Mt 16,21-27 – Ježíš začal svým učedníkům naznačovat, že bude muset jít do Jeruzaléma, mnoho trpět od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen. Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat: „Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!“ On se však obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z očí, satane! Pohoršuješ mě, neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské!“ Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho. Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši? Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.“
Milí přátelé…
co všechno by za to mnozí rodičové dali, aby oni sami nebo jejich děti byly úspěšné, bohaté a slavné…. Jak se někteří cítí šťastní, když vyhrají v loterii hlavní cenu a mají vystaráno na celý život…opravdu? Umějí pak s tím bohatstvím dobře naložit, aby vydrželo? Známe to z rčení – „snadno nabyl, snadno pozbyl…“ . Podobně jak jsou šťastní ti, jejichž dítě vyhraje soutěž v Miss a teď se jim otevírá celý svět a nabídky se jen hrnou nebo když syn projeví skvělý fotbalový nebo hokejový talent a rychle roste jeho úspěšnost a sláva i časem konto…..
Na jedné straně je to fajn, když dítě uspěje…, jistě, ale člověk se neubrání pocitu strachu – ustojí to? Uchová si své postoje, hodnoty nebo je ten svět semele? Zrovna tak to často funguje v politice… Kolik politiků přišlo o své manželství a rodinu i čest, kolik lidi se zde změnilo…. Jak se všichni nejdříve radovali z úspěchu ve volbách a co z toho zbylo po několika letech? Opět nebojme se politiky, ale zároveň buďme ve střehu… Ono snaha udělat díru do světa je dvousečná… A jsem rozhodně pro to – uplatnit své hřivny a svůj talent a dokázat něco velikého… Jen prosím nespoléhejme jen na slávu – ta vydrží jen chvíli, moc zrovna tak a ani peníze nejsou věčné… Ježíš k tomu dodává jasně: co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? To je ta hodnota ten poklad, který musíme chránit… – vztah s Bohem, schopnost žít pravdivě, laskavě a poctivě…
Začíná nám opět škola – začínají zase běžné povinnosti nejen pro dospělé, ale i pro děti. I zde jistě hodně záleží na tom, jak děti uspějí, jak se budou snažit, aby byly úspěšné… nezapomeňme přitom na zmiňovaný poklad našich hodnot. Jak je škoda, když kvůli jiným koníčkům a kroužkům se výuka náboženství odsune stranou – jaká škoda, když kvůli nedělním sportovním zápasům se postupně rezignuje na pravidelnou účast na mši svaté… V době aut snad není takový problém zajet v sobotu nebo neděli někde na večerní mši…. Víte, pravděpodobně florbal nebo hokej nebo jiné skvělé koníčky koníčky časem zůstanou krásným doplňkem našeho životného programu, nebudou časem už tak podstatnými – proto kvůli nim se nezříkejme vztahu k Bohu, který je důležitý po celý život, po celou věčnost… Toho si nikdy a ničím nenechme vzít….
Když Ježíš pronášel svou řeč o utrpení – před tím ho Petr označil jako Mesiáše a Syna Božího… A Ježíš k tomu jasně připomíná to, co moc dobře věděl, co znamená hlásat evangelium, co znamená zachránit lidstvo – znamená to jít důsledně v lásce k druhým, zvl. k chudým a slabým a hříšným -bude ho to stát velké utrpení a nakonec smrt, dokonce i nejbližšího spolupracovníka musí okřiknout, když jemu toto ještě nedochází a stává se tak pokušením pro Ježíšovo poslání….
Toto nás – podobně jako Petra a ostatní apoštoly asi trochu děsí. Když tímto musí projít Ježíš, co čeká nás? Přitom žijeme v době, která nás přesvědčuje, že zachránit si život, znamená nechat se hýčkat, žít v pohodě, vše si užít, být co nejvíce zajištěný a obklopený vším bohatstvím a nepřebernými možnostmi…. Ježíš provokativně ukazuje na opak, že když si chci uchovat opravdu dobrý a nakonec věčný život, musím se ho umět vzdát… asi tak jako když v kukle se larva vzdá naplno sebe sama a stane se z ní motýl, nebo když obilné zrno se vzdá sebe sama, aby z něho mohla vyklíčit nová rostlina a celý klas – nese v sobě víc, než se zdá… Podobně i v my v sobě neseme poklad – víc, než tento pozemský život, a máme na víc… a až umřeme, odevzdáme vše k proměně…..
Trénujeme to, kdykoliv se učíme něčeho vzdávat, když nebudeme lpět na věcech, které nám třeba Pán dal a teď bere….Pokud se musíme něčeho zříci a máme Boha a víru v něj, tak jakkoliv to může být těžké, nic podstatného nám nechybí…….