Dt 4,1-2.6-8 – Mojžíš řekl lidu toto: „Nyní, Izraeli, poslouchej nařízení a ustanovení, která vás učím zachovávat, abyste žili a šli obsadit zemi, kterou vám chce dát Hospodin, Bůh vašich otců. Nic nepřidáte k tomu, co vám přikazuji, a nic z toho neuberete, ale budete zachovávat příkazy Hospodina, svého Boha, které já vám přikazuji. Zachovávejte je a plňte, neboť tak budete v očích národů moudří a rozumní: uslyší o všech těchto nařízeních a řeknou: Skutečně moudrý a rozumný je tento velký národ! Neboť kde je tak velký národ, jemuž by byli bohové tak blízko, jako je Hospodin, náš Bůh, kdykoli ho vzýváme. A kde je tak velký národ, který by měl spravedlivá nařízení a ustanovení, jako je celé toto zákonodárství, které já vám dnes prohlašuji.“
Mk 7,1-8.14-15.21-23 – Kolem Ježíše se shromáždili farizeové a někteří z učitelů Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma. Všimli si, že někteří z jeho učedníků jedí rukama obřadně nečistýma, to je neumytýma. Farizeové totiž a všichni židé se drží podání předků a nejedí, dokud si pečlivě neumyjí ruce; po návratu z trhu nejedí, dokud se celí neopláchnou; a je mnoho jiného, co přejali a čeho se drží: omývání pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek. Proto se ho farizeové a učitelé Zákona ptali: „Proč se tvoji učedníci nechovají podle podání předků, ale jedí obřadně nečistýma rukama?“ Odpověděl jim: „Pokrytci! Dobře to o vás předpověděl Izaiáš, jak je psáno: ‘Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode mě. Nadarmo mě však uctívají, když učí naukám, které jsou lidskými ustanoveními.’ Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského.“ Ježíš zase k sobě přivolal zástup a řekl jim: „Slyšte mě, všichni, a pochopte! Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí, ale co vychází z člověka, to ho poskvrňuje. Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, nerozumnost. Všechno to zlé vychází z nitra a člověka poskvrňuje.“
Milí přátelé,
naši kritici nám často mohou vyčítat, že křesťanství je záležitostí příkazů a zákazů, že v něm není žádná svoboda a dnešní biblické texty tomu docela nahrávají. Izraeli, poslouchej nařízení a ustanovení, která vás učím zachovávat – to je v prvním čtení….Proč se tvoji učedníci nechovají podle podání předků?- to zase vyčítají farizeové Ježíšovi a jeho učedníkům – že se nechovají přesně podle předpisů…..
Něco takového nás může spíš naštvat a vést k odporu….nenechám si přece nikým nic přikazovat a poroučet….
Jenže Ježíš to vše uvádí na pravou míru – nejde o to „odfajfkovat“ si splněný předpis a pak si konečně žít podle svého, ale jde o to, žít v dobru a být blízkými Bohu i lidem…..jde o nás a o naše dobro….
Víte, určitý řád a zásady potřebujeme všichni, bez toho bychom se jako civilizace zhroutili – za pár dnů děti jdou do školy a nastane také nový systém pro ně i pro rodiče…a je to tak dobře, i když z toho neskáčeme do stropu….je dobře, když se můžu spolehnout na roční období, a taky na jízdní řád nebo pravidelnou otevírací dobu v obchodech, tak funguje i řád ve škole nebo v práci, pravidelná činnost se střídá s odpočinkem, v přírodě setba na poli je dovršena žněmi a dožínkami, vše má svůj čas, své místo….
A pak pokud jde o tu biblickou čistotu – zde šlo o kultickou čistotu – tedy aby člověk dodržovat určité předpisy o tom co dělat a nedělat, co jíst a nejíst, jak a kdy se omývat – šlo o vnější úkony – z dnešního pohledu snad dobré pro hygienu, ale Ježíš nás vede k čistotě především vnitřní… k čemu čisté ruce, když má člověk zaneřáděné srdce? Ježíš taky naráží na prastarou tradici otců o rituálním očišťování, ale on přišel zákon otců naplnit – posunout dál, zbavit balastu a otevřít podstatě….
Tehdy to už bylo tak daleko, že všechny ty tradiční zvyky k Bohu nepřiváděly, ale byly spíše na překážku…Neboť – jak je možné, že většina ze zákoníků a farizeů, kteří vzorně dodržovali všechny předpisy a byli na to náležitě hrdí, měli tak být blízkými Bohu, a přitom se minuli s Ježíšem?! Byli mimo Boží slovo, které jim sděloval Ježíš….
I u nás je nebezpečí, že naše formy, zvyky, způsoby zbožnosti – jakoby byly důležitější, než konkrétní pomoc druhému nebo opravdový čas pro Boha….někdy naše zbožné zvyky jakoby byly jakousi obranou/!/ proti Bohu a jeho vůli….totiž aby nám raději do života moc nemluvil a my si život zajistíme po svém a vše ještě pod rouškou zbožnosti…..Pak se může stát, že Bůh nám pošle potřebného člověka a my mu sdělíme: nemůžu ti pomoci, protože s právě teď musím modlit…musím? /viz příklad – Cilka a její stěhování…jeden farník kvůli pomoci potřebné osobě nemohl v neděli na mši svatou – byl s Pánem Bohem, ale jiným způsobem…/
Někdo se může v pátek postit, ale přitom být protivný – z hladu na svou rodinu…je právě toto, co po nás Bůh chce? Radostného dárce miluje Bůh, ne naštvaného a mrzutého… možná by lepší půst byl udělat radost někomu z blízkých, než postní výkon….někdo se zase zpovídá z roztržitosti v modlitbě, ale vůbec neřeší, že už půl roku nemluví se svým bratrem kvůli pitomé almaře z dědictví po dědovi….
Prosím tedy – mějme své zvyky a tradice, ale buďme taky otevřeni Božímu slovu, Božímu vedení a jeho výzvám v různých situacích – jak upozorňuje Angelo Scarano ve svém komentáři – Skvěle to nakonec dokázal mladičký Samuel v SZ: Pane mluv, tvůj služebník poslouchá… a nebojme, Pán nás nechce svými příkazy zotročit, ale osvobodit – pro dobro a pro pravdu….