Sir 3,19-21.30-31 (řec. 17-18.20.28-29) – Synu, dělej své práce v skromnosti, a budeš milován bohulibými lidmi. Čím jsi větší, tím víc se pokořuj, a před Pánem nalezneš milost. Neboť veliká je moc Pána, je slaven pokornými lidmi. Pro ránu domýšlivce není uzdravení, neboť se v něm uchytilo ošklivé býlí. Rozumné srdce chápe poučné výroky, moudrý člověk touží po pozorných posluchačích.
Lk 14,1.7-14 – Když (Ježíš) přišel v sobotu do domu jednoho z předních farizeů, aby tam pojedl, dávali si na něj pozor. On si všiml, jak si hosté vybírají přední místa. Řekl jim tedy toto poučení: „Až budeš od někoho pozván na svatební hostinu, nesedej si na přední místo. Mohl by být od něho pozván někdo vzácnější než ty, a ten, kdo pozval tebe i jeho, by přišel a řekl ti: `Uvolni mu místo!‘ Tu bys musel s hanbou zaujmout poslední místo. Ale když budeš pozván, jdi si sednout na poslední místo, takže až přijde ten, který tě pozval, řekne ti: `Příteli, pojď si sednout dopředu!‘ To ti bude ke cti u všech, kteří budou s tebou u stolu. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ Svému hostiteli pak řekl: „Když strojíš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, ani bratry, ani příbuzné, ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odměny. Ale když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé. A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit. Dostaneš však odměnu při vzkříšení spravedlivých.“
Milí přátelé,
nevím, jak vy, ale když jsem se setkal se skutečně vzdělanými a schopnými lidmi, tak v naprosté většině byli velmi pokorní. V konviktu to byl vědecký pracovník z finských Helsinek-genetik nebo vysokoškolský pedagog, odborník na českou literaturu 19. století a baroka, psycholog, sociolog, novinář, právník a podnikatel, který se domluvil pěti jazyky, člověk s absolutní pamětí, který hovořil čínsky a mnoha jinými jazyky… – I když už byli dobří v mnoha oborech, většinou to byli velmi pokorní lidé. Neměli potřebu si něco dokazovat…
Jak to je v prvním čtení? Čím jsi větší, tím víc se pokořuj, a před Pánem nalezneš milost. Neboť veliká je moc Pána, je slaven pokornými lidmi.
Dobrý příklad nám v tom dává papež František. Je sice hlavou víc než miliardového společenství, ale snaží se žít obyčejně. Jeho nepřepychový byt, způsob jednání a vyjadřování, občasné gesto – telefonát prodavači, návštěva římského optika atd… to není výstřelek hvězdy, kterou neví co by, ale je to ukázka životního programu.
A pak skutečně moudrý člověk není mezi lidmi jen jako rádce, ale umí naslouchat, protože ví, nikdo nevíme vše a stále se musíme učit, hledat, dozrávat… a prorokem a učitelem mi může být v určité situaci obyčejný člověk, dítě…
Je docela legrační, že zákoníci a Ježíšovi kritici si dávali na něj pozor, prostě ho chtěli prokouknout a nachytat při sebemenší chybičce, ale ve skutečnosti prokoukl on je. Oni ho vlastně vůbec nepochopili… zůstali v zajetí svých předsudků…, ale Bůh vidí vše a vidí i do lidského srdce. Vidí nejen jak se chováme, ale z čeho to vychází, zná naše motivy…. Odhalil tak svého hostitele, který tak trochu účelově zval své přátele a vlivné lidi, protože když jim prokázal laskavost, dalo se oprávněně čekat, že se mu budou revanšovat… Mnohdy to děláme i my… a Ježíš i nám naznačuje – jako i hostiteli, že je dobré vykonat dobro bez toho, že by si druzí všimli, že by nám to mohli nějak oplatit…
Ostatně takto Bůh obdarovává i nás – jak bychom mohli srovnávat to, co dal on nám – včetně vlastního života a naši vděčnost?….
Ještě bych se zastavil u pokory Boha – jak on k nám přistupuje… Stvořil tento úžasný svět a i když ho celé tvorstvo chválí svým životem – přece stvořil i nás, kteří máme svobodnou vůli, jestli se k němu přidáme, nebo zůstaneme neteční…. On riskoval naši lhostejnost a náš hřích, který vše pokazil… Celé dějiny světa si nás připravoval na svůj příchod – přichází nenápadně, jakoby inkognito, aby si ho všimli ti, kdo chtějí…. A pak kázal učil, dělal znamení a zase jednal tak, že to svým posluchačům moc neusnadňoval…rozhodně nic nevnucoval, ale postupně uváděl do pravdy o Boží lásce k člověku – A jeho smrt? Může být něco pokornějšího? Kdy jakoby zapřel své božství i lidství a stal se hříčkou v ruce lidí…. Ti malí většinou povyrostou, když mohou skutečnou osobnost ponížit, zašlapat, pokořit…on to všechno dobrovolně přijal – z lásky – to je jediný pochopitelný motiv….
A pak jeho zmrtvýchvstání – prakticky beze svědků, pokud nepočítám anděly a zmatené vojáky…
žádná PR, reklama… skoro jakoby to skrýval a postupně odkrýval těm, kdo chtěli, mohli….
Velká sláva byla při zrodu církve, ale to už nebyl viditelně přítomný….to byla pomoc apoštolům….
Tak to je příklad pokory Ježíše – u něho nejde o formu,ale o obsah….
Vím, že obchodník nebo podnikatel trochu té reklamy potřebuje, ale Ježíšův následník – křesťan – nechť promluví životem – vytrvale, klidně, pokorně, pravdivě – jako Ježíš….