Mt 21,33-43 – Ježíš řekl velekněžím a starším lidu: „Poslyšte podobenství: Byl jeden hospodář a ten vysázel vinici. Obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž, pronajal ji vinařům a vydal se na cesty. Když se přiblížilo vinobraní, poslal k vinařům své služebníky vyzvednout z ní výtěžek. Ale vinaři jeho služebníky popadli, jednoho zbili, druhého zabili, třetího ukamenovali. (Hospodář) poslal tedy jiné služebníky, ještě ve větším počtu než poprvé, ale naložili s nimi zrovna tak. Naposled k nim poslal svého syna; myslel si: `Na mého syna budou mít ohled.‘ Když však vinaři uviděli syna, řekli si mezi sebou: `To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!‘ A popadli ho, vyhnali ven z vinice a zabili. Až pak přijde pán té vinice, co asi s těmi vinaři udělá?“ Odpověděli mu: „Krutě ty zlosyny zahubí a svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek.“ Ježíš jim řekl: „Nečetli jste nikdy v Písmu: `Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné?‘ Proto vám říkám: Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.“
Milí přátelé,
nedávno jsem u svých sester slyšel jejich smutné konstatování, že se jim letošní úroda na vinné révě moc nepodařila – i když se snažily tomu dát, co zvládly, stejně se objevila plíseň i jiné problémy a úroda je minimální…. Tolik faktorů působí v určitý čas, aby nebyl mráz, jindy aby zapršelo, v další dobu zase aby bylo sucho a teplo a to počasí holt vždy tak nevyjde….
Práce na vinici, která někoho živí a není jen doplněk na zahradě – to je opravdu dlouhodobá a po těžké dřině můžou přijít mrazy sucho, plíseň nebo ptáci a jiné problémy a vše se zmaří a začínat znova…. Není to u nás lidí podobné pro vinaře Boha?
Celý příběh je o tvrdé práci a o snaze důvěřovat lidem a i o zklamání a odplatě…..
Nájemcům vinice nepatřila – jen na ní hospodařili – byla už připravená, nyní šlo o to ji udržovat a pokračovat v díle zakladatele a majitele… I to je dřina, ale nejsou na to sami….. mohla tu být skvělá spolupráce…místo toho je snaha si vše přivlastnit…
Je to obraz nás lidí v tomto světě – když žijeme v souladu s Pánem, který s takovou láskou tento svět miliardy let pro nás chystal, aby na této zemi nám dal dočasný domov a zde abychom se naučili žít s ním navždycky v jeho království, kde to bude ještě mnohem krásnější….
Skrze hřích – už první lidé se od tebe tvůrce oddělili a naše země dává své dary, ale skrze námahu a tvrdé úsilí… a když člověk pokračuje v hříchu, tak také ničí sebe, své nejbližší, rozpadají se rodiny nebo i ničí přírodu…když člověk není správce, jak byl určen, ale hraje si na majitele a na samého pánaboha, vše kolem trpí…jaké varování pro současnost…Koneckonců nedávno jsem slavili patrona ochránců Božího stvoření – sv Františka….
Ježíš nám připomíná, že Boží království nepatří nám – jen tak samosebou – že je to Boží dar. Připomínejme si častěji to, o čem se domníváme, že nám patří – všechno to ve skutečnosti pochází z Boží ruky. Poděkujme za vše, nejen za svět, ale i lidi, rodiče, přátele, děti, práci, podmínky, vše je Boží dar, na kterém smíme nyní spolupracovat…jsme mu vděční, nebo ohrnujeme nos nebo si myslíme, že je to naše a jen naše zásluha?
Ježíš ten příběh vypravuje s velkou naléhavostí – poslyšte příběh, dávejte pozor, týká se to vás….postupné odmítání sluhů, nakonec zabití syna majitele – tedy proroků, nakonec Krista za vinicí, za hradbami města…
Kristova otázka na závěr o nárožním kameni, který byl lidmi zavržen, ale který je pro nás důležitý, naznačuje, to se týká vás….Ale my si myslíme, až tak daleko jako zákoníci bychom jistě nedošli…Opravdu? Byli bychom otevřenější, lepší?
Pán je houževnatý a trpělivý, obdělává půdu našeho srdce stále znova…. A čeká….Až poneseme ovoce víry v Krista, až i my proměníme jeho slova ve skutečnost, v život….kéž by to byla pravda…..
Dokázal bych vyjmenovat aspoň některé konkrétní projevy Boží péče o „mou vinici“? On totiž nic nenechá jen na mně, ale jde mi naproti.
Odpovězme si i na tyto otázky: Jsou v mém okolí lidé, kteří mi říkají nepříjemnou pravdu? Jak je přijímám? Jsem ochotný přijímat i (někdy) nepříjemnou pravdu Božího slova, která zušlechťuje a kypří půdu mého srdce? Dokážu se místo urážení nebo zatrpklosti zamyslet a třeba něco v životě změnit?
Kéž nás v tom Bůh vede…