Mk 9,38-43.45.47-48 – Jan řekl Ježíšovi: „Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu. Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem.“ Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Přece žádný, kdo ve jménu mém vykoná zázrak, nemůže pak hned o mně mluvit špatně. Kdo není proti nám, je s námi. Kdokoli vám podá číši vody proto, že jste Kristovi, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu. Kdo by svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří věří ve mne, pro toho by bylo lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. Svádí-li tě tvá ruka, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez ruky, než abys přišel s oběma rukama do pekla, do neuhasitelného ohně. Svádí-li tě tvoje noha, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez nohy, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla. Svádí-li tě tvoje oko, vyloupni ho! Lépe, abys vešel do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, kde jejich červ nehyne a oheň nehasne.“
Milí přátelé, tak tu máme zase ta zvláštní slova a myšlenky, které nám dělají asi dost problém – svádí tě ruka nebo oko, usekni ji, vyloupni je…. To fakt vážně?To už se z nás mají taky stát Talibanci toho nejhoršího ražení, kteří např. za krádež usekávají ruce? To je fakt divné….
Otázkou je, co mne opravdu svádí ke hříchu – je zlo v televizi, je zlo ve zboží v obchodech? Je zlo v majetku? Je zlo v alkoholu? Je zlo v knihách, očích nebo rukách? Ne! To, co je zlé – jak říká Ježíš – vychází z lidského srdce, takže, jestli je něco potřeba odsekávat a ničit jako plevel na záhoně – pokud možno i s kořeny – tak to jsou zlé sklony a myšlenky, žádostivost, slabá vůle, lhostejnost netečnost, lenost. To vše vychází z lidského srdce, nitra, tam je vše potřeba řešit. Chudáci ruce nebo oči jsou jen nástroje, podobně i věci jako je třeba internet nebo alkohol mohou být dobré i zlé, podle toho, jak se rozhodneme jich využít nebo zneužít….
A to radikální řešení nám ukazuje, že snaha o pořádné křesťanství není záležitostí nějakých pěkných řečí, ale je to někdy pořádný boj – především s námi samotnými… Jaký obdiv dnes sklízejí celebrity na svých profilech, když se jim podaří třeba zhubnout 10 kilo, ale jaký obdiv sklidí někdo, kdo našel po 10 letech sílu se s někým konečně smířit a komunikovat nebo kdo našel odvahu začít řešit své neřesti… o tom se nepíše, ono to ani dobře nejde, ale to je to důležitější…..
A ještě k samotnému pokušení a zlým myšlenkám – říká Tomáš Špidlík: Rozdíl mezi hřešícím a spravedlivým není v tom, že jednoho špatnosti napadají a druhého ne, ale v tom, že první ten svůj nápad provedl, druhý měl sílu pokušení odolat.
Svatému Antonínu poustevníkovi si stěžoval mladý mnich, že ho napadá spousta nepěkných myšlenek, že se za to stydí a že ho to trápí. Svatý Antonín prý ho zavedl na střechu domu a vyzval ho: „Chyť si vítr!“ Divný příkaz, mnich se proto bránil: „Jakpak mohu chytit vítr?“ Nato Antonín: „Když nemůžeš chytit vítr, který je hmotný, jak bys mohl pochytat myšlenky, které jsou nehmotné!“
Představy a nápady se nám kolem hlavy rojí jako včely. Ale ani jedna z nich nám nemůže proniknout do srdce bez našeho svolení. I když je člověk v okovech, jeho srdce zůstává vždycky svobodné.
Zároveň nebojme se pokušení jako takového. Podobně jako se nebojíme letních veder nebo zimních mrazů, neuhneme před větrem anebo různý,mi životními překážkami – na nich se zocelujeme, možná občas dostaneme úpal v létě nebo rýmu v zimě, ale to nás v konečném důsledku poučuje a posiluje. Kdybychom neprošli pokušením, budeme jen takovou skleníkovou květinkou, která nevydrží ani průvan. Křesťan by měl mít pro strach uděláno. Pokušení sám nevyhledává, to si natolik nefandí, ale neutíká z boje, když je třeba ho podstoupit….
A jak chápat ono slovo pohoršení, které Ježíš tak silně odsuzuje? Papež František k tomu říká: Pohoršení znamená vyznávat nějaký životní styl, říkat si křesťan, ale potom žít jako pohan, který nevěří v nic. To působí pohoršení, protože chybí svědectví, zatímco vyznávaná víra je žitá.
Je to vlastně takové anti-svědectví a jelikož náš úkol v tomto světě je svědčit o Boží pravdě a lásce, tak když vydáváme svědectví opačné, pak běda…dejme si na to pozor….zároveň jsme chybující a budeme, ale když si to poctivě přiznáme a budeme se snažit na sobě pracovat, naopak můžeme se stát inspirací pro druhé..