Mt 16,21-27 – Ježíš začal svým učedníkům naznačovat, že bude muset jít do Jeruzaléma, mnoho trpět od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen. Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat: „Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!“ On se však obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z očí, satane! Pohoršuješ mě, neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské!“ Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho. Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši? Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.“
ŠKOLA- to je hrozné slovo, to bude hrůza – ráno vstávat, písemky a zkoušení a prostě otrava…to jsou pocity před školou, ale není to úplně fér – totiž přicházející období taky dává možnost se něco dozvědět, být s pár dobrými kamarády, zažít pár dobrých akcí atd… Je jasné, že když Ježíš začal mluvit o svém utrpení a nebylo to jednou /a jistě to bylo větší utrpení, než náš nástup do školy/– tak to jeho učedníky moc nepovzbudilo, ale spíš vystrašilo a Petr, který si věřil po Ježíšově pochvale /Ježíše totiž označil za Mesiáše/ si ve svém sebevědomí vzal Ježíše stranou, aby mu domluvil a neříkal takové věci…přece nesmí jít s pocitem předem prohraného boje…, a přece nebo právě proto ho Ježíš označil satanem a ať jde za něho…..
Petr je pokárán ne za to, že nechce pro Ježíše utrpení a smrt, to přece nechtěl nikdo, ale že chce Ježíšem manipulovat…..Petr jako by domlouval Ježíšovi – to se ti přece nemůže stát, když máš nás….Ježíš tvrdě odbyde Petra s vysvětlením, že člověk nemůže řídit Boha, ostatně takto vychovával svou maminku Marii – v Jeruzalémě, v Káně i jinde, kdy jí pomůže, aby nechtěla svého syna řídit, ale aby sama se řídila Otcovou vůlí.
Co z toho vyplývá? Třeba je zbytečná snaha pořád obhajovat Boha a církev před světem, on nechce obhájce a bojovníky za Boha, nechce nové Křížové výpravy, on chce svědky, kteří svým životem budou hlásat jeho evangelium…
Další možné poučení – rodiče mají své děti vychovávat, ale přijde čas, kdy je třeba jim dát svobodu a zodpovědnost…i za cenu toho, že třeba udělají chyby….ne je pořád řídit
A pak jde i o křesťanský způsob života – pamatuji se na to, jak kdysi tak před 10 lety za námi přišli studenti konviktu v Olomouci a byli celí zmatení….na ulici a v parku pod seminářem byli vehementně oslovováni tzv. Evangelisty prosperity – to je křesťanského – hnutí vycházející z amerického evangelikálního – protestantského a charismatického prostředí… ti jim tvrdili, že když je někdo křesťan, tak musí být zdravým, úspěšným a bohatým – pokud není, pak není dobrým křesťanem…..jako by Ježíš nám zajistil už zde na světě jen pohodu a úspěch….je to velmi hloupé a nebezpečné : Jsi nemocný? Tak to špatně věříš a je to tvá vina! Nezvládl jsi písemku ve škole, málo jsi se modlil /nebo spíše málo jsi se učil?/ Máš problémy v práci? Asi jsi špatným křesťanem….Je to opravdu tak? Copak i krize nebo neúspěch nemohou být I prostředkem k mé spáse?
V Bibli máme příběh o obilí a koukolu, které spolu rostou až do žní, podobně náš život bude mít dovolené a prázdniny, jako i práci a školu, bude mít sluníčko i počasí pod mrakem, teplo i zimu, nemoce a smrt, jako i nový život a uzdravení…dokonce se dá říci, abychom se radovali z jídla, potřebujeme hlad, abychom se radovali z jara, potřebujeme podzim, abychom se radovali z nějakého dobrého výsledku potřebujeme zakusit i nějaké propady – jako tréning vytrvalosti a pokory….
Jak to tedy je? Náš život je protkán radostí i bolestí, problémy i jejich řešením…a tak co je nejdůležitější? Ten největší úspěch a bohatství je mít čisté svědomí před Bohem, před lidmi i před sebou, věřit v Boží lásku a předávat ji dál, být Bohu věrný, ať se děje co se děje, důvěřovat Bohu, že on bude mít poslední slovo a také prožívat každou chvíli jako dar…Je mi zle? Bude líp, je mi dobře? Bohu díky za to,- může přijít zkouška, ale hlavně vždy jsem v Božích rukách, tak čeho se bát?