Print Friendly, PDF & Email

Mt 21,28-32 – Ježíš řekl velekněžím a starším lidu: „Co soudíte o tomto případu: Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl mu: `Synu, jdi dnes pracovat na vinici.’ On odpověděl: `Mně se nechce’, ale potom toho litoval, a přece šel. Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl: `Ano, pane,’ ale nešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?“ Odpověděli mu: „Ten první.“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám: Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Přišel k vám Jan, aby vám ukázal správnou cestu, ale neuvěřili jste mu. Celníci však a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, a přece ani potom jste se nezměnili a neuvěřili jste mu.“

Milí přátelé, celá 21.kapitola z evangelia sv. Matouše je dost zvláštní. Ježíš nejdříve slavně vjede do Jeruzaléma, všichni mu provolávají slávu – po tomto rozruchu vejde do chrámového nádvoří i tam mu stále provolávají Hosana Synu Davidovu -a učiní tam další pozdvižení – že zpřehází stánky směnárníkům, vyžene obchodníky… a když se druhý den vrátí do města, způsobní uschnutí neplodného fíkovníku, dostane do se do sporu s velekněžími, kterým se vůbec nelíbí, že v chrámu Ježíš zavádí novoty a jakou že autoritou vyhání obchodníky? A on jim odpoví otázkou, s níž si nevědí rady….Je to úplně něco jiného, než jak nám ukazují obrázky z19.století – sladký Ježíš, který se usmívá jako Mona Lisa a říká jen útěchyplné myšlenky… Tady se ukazuje jako mocný prorok, Mesiáš s autoritou, rozhodností, pevností, jako bojovný muž, který nezůstane nic dlužen svým odpůrcům. Ano i toto je Ježíš – Boží Syn, který přišel na svět, je člověkem ve všem – i s emocemi a reakcemi – ve všem – kromě hříchu….

V této situaci Ježíš pronáší podobenství o dvou synech – mimochodem jen Matouš ho zaznamenal.

Jeden říká, mně se pracovat nechce – druhý, ano pane – jak uctivé…..….počátek vypadá jednoznačně – první je lenoch a druhý je poslušný syn, z kterého má jistě otec radost. Jenže ten příběh jde dál, ten lenoch si to rozmyslí a jde dělat. Ten druhý – „skutek utek“, neudělal vůbec nic.

To známe asi dost dobře ne? Jak se říká – slibem nezarmoutíš….už třeba dopředu tušíme, že do toho nejdeme, ale nechceme říci přímo ne, abychom si to s druhým nerozházeli, tak řekneme -jo, snad jo, nějak to uděláme…ale dopředu víme, že se z toho časem prostě vykroutíme a s předstíranou lítostí oznámíme, že je nám to líto, ale něco nám do toho přišlo, nejde to, tak třeba podruhé….A o co jde? Třeba dlouho odkládaná návštěva, práce doma, která vysloveně nespěchá, řešení zamrzlého vztahu… Je mnoho věcí, které se nevyřeší samy tím, že je necháme vyhnít…..

Skoro se mi chce říci, že ten kdo odpověděl -mně se nechce – tak byl prostě pravdivý...Jistě to není moc zdvořilé…, ale nechodil kolem horké kaše a řekl to upřímně – otec hned věděl, na čem je…o to příjemněji ho překvapil, když do to nakonec šel a udělal, co bylo potřeba. Důvod? Prostě se to udělat musí-tedy odpovědnost, je to práce pro naši rodinu – dělám to i pro sebe, nebo prostě mu bylo líto otce, aby na to nebyl sám… ten druhý to vůbec neřeší…

Když to vezmeme do našeho duchovního života, tak my pokřtění jsme Otci řekli -ano Pane – svou modlitbou, mší svatou, říkáme – ano Pane máme tě rádi, budeme tě následovat, ale stačí pokušení a příležitost ke hříchu a najednou jako bychom na něho zapomněli a nebo mohli bychom se zajímat o někoho z našich bratří a sester… a my si jdeme po svých zájmech….

Mám jednoho kamaráda – už ho znám skoro 30 let…Křtu se brání zubynehty, má své slabosti a chyby a z katolíků si rád dělá legraci a přece mne zahanbuje spoustou věcí – jeho poctivostí v jakékoliv práci, jeho nezištností a štědrostí, skromností, jeho nenápadnou pomocí staré paní z farnosti atd. On možná jako mnozí jiní nepokřtění, ateisti nebo dokonce vlažní křesťané, říkají Kristu symbolicky – mě to nezajímá, mně se nechce chodit do kostela – ale možná je to jen otázka času… a taky způsobu….sice do kostela netrefí a z nás mají legraci, ale poslouží Kristu tím, že pomůžou nemocné babičce, všimnou si bezdomovce, prostě mají dobré srdce a vidí v člověku svého bližního a slouží v něm – aniž si to uvědomují nebeskému Otci….

Kéž bychom jako křesťané toto obojí spojili dohromady a uměli říci – ano pane a šli konat…

Nově: