Mk 9,30-37 – Ježíš a jeho učedníci sestoupili z hory a procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl. Poučoval totiž své učedníky a říkal jim: „Syn člověka bude vydán lidem do rukou a zabijí ho, ale za tři dni po své smrti vstane.“ Oni však té řeči nerozuměli, ale báli se ho zeptat. Potom přišli do Kafarnaa. Když byl v domě, zeptal se jich: „O čem jste cestou rozmlouvali?“ Oni mlčeli, protože cestou mezi sebou rozmlouvali o tom, kdo z nich je největší. (Ježíš) se posadil, zavolal si svých Dvanáct a řekl jim: „Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.“ Pak vzal dítě, postavil ho před ně, objal ho a řekl jim: „Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal.“
Ježíš mluví v evangeliu o své oběti za nás, co ho to bude stát, aby nás zachránil. Jsme pro něj důležití… má nás rád – několikrát předpovídá učedníkům, co ho čeká, připravuje je na to a nikdy jim nevyčítá – to kvůli vám lidem a vaší nedokonalosti a nevěrnosti mne čeká tak strašný úděl…
Snad jen v Getsemanech prochází krvavou zkouškou, kdy prosí Otce o to, aby odňal od něj kalich utrpení…ale zase nikoho nijak neobviňuje…
Jak je to v kontrastu s tím, že když my máme problém, tak obviňujeme okolí a někdy i Boha, že něco takového mohl dopustit….v této souvislosti se musíme stydět…To platí pro nás jednotlivce, jako i celou společnost, kdy vlastní neúspěchy svádíme na cizí státy, etnika, politické strany, sousedy…
Apoštolé mnohé nechápou a stydí se ptát… je možné, že mají svou zkušenost, že Ježíš na většinou otázek odpověděl jinak nebo třeba jinou otázkou…snad proto, abychom si uvědomili, že otázky jsou potřebnější, než hotové odpovědi – nebojme se otázek, ptejme se, hledejme, objevujme – nemusíme hned najít odpověď – hýčkejme si ty otázky a sami poznávejme pravdu – o to to poznání pro nás bude cennější…
Kdo z nás je největší, milí přátelé? Kdo je nejdůležitější, nejvýznamnější? Tak se ptají apoštolové a tak možná někdy uvažujeme i my… Že by prezident, královna, papež, předseda vlády, hejtman, starosta, biskup? Víte, znáte to z běžného života… Když vám nejede auto, mechanik je pro vás ten pravý a prezident vám asi nepomůže, když vás rozbolí zub, papež vám nebude moc platný, ale zubař je v tu chvíli nejdůležitější osobou, když je vám doma smutno nebo jste v nemocnici, tak manžel nebo manželka, čí dítě jsou pro vás tou nejdůležitější návštěvou, i když se na vás třeba přijde podívat ministr zdravotnictví…
Co z toho vyplývá? V určité situaci je každý člověk velmi důležitý – i dítě, bezmocný člověk na lůžku, někdo cizí…
A z pohledu Božího, každý v sobě neseme cenný poklad – Boží obraz – pro Boha jsme jedineční nenahraditelní a velmi důležití – stojíme Bohu za to, aby pro nás obětoval život svého Syna….
Občas se setkávám se staršími nemocnými lidmi, kteří mi řeknou, já už tady jenom překážím, já tady nic nezvládnu, akorát jsem na obtíž těm druhým… věřím, že žít jen díky pomoci druhých musí být velmi pokořující a těžké…. Ale je velmi důležité, abychom chápali, že náš život je darem Božím a naše existence v tomto světě je důležitá, dokud si nás Bůh zde chce nechat…A právě ti, co nemohou možná nic navenek, svou láskou, modlitbou, pokorou, obětí – jakkoliv je to těžké – udržují tento svět pohromadě… Nezapomeňme, že Bůh si volí ty slabé a bezvýznamné, aby na nich projevil svou moc…tedy KAŽDÝ je důležitý a veliký…a je na nás, jak žijeme, jestli se stáváme velikými nebo duchovními trpaslíky…..
A děti – vzrůstem malé, ale mnohdy nám nastavují zrcadlo pravdy – ony někdy řeknou pravdu tak naostro a bez servítků, až se tají dech…V mé širší rodině se mi stalo, že má osmiletá praneteř dala záludnou otázku – opravdu existují jednorožci? Co na to říci? A její brácha na mne vytasil otázku – když je Bůh, tak kdo ho vlastně stvořil?… Když jsem asi před měsícem byl s rodinami na Moravě, tak na jednom společném výletě se k mně při chůzi přitočil desetiletý prasynovec a nedal mi jednu otázku ale celou sérii, přímo smršť otázek – od toho, proč svatý Josef věřil nějakým snům, jestli mu to nebylo divné? Proč se Bůh dnes neukáže, aby lidi víc věřili? A kde se tu vůbec Bůh zjevil? A jak to bylo se stvořením a s dinosaury a jak prvními lidmi a prvním hříchem, jak to bylo s Ježíšovými zázraky, atd atd. Uf, bylo to náročné, ani při chůzi do kopce mne moc nešetřil, ale bylo to krásné….Nebojme se ptát, hledat…, přitom nikdy nebudeme s pravdou a dobrem hotoví…až v nebi….