1 Sol 1,1-5b – Pavel, Silván a Timotej soluňské církevní obci, která je ve spojení s Bohem Otcem a s Pánem Ježíšem Kristem. Milost vám a pokoj! Stále děkujeme Bohu za vás za všechny, když si vás připomínáme ve svých modlitbách. Před naším Bohem a Otcem vzpomínáme bez přestání, jak je vaše víra účinná, láska obětavá a naděje v našeho Pána Ježíše vytrvalá. Víme o vašem vyvolení, bratři Bohem milovaní. Když jsme vám přinesli evangelium, nebyla to jen pouhá slova, naopak: bylo to provázeno (projevy) moci, (činností) Ducha svatého a hlubokým přesvědčením.
Milí přátelé, dnes se zvláště můžeme modlit za misionáře.
Inspirací nám může být sv. Terezie z Lisieux – ta litovala, že není mužem a nemohla se tak stát knězem a misionářem, a tak se rozhodla, že se bude za misionáře modlit – a tak bude mít podíl na jejich díle. Ve Velepísni sv. Pavla o lásce v listě Korinťanům našla své místo v církvi – rozhodla se, že se stane Láskou, že bude v centru všeho dění a že svou láskou k Bohu a druhým bude podporovat všechny služby církve, včetně kněží a evangelizátorů, misionářů….
A jak píše sv. Pavel v dopis Soluňanům?
Když jsme vám přinesli evangelium, nebyla to jen pouhá slova, naopak: bylo to provázeno (projevy) moci, (činností) Ducha svatého a hlubokým přesvědčením.
Když se dnes stále mluví o nové nebo staré nebo kdovíjaké evangelizaci, je to jedno, důležité je, jestli je vedená Božím Duchem a jestli opravdu věříme tomu, co říkáme, jestli taky podle toho žijeme nebo se o to aspoň snažíme….A projevy moci? To je na Pánu…
Pořád -i dnes -jsou oblasti ve světě bez kněží, bez katechetů… Je to zvláštní, že mnohde v Africe, Jižní Americe i jinde je sice dost věřících, ale málo duchovních, kteří by jim hlásali Boží slovo…
V každé době i místě je tomu s podmínkami misií jiné – v Číně nebo Japonsku, Vietnamu, či Koreji nebo u kanadských Indiánů se začínalo mučednickou smrtí. Zároveň úplně jiná byla kdysi pozice misionářů tam, kde třeba místní vládce – viz Rostislav na Moravě sám povolal nějaké věrozvěsty, a tak tito jistě jinak odvážní lidé měli připravenou cestou k lidem…nebyli pronásledováni tak jako třeba první křestané v Římské říši.
V prvních dobách se slovo Boží šířilo právě tak, jak popisuje Pavel – nikdo jim nic nedal zadarmo, museli se snažit a mnoho obětovat a Duch Boží je opravdu vedl, jak popisují Skutky třeba setkání jáhna Filipa s komorníkem královny Kandaky a zřejmě žili tak, že se lidé houfně k nim přidávali – příklad táhnou, ne jen slova….
Tak to fungovalo ve všech dobách. Luboš Hruška – zakladatel Meditační zahrady na okraji Plzně jako mladý důstojník byl zavřen do vězení v 1949 na 18 let. A ten čas byl mezi kněžími – ti na něj tak zapůsobili, že se nechal pokřtít a po propuštění zděděnou zahradu postupně přetvořil na Duchovní centrum a místo k meditaci, odpuštění a smíření… – jak si slíbil už ve vězení, pokud přežije….
Co přináší evangelium? To, čeho si všímá sv. Pavel v tomto dnešním druhém čtení je to, jak je víra účinná, láska obětavá a naděje v našeho Pána Ježíše vytrvalá.
To je to, co ho zajímá – vzbudit v lidech účinnou víru – co to je? Víra, která se projeví v životě – ne jen ve slovech, ale v postojích, v práci, chování… Skutečně věřící člověk o své víře v Boha nemusí tolik mluvit, ale je to na něm vidět. Nedávno jsem se setkal s jednou paní, která hledala přes všechno možné – i ezoteriku – ale pořád nic ji nedávalo pokoj, ani smysl, až našla Krista a najednou vše do sebe zapadlo jako puzzle a poznala – to je ono – to co hledala. A na ní je vidět, jak je šťastná… To taky poznáme, když se někdo třeba zamiluje, je jakoby úplně jiný… Máme takový vztah k Bohu? Je to na nás vidět?
Naděje, která je vytrvalá…Graham Greene píše v jednom ze svých románů tuto větu: „Život je nesmyslný. A jelikož je nesmyslný, existuje vždycky naděje.“ …Naděje je řešení všech nesmyslů, které nás v životě potkávají, když už vůbec ničemu a nikomu nerozumíme…vždycky je v tom naděje. Je vytrvalá, protože život ještě neřekl poslední slovo, protože Bůh ještě neřekl poslední slovo…naději mám pro sebe i pro druhé.
A jak se projevuje obětavá láska? Je to důkaz skutečné křesťanské víry. Totiž i pohané věří nebo věřili v Boha nebo bohy, ale byla to láska otroka k pánu… Jakkoliv bychom jimi mohli být – tak my věříme na základě ne nutnosti nebo donucení, ale na základě Boží lásky k nám, tak to začalo a my jsme uvěřili v tuto jeho lásku a žijeme v této lásce, kterou můžeme sdílet s druhými a předávat druhým…Kéž se nám to daří….
Není nic většího ani krásnějšího……