Mt 22,1-14 – Ježíš mluvil k velekněžím a starším lidu v podobenstvích: „Nebeské království je podobné králi, který vystrojil svému synovi svatbu. Poslal služebníky, aby svolali hosty na svatbu, ale ti nechtěli přijít. Poslal znovu jiné služebníky se vzkazem: `Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, pojďte na svatbu!‘ Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. Ostatní pochytali jeho služebníky, ztýrali je a zabili. Krále to rozhněvalo. Poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. Potom řekl svým služebníkům: `Svatební hostina je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. Jděte proto na rozcestí a pozvěte na svatbu, koho najdete.‘ Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli, zlé i dobré, takže svatební síň byla plná hostí. Když vstoupil král podívat se na hosty, uviděl tam člověka, který neměl na sobě svatební šaty. Řekl mu: `Příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů?‘ On se nezmohl na slovo. Tu řekl král sloužícím: `Svažte mu ruce i nohy a vyhoďte ho ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.‘ Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených.“
Milí přátelé,
když dneska připravuji rodiče na křest jejich dítěte, tak bohužel velká část z nich není oddaná a buď tedy ještě nejsou oddáni a ani to neplánují nebo možná ano, ale odrazuje je drahota takové svatby a ještě k tomu dlouhodobý závazek,…Kdo se může spolehnout na to, že to bude opravdu na celý život?
Nicméně v evangelním příběhu král pořádá doslova královskou svatbu, jistě je drahou, ale stojí mu za to, svého syna miluje a proto pro něho udělá vše. Pozvaní hosté se ale chovají naprosto nepochopitelně – královy posly nejen odmítnou, ale zmlátí je a nakonec zabijí… Proč? To není jen nezájem, to je proti rozumu, proti životu, je v tom něco ďábelského… Nedivme se tvrdé odpovědi krále vůči těm nevděčným násilníkům.
Věříme, že ten příběh o svatbě je obrazem Božího pozvání lidstva do nebeského království, které symbolizuje svatební hostina. Ve starém Izraeli trvala svatba několik dnů, lidé se klidně i zadlužili, ale pohostili všechny sousedy a bylo to něco, co bylo opravdu jednou za život. Byl to symbol obrovské pozemské radosti….
Celý náš život od našeho početí po naši fyzickou smrt je jednou velkou Boží pozvánkou na královskou svatbu. On do tohoto světa poslal vyvolený národ, který se stal symbolem lidí vedených Bohem, který s nimi uzavřel smlouvu – vy budete mým lidem a já vaším Bohem. A to byl jen začátek – skrze Izrael je nakonec smlouva uzavřena s celým lidstvem /v Ježíši Kristu/…. Pán Izraeli posílal soudce, proroky, a nakonec svého Syna….ovšem lidé je neposlouchali, mnohdy se obrátili proti nim a pronásledovali je a Božího Syna nakonec zabili – jako v tom podobenství….
A tak Král zve i další, zve nejen Izraelity, zve všechny, zve i nás zve i mne…. , protože všechny miluje. Jako ženich miluje svou nevěstu, tak Boží Syn miluje svou nevěstu církev – tedy nás a je ochoten pro svou nevěstu – církev obětovat život…. Ale opětuje nevěsta jeho lásku? Jak často je vidět, že má své starosti a on ji příliš nezajímá……
Podívejme se na svůj život – copak i mně, nebo naší rodině neposlal občas Bůh nějakého proroka – skrze předky, skrze životní události, situace – jako pozvání k přátelství…? To nemusely být jen nějaké nehody, které často přisuzujeme právě Božímu zásahu a jeho vůli… to mohlo být setkání s někým, kdo nás má rád, koho milujeme my… Bůh rád zve i skrze něco krásného, dobrého, povznášejícího…. On zve a nenutí…. Jak my na něho reagujeme? Pochopili jsme, že za tím vším -za všemi událostmi – je on a jeho pozvánka? Nic se neděje náhodou…..!
A pokud jsem ho pochopili, měli bychom i my pozvat Boha do našeho života – do našeho trápení i radostí…. spřátelit se s ním, abychom jednou na té hostině byli opravdu jako doma, mezi svými…. Neuzavírejme se jen do svých starostí – otevřme se Bohu….
To bude základ toho, abychom jednou na svatbě měli na sobě krásný svatební šat… Přece každý na takovou příležitost si vezme to nejlepší – z úcty k události i lidem….Je to šat milost, je to šat Božího přátelství…. Pokud jsme někde potrhaní, ušpinění, pokud je střih už zastaralý, pak lítost, touha, modlitba, pokání, zpověď – nás oblékne do svatebního šatu milosti svaté přijímání nás posílí na cestu za ním….
Bůh nás zve, abychom byli šťastní….nenutí, zve, chce, abychom byli otevřeni, připraveni, abychom se naučili vidět, slyšet, vnímat to krásné, co nachystal….