Mt 18,21-35 – Petr přistoupil k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nejvíc sedmkrát?“ Ježíš mu odpověděl: „Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale (třeba) sedmasedmdesátkrát. Nebeské království se podobá králi, který chtěl provést vyúčtování se svými služebníky. A když s vyúčtováním začal, přivedli mu jednoho dlužníka, u kterého měl deset tisíc hřiven. Protože (dlužník) neměl čím zaplatit, pán rozkázal prodat ho i se ženou a dětmi a se vším, co měl, a tím zaplatit. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: `Měj se mnou strpení, a všechno ti zaplatím.‘ A pán se nad tím služebníkem smiloval, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal se s jedním ze svých druhů ve službě, který mu byl dlužen sto denárů. Začal ho škrtit a křičel: `Zaplať, co jsi dlužen!‘ Jeho druh padl před ním na kolena a prosil ho: `Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to.‘ On však nechtěl, ale šel a dal ho zavřít do vězení, dokud dluh nezaplatí. Když jeho druhové ve službě viděli, co se stalo, velmi se zarmoutili. Šli a pověděli to všechno svému pánovi. Tu si ho pán zavolal a řekl mu: `Služebníku ničemný! Celý dluh jsem ti odpustil, protože ji mě prosil. Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?‘ A jeho pán se rozhněval a dal ho mučitelům, dokud by nezaplatil celý dluh. Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte.
Milí přátelé,
jaký je to kontrast…. Ježíš ohromuje Petra, který si asi myslí kdovíco o své velkorysosti, když nabízí odpuštění sedmkrát denně. Ježíš to zmnohonásobí tak, že se to za den ani nedá stihnout… Jinými slovy naznačuje – stále je třeba být připravený k odpuštění….
Jak se to zanedlouho Petrovi hodilo, když Ježíš po opakovaném zapření mu nabízí své milosrdenství, pastýřskou službu a stačí mu k tomu Petrův projev přátelství, projev toho, že ho má rád….
Podobně i my máme v tomto velkou šanci, že i kdybychom stokrát zhřešili – těch 77 je symbol – stokrát se tak od Boha oddělili a litovali, on nás od sebe neodežene…
V evangelním příběhu je popsán obrovský nepoměr – služebník dluží svému pánovi neuvěřitelných 100 milionů denních mezd – to by bylo asi 100 milionů denárů – takže pro naše představy asi 100 miliard korun – to je opravdu nepředstavitelné pro jednoho člověka…. A taky v podstatě nesplatitelné….Je to zároveň nesrovnatelné se 100 000 korunami druhého dlužníka… To že ten první byl poslán do vězení – to vězení mohlo být varování pro další podobné dlužníky…nikdy nebyl schopen toto splatit… Bylo to na doživotí a s ním i jeho rodina – skončili by jako otroci – tedy jako majetek někoho jiného…..
Jak se do toho dluhu dostal…těžko říci, ale dnešní systém úroků při půjčkách a hlavně penále nám to ukazují, jak se mohou dluhy znásobit do závratných výšek… Pak se stal zázrak a vše!!! je vymazáno, odpuštěno…. A jak se dotyčný zachoval? Naprosto bezostyšně – vyžaduje navrácení nesrovnatelně menší částky po svém kolegovi, který na to nemá a strčí ho do vězení, jako by nic nepochopil….
Jde to u názorná ukázka, že v tomto světě těžko hledat nějaký soucit…zatímco u Boha je odpuštění vždy možné a my všichni jsme v pozici dlužníků, kteří sami od sebe nejsme schopni napravit to, čím se proviňujeme proti absolutnímu Pánu….jen on nám v tom může velkoryse jít naproti….
A teď více k nám: Jak je to s mým odpouštěním? Odpouštím tak napůl nebo jen někomu nebo jen za určitých okolností, jakou jsou mé podmínky? Až ten druhý se napraví? Odpuštění je asymetrické – ne že tedy na asi metrovou vzdálenost:-), ale je klidně nevyrovnané – někdy totiž říkáme – on toho musí litovat a napravit se a pak možná časem odpustím…. To je málo…Ježíš odpouští – i když Petr ještě není naplno v jeho službě, Ježíš dokonce prosí o odpuštění u Otce, těm, kteří ho zabíjejí na kříži, podobně Štěpán, když ho kamenují…. Jinak řečeno, měli bychom mít nastavenou ruku ke smíření – a čekat až ten druhý tu ruku přijme… nemůžeme smíření vnucovat, ale odpuštěním – se pouštíme toho zla a v první řadě osvobozujeme sami sebe a otevíráme cestu i tomu druhému…tím neschvalujeme zlo – to je třeba potrestat a zamezit jeho další působení…, ale zároveň tomu, kdo ho způsobil, dát šanci….
Kdo mne v tuto dobu štve, konkrétně? Co udělám proto, abych mu dokázal odpustit a pomoci mu k nápravě? Kdy? Jak? Jak já vůbec odpouštím druhým? Jak já si uvědomuji, že i já jsem hříšník potřebující odpuštění? Jsem si toho vědom? Ježíš nám odpustil, odpustil nám oněch symbolických 100 miliard bez náhrady, prostě to smazal…dokážu taky já – nejbližším – zvl. manželovi, manželce, rodičům, dětem… odpustit a už nic nepřipomínat? Dát novou šanci? Je to šance i pro mne….