybychom si mysleli, že když se přizpůsobíme ve všem, tak nás budou lidé brát…? Možná, ale vážit si nás nebudou…
Nebojme se jít trochu proti proudu… A ti, kterým jde o něco pořádného se k nám možná jednou přidají….