Print Friendly, PDF & Email

Flp 4,12-14.19-20 – Bratři! Dovedu žít v odříkání, a dovedu žít v hojnosti. Seznámil jsem se důvěrně se vším: se sytostí i hladověním, s nadbytkem i nedostatkem. Všechno mohu v tom, který mi dává sílu. Ale jste hodní, že jste mi pomohli v mém tíživém postavení. A protože můj Bůh je přebohatý, skvěle vám to odplatí skrze Krista Ježíše ve všem, cokoli budete potřebovat. Bohu, našemu Otci, buď sláva na věčné věky! Amen.

Milí přátelé,

dneska si trochu víc všimneme 2.čtení – z dopisu sv. Pavla do řeckých Filip. Dodnes existují vykopávky starověkého města Philippoi nedaleko severořeckého města Kavala, je i na seznamu památek UNESCO. Pavel měl s lidmi z Filip velmi vřelý vztah a zde jim děkuje za pomoc, kterou poslali do vězení.

Pavel zde ukazuje svou svobodu. Dovede žít v bohatství I odříkání…..nepohrdá dostatkem, dokáže se z něj radovat. Bylo by nevděčné Bohu neděkovat za to, že máme co jíst a že dobře jíme, že máme kde spát – ne pod mostem, ale doma v bezpečí v posteli, že nejsem sami, ale máme vždy kolem sebe někoho, o koho se můžeme opřít. Ale Pavel se nehroutí z toho, že přijdou doby hubené a je pronásledován, má hlad a připadá si mezi lidmi nepochopen a nepřijat…On ve své svobodě ví, že hlavní je pro něj ten, kdo mu dává sílu. Ježíš Kristus. On není jen nějakou pojistkou, až bude zle, není jen jakousi berličkou, ale podstatou jeho života.

A přece umí Pavel poděkovat a říci prostě, to jste hodní, že jste mi pomohli…..častěji si vzpomenu na nápis na nástěnce kostela od mého předchůdce v Novém Městě nad Metují – bylo tam napsáno – uvítáme, kdo by chtěl ve farnosti pomoci a zároveň nebojte si o pomoc říci a pomoc přijmout….

Když konám dobro, pomáhám potřebným, ale když pomoc přijímám, tak umožnuji duchovně povyrůst oněm dárcům, je to obdarování oboustranné. Jde ale také o vděčnost – v rodině I v okolí – dokážeme si všímat těch, co něco potřebují? A dnes jde hlavně o obyčejný lidský zájem, návštěvu, popovídání…. a dokážeme také přirozeně poděkovat a prokázat kousek vděčnosti?

A ještě jedna věc – u nás doma byl takový trochu nešvar – musím se revanšovat….

Tedy dostal jsem bonboniéru? Musím příště bonboniéru dát já jemu – to není obdarování, ale obchod….. odměnou dárci je má radost a ne že mu mám zase vše jinak vracet….kdosi kdysi mi říkal – když ti někdo něco dává, a ty to chceš, vždy si to vezmi – pokud to myslí vážně, bude mít radost a pokud je to jen ze zdvořilosti, tak ho potrestáš v jeho neupřímnosti….:-)

Pavel vděčný je a umí ocenit snahu druhých. Slibuje jim odměnu od samého Pána a ta je nenahraditelná….Zkusme to více dělat I mezi sebou – doma I jinde...díky – jsou to je 4 písmenka – ale vyjádří víc než celé kázání….

A o odměnu pro poctivého dárce se nebojme – Bůh opravdu vše vidí a umí ocenit a nezůstane dlužen, za vše dobré I za to čeho si ostatní ani nevšimnou….

Jsme bohatí vírou v Krista – být bohatý není ostudou, pokud žiji poctivě, pokud nežiji na úkor druhých, ale naopak jim pomáhám, nejlépe nenápadně. Líbilo se mi vyprávění saleziána P.Ládi Heryána v jedné ze svých knih, kde popisuje K.Schwarzenberga: zdarma poskytl bydlení bouřliváckému básníkovi Ivanovi Jirousovi a jednou, jak popisuje – při kostelní sbírce do tehdy ještě papírové padesátikoruny zabalil hodně velkou bankovku, aby na sebe zbytečně neupozorňoval. K bohatství patří jako vyrovnání pokora. A podobně pokud zase nejsem bohatý, mám svou důstojnost. Nemohu možná pomáhat finančně, ale mám jistě zase jiné bohatství . Mohu si všimnout úsměvem, podanou rukou, drobností….. sv. Pavel jinde říká: /Řím 13,8/ Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon. Tedy ve snaze milovat nejsme nikdy hotovi a vyrovnáni a je to tak dobře.

Nově: