Lk 16,19-31 – Ježíš řekl farizeům: „Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do šarlatu a kmentu a každý den pořádal skvělou hostinu. U jeho dveří léhal jeden žebrák – jmenoval se Lazar – plný vředů a rád by utišil hlad aspoň z toho, co padalo z boháčova stolu; a (ještě k tomu) přicházeli psi a lízali mu vředy. Žebrák umřel a andělé ho odnesli do Abrahámova náručí. Pak umřel i boháč a byl pohřben. V pekle v mukách zdvihl oči a viděl zdálky Abraháma a v jeho náručí Lazara. A zvolal: `Otče Abraháme, slituj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň koneček prstu ve vodě a ovlaží mi jazyk, protože zakouším muka v tomto plamenu.‘ Abrahám však odpověděl: `Synu, uvědom si, že ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně. A nyní se tu on raduje, a ty zakoušíš muka. A k tomu ke všemu zeje mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo nemůže přejít odtud k vám, i kdyby chtěl, ani se dostat od vás k nám.‘ (Boháč) řekl: `Prosím tě tedy, otče, pošli ho do mého otcovského domu. Mám totiž pět bratrů, ať je varuje, aby se také oni nedostali do tohoto místa muk.‘ Abrahám odpověděl: `Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou!‘ On však odporoval: `Ne, otče Abraháme! Ale když k nim někdo přijde z mrtvých, pak se obrátí.‘ Odpověděl mu: `Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby vstal někdo z mrtvých.’“
Milí přátelé,
trochu se mi zdá, jakoby tento příběh nastavoval zrcadlo naší společnosti….Vím, ne každý si žije jako prasátka v žitě a mnohý, aby si mohl dovolit uspořádat hostinu, tak musí tvrdě pracovat a něco i ušetřit… obzvláště nyní, kdy energie, benzin, potraviny… nepatří k těm nejlevnějším….
A doufám, že se nerouhám, když řeknu, že možná právě tato krize, která nás nutí trochu omezit svůj život a pevně věřím, že ji budeme moci zvládnout, aniž bychom upadli do chudoby, tak vlastně nakonec může přinést i něco dobrého….
Možná to, že nám poslední roky – covid, válka, krize cen – nám trochu přistřihly křidýlka a hlavně nás upozorňuje, že nic zde není samozřejmost a že náš blahobyt taky není samozřejmostí – covid nás naučil vážit si zdraví a možnosti volně cestovat, válka nás otevřela utečencům a ceny taky nás vedou k pomoci navzájem. Zatím jsme obstáli – už se tolik nepodobáme hýřivému boháči, který si nevšímá žebráka pod oknem- dokázali jsem, že máme srdce a lásku bližnímu… a to je velká věc…díky vám za to… vlastně díky Bohu za to…
A co dál?
Na straně druhé, ten bohatý člověk v podobenství vlastně uměl užívat života – radovat se z jeho darů – do určité míry je to dobré. I kardinál Tomáš Špidlík v Pramenech světla zdůrazňuje, že křesťan se má umět radovat z Božích darů, jako je příroda, všechno stvoření, včetně dobrého jídla…ovšem vše je dobré jen v kontextu…..radovat se z přírody a stvoření tak, aby se z něj mohli radovat i lidé v okolí, včetně jídla a všech věcí a schopností, co máme – vše je dobré ve sdílení…
Proč asi Bůh dopustil nerovnost mezi lidmi? Ne, aby jedni záviděli a druzí se pyšně naparovali, ale proto, abychom se učili sdílet – pomáhat si navzájem – všichni jsme v něčem bohatí a všichni jsme v něčem potřební- výjimky nejsou. Kdo tvrdí – já nikoho nepotřebuju – tak si lže do kapsy…
Věřme, že podobně to bude i v nebi – nebude soukromá radost, kdy mě budou ostatní ukradení. Jistě s respektem k tomu, že každý jsme jiný, tak naše radost bude spočívat i v tom, že druzí se radují a tady na zemi se to učíme… V této škole lásky k bližnímu, ve škole sdílení, boháč propadl. Naopak žebrák Lazar tím, že přijal svůj úděl, nezáviděl, dělal ve své nemoci co mohl – žebral, ale nepropadl ani nenávisti ani rezignaci – tak dosáhl cíle….
A ohledně toho bohatého muže, dobrou inspirací může být film, který jsem viděl před časem jmenuje se „12 podmínek k dědictví“ – v něm zhýralý mladík čeká po smrti neuvěřitelně bohatého dědečka, že by mohl zdědit aspoň pořádný balík peněz. Děda před smrtí nahrál video, na kterém mu oznámil, že bude opravdu bohatý, ale potom, co splní 12 podmínek. Mládenec se nejdříve hodně cuká, ale pak se učí všechny podmínky, někdy dost tvrdé a náročné, naplnit… Přitom potká zajímavé lidi, stane se účastníkem dramatických situací a příběhů, naučí se řešit nejen sebe, ale i druhé, přitom zjistí, že jeho problémy jsou nicotné s bolestmi druhých – prostě něco se začne měnit v něm… Začne vnímat, že pod jeho pomyslným palácem, kde si sobecky užíval, leží žebráci – Lazarové – a další potřební a najednou zjistí, že když spojí svůj život s jejich, tak o tolik nepřijde, ale je jimi i on sám obdarován… Víc vám neřeknu, podívejte se sami….
V každém případě věřme, že i Bůh je náš dobrý otec a i v jeho závěti je příslib obrovského bohatství, když my splníme podobné podmínky, když se naučíme žít nejen pro sebe, ale i pro druhé a pro Něho, když i my se proměníme, dozrajeme a otevřeme se pro bohatství Božího království…