Gn 2,18-24 – Hospodin Bůh řekl: „Není dobré, že člověk je sám. Udělám mu pomocníka, který by se k němu hodil.“ Hospodin Bůh uhnětl z hlíny všechnu divokou zvěř a všechno nebeské ptactvo a přivedl je k člověku, aby viděl, jaké jim dá jméno: takové mělo být jejich jméno, jak by všechny živočichy pojmenoval. A člověk dal jméno všem krotkým zvířatům, nebeskému ptactvu a veškeré divoké zvěři, ale pro člověka se nenašel pomocník, který by se k němu hodil.
Tu Hospodin Bůh seslal na člověka hluboký spánek, a když usnul, vzal jedno z jeho žeber a to místo uzavřel masem. Hospodin Bůh pak ze žebra, které vzal z člověka, vytvořil ženu a přivedl ji k člověku. Ten zvolal: „To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla. Bude se nazývat manželkou, neboť z manžela byla vzata.“Proto muž opustí otce i matku a přidrží se své ženy a budou jeden člověk.
Milí přátelé,
mohli bychom mluvit o stvoření – kdo trochu přemýšlí, tak mu je jasné, že jsme nemohli vzniknout náhodou z ničeho, ale pocházíme od moudrého Stvořitele a od něho víme, že: není dobré, že je člověk sám. Týká se to přírody, všeho stvoření, manželství, je to i o přátelství, o rodině a domově, je to i o farnosti, o církvi – veškeré stvoření žije v součinnosti, spolupráci, ve společenství…
Nebesa vypravují o slávě Boží, obloha hovoří o díle jeho rukou- Žalm 19.…
Svatý František to dobře poznal – zítra si ho budeme připomínat – že v přírodě se setkává člověk s Bohem. Hvězdy, na obloze, oheň, voda – svou užitečností a krásou připomínají Stvořitele. Každý kámen v sobě nese pevnost a krásu i stálost Boží, každá sebenenápadnější rostlinka v sobě nese život, růst, krásu květu i užitečnost plodu, natož zvířata – od myši po slona mají v sobě paměť, učenlivost, instinkty, vědomí bolesti i radosti, vnímavost k dobru i zlu. To vše nám v přírodě připomíná Boží moudrost a blízkost – že nejsme sami. A co teprve člověk se svým rozumem a uvědoměním si sebe sama, se svým svědomím a zodpovědností, se svým kladením otázek a hledáním smyslu všeho?? Sv. František je proslulý svým kázáním ptáčkům nebo vlkovi z Gubbia. Jakoby byl ozvěnou života v době nevinnosti v ráji, kde je naprostá harmonie mezi člověkem a přírodou….to se narušilo až naším hříchem….
Bůh dal člověku nejdříve svět – přírodu, zvířata – tam jsme šťastni, tam si i odpočineme. Příroda ale dokáže být i tvrdá a nekompromisní – své by mohli vyprávět horolezci, cestovatelé, přírodovědci, zemědělci…..
My lidé máme dost sil a moci přírodu ničit i chránit je to na nás, pro co se rozhodneme. Žijeme v době, kdy příroda dostává od nás zabrat a my jsme byli přitom ustanoveni správci a ochránci Božího stvoření, nejsme majitelé…
A jak je to v tom podobenství u Lukáše 12.kap.? Kdyby si však onen služebník pomyslil: ‚Můj pán hned tak nepřijde‘, a začal tlouci čeledíny a děvečky, jíst, pít a opíjet se, přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, ztrestá ho a odsoudí ho ke stejnému údělu s nevěřícími. Služebník, který zná vůli svého pána, a přece nic podle jeho vůle nepřipraví a nezařídí, dostane mnoho ran. A my jako Boží správcové taky víme, co máme dělat, jak se máme chovat ke světu i k sobě navzájem…
Bůh k odplatě nemusí dělat nic, příroda nám vrací, jak se k ní chováme…
A i zde opravdu platí ono: Není dobré být sám a zkusme si představit, že by v přírodě vymizel hmyz nebo květiny nebo ptáci…vše je propojeno a jedno závisí na druhém. Je zde složitá a provázaná harmonie a jednotný systém….ten je třeba chránit. Nelze zůstat v tomto světě sám a přežít…
Tato harmonie je i inspirací pro náš život…potřebujeme ho i my. Kolik lidí si myslím, že ideální život je mít hodně peněz a nemuset nic dělat. Ano, to bychom vydrželi tak 14 dní a pak by nás to začalo otravovat. Jsme stvořeni k činnosti – Bůh je stále činný a my jsem jeho obrazem. Zdánlivý ráj, nicnedělání by se pro nás stal velmi brzo peklem. Podobně z druhé strany, rozhodně nejde o to, abychom se zničili prací a vnější činností….harmonie je ideál, ne 100% výkon. To platí pro náš život. Dejme přiměřený čas práci, odpočinku, samotě i kontaktu, modlitbě druhým i sobě…V této vyrovnanosti máme našlápnuto k dobrému životu.
A pak – když budujeme naše vzájemné vztahy, ať kolem nás nikdo není sám….ať ve škole nebo jinde není dobře člověku samotnému – buďme si oporou, najděme si čas jeden pro druhého, žijme v souladu s Božím povoláním – být s druhými a pro druhé….