Print Friendly, PDF & Email

Flp 1,20c-24.27a Bratři! Budu moci oslavit na sobě Krista, ať svým životem, ať svou smrtí. Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem. Avšak kdybych tady žil dál, mohl bych ještě s užitkem pracovat. A proto nevím, co bych měl volit. Přitahuje mě totiž obojí: mám touhu zemřít a být s Kristem – a to je věc mnohem, mnohem lepší; ale pro vás je zase nutnější, abych zůstal ještě naživu. Jen se chovejte tak, jak to odpovídá Kristovu evangeliu.

Milí přátelé! Zaměříme se na dopis sv. Pavla do Filip ve 2.čtení:

Napsal ho asi v r. 56 snad z Efesu. Věnoval ho křesťanům ve Filipech, římské kolonii, kde vojenští veteráni dostali majetek po bitvách v občanské válce. Stejně jako Soluň byly Filipy důležitým obchodním městem. Město založil Filip II. , otec slavného Alexandra Makedonského ve 4. století před Kristem.

Pavel zde hlásal evangelium asi r. 50 po Kr. na své „druhé misijní cestě“ a založil zde první křesťanskou obec v Evropě. Jeho dost krátké apoštolské působení mezi židy i pohany bylo plodné, navzdory vzbouření místních obyvatel. Značný počet filipských křesťanů byl pohanského původu.

Pavel měl k Filipanům velmi přátelský vztah. Filipští se o něho zajímali I po jeho odchodu do Soluně, poslali mu tam několikrát dary, pomoc Pavlovi poslali I do vězení a nyní jim píše s velkou oddaností a srdečností – a přitom mu v tu dobu šlo o život…

A teď se přesuneme do současnosti:

nevím, co mám dělat – to možná občas napadá dospívající, když nevědí, kterou střední nebo vysokou školu si vybrat, kam to zkusit, čím chtějí být, co by je bavilo a na co mají a kam se snad dostanou…Nakonec se pro něco rozhodnou, někam je přijmou a pak tam zůstanou a vyučí se nebo vystudují a začnou pracovat -možná v oboru, možná v něčem jiném…tak to chodí…..Rodičům jistě přitom záleží, aby se děti rozhodly dobře a měly práci, která je uživí a která je bude bavit a bude užitečná….

Podobně I sv. Pavel v dopise do Filip říká, nevím, co bych měl volit – přitahuje ho touha zemřít a být s Kristem a zase cítí potřebu být v tomto světě a hlásat Krista druhým lidem…to je trochu zvláštní volba, že? Také jeho hledání není hledání patnáctiletého mladíka, ale zralého muže….A klade si jiné otázky…

Je to obdivuhodnésmrt je pro mne zisk a Kristus je pro mne život. Jistě tohle chápou zamilovaní. Klidně i v patnácti….když na někoho myslím, pak mne bez něj nic nebaví, nemůžu jíst, spát, ale myslet na svou vyvolenou, nebo vyvoleného….Bohužel v našem zamilování to trvá pár dnů, týdnů nebo měsíců a pak – pokud je ten vztah pravý, přejde to z povrchu do srdce, do opravdové lásky….U Pavla to není jen povrchní zamilovanost – po svém obrácení se na nějaký čas stáhl do ústraní a po pár letech se přidá k misijním skupinám a hlásá Krista na plný úvazek / I když se přitom občas živí výrobou stanů, aby nebyl lidem na obtíž/….jde do toho naplno….bez kompromisů….

Pavlovy myšlenky na smrt nám můžou připadat divné – dokonce I pohané se v jeho době vysmívali křesťanům – když toho svého Ježíše tak milujete a chcete být s ním, tak se zabte, ať už se to stane a bude od vás pokoj…oni jim odpovídají, že vzít si život je hřích – o tom přece rozhoduje jen Bůh. Také Pavel se podřizuje tomu, co po něm chce Pán…

Rozhodně nám Pavel může být velkou inspirací – když do něčeho jdu, tak pořádně. Takže volba školy a povolání není jen má věc. Já svou prací a svým životem ovlivňuji své okolí, svědčím mu i o své víře. Můžu lidi odrazovat, jako i inspirovat k napodobení……

A podobně to je se samotnou vírou v Ježíše Krista. Může to být takový nezávazný přívažek k životu, jakási pojistka, kdyby ostatní zklamalo a nebo…… něco, co je podstatné v našem životě. Když vidím lidi, kteří jdou skoro každý den na mši svatou, tak to není jen povinnost, ani snad jen nějaký zvyk, ale skutečná potřeba být s Bohem. Díky za to. Vážím si toho, že něco uděláte navíc pro farnost, to že cítíte potřebu jít na třebas na malou duchovní obnovu, to, že se modlíte za svou rodinu a zajímá vás, jestli váš kolega v práci bude spasen a chcete mu nějak pomoci, to vše může být projev živé víry….Probouzejme ji, žijme v ní…. hledejme a taky nalezneme v ní jistotu a radost…..

Nově: