Ex 17,8-13 – Amalečané přitáhli a bojovali s Izraelem v Refidim. Mojžíš řekl Jozuovi: „Vyber si muže a zítra vyjdi bojovat s Amalečany, já se zatím postavím na vrchol pahorku s Boží holí v ruce.“ Jozue vykonal, co mu rozkázal Mojžíš, a bojoval s Amalečany. Mojžíš, Árón a Chur však vystoupili na vrchol pahorku. Když Mojžíš měl zdvižené ruce, vítězili Izraelité. Když ruce spouštěl, vítězili Amalečané. Ruce Mojžíšovy se však unavily; vzali tedy kámen, položili pod něho a on se na něj posadil. Árón a Chur podpírali jeho ruce, každý z jedné strany, takže jeho ruce zůstaly pevné až do západu slunce. Jozue porazil ostřím meče Amalečany a jejich válečné sbory.
Milí přátelé,
Izraelité putují pouští. Jistě jsou unaveni po všech těch zážitcích. Otročina v Egyptě, deset egyptských ran, ve kterých jsou ušetřeni, poslední večeře před odchodem, dobrodružné vyjití ještě za tmy…. Pak hrůza z blížících se vojáků s faraonem v čele, a pak po euforii z Božího zásahu přichází vystřízlivění, hlad, žízeň, různé krize. Jenže i tehdy Bůh přispěchal na pomoc – dostali manu a křepelky… Ale teď Amalečané, kteří chtějí bojovat proti Izraelitům. Izraelci už jsou sice dost „odrncaní“, zocelení, ale přece jen – je to pořád stávající generace otroků, kteří jsou zvyklí poslouchat rozkazy a ne se rozhodovat sami za sebe, přijímat zodpovědnost za svůj život a dokonce za něj bojovat….I na poušti dosud šli, utíkali před nebezpečím, teď jsou postaveni před zkoušku, které se musí aktivně postavit čelem.
Oni přitom neřeší strategii ani taktiku, aspoň Bible toto nepopisuje…. Do čela je jim postaven mladý muž Jozue – Mojžíš rozkázal a Jozue se vydal s určenými muži do boje. Je to vlastně předobraz jiného mladíčka, Davida, který později jde taky bojovat s nepřítelem – a dokonce bez dalších mužů. Ovšem s velikou vírou, že na jeho – na jejich – straně stojí sám Bůh. Že je to boj ne lidí, ale Boží. Naplno se to ukáže u Ježíše na kříži, kdy nebojuje ani vojsko, ani mladíček, ale Boží Syn, sám Bůh… Ten nebojuje proti člověku, ale proti zlu jménem všech lidí…
A Mojžíš? On se jde modlit… Jak často říkáme – jaksi rezignovaně – teď už se můžu jen modlit…tedy jsem bezmocný a Pánu Bohu poručeno….Takže my sami už to svou činností nezachráníme, je to na Bohu, snad… Trávě tady jsou situace, kde se projeví, jak důvěřujeme Bohu…
Kdybychom si biblický příběh převedli na naši dobu, tak kdo je tím Jozuem? Že by Ukrajinci, kteří bojují i za nás? Možná. Možná ale i úředníci, kteří se snaží dělat práci poctivě a opravdu sloužit lidem, možná podnikatelé, kteří neobcházejí zákony, nešidí zákazníky a neničí záludně konkurenci a vyrábějí pořádné produkty s tím, že dají dobře placenou práci mnoha lidem, možná politik nebo učitel, který se nestydí za svou víru a za své přesvědčení a podle nich i žijí a jednají nebo maminka s tatínkem, kteří se snaží vychovávat děti slovem i příkladem…..Jsem já na tom svém místě Jozuem?
Důležitý je Mojžíš – naši nemocní, bezmocní, staří lidé, kteří nemohou tolik konat věci vnější, ale o to více mohou pozorovat, kde je třeba modlitby a se svým odstupem a nadhledem i zkušenostmi, mohou poradit, povzbudit, pokárat, pochválit a hlavně modlit se, obětovat se….Pro koho mohu být i já – ať jsem mladý nebo starý – kdokoliv – Mojžíšem?
A nezapomínejme na Arona a Chura…, ti svou vynalézavostí a šikovností s podporou pomohli podstatně Mojžíšovi… I my jimi můžeme být, když si všímáme potřeb druhých, když lidi propojujeme, učíme druhé i sebe spolupracovat, hledat nové cesty, způsoby, jak přiblížit člověka k Bohu a jeho pomoci.
A kdo je nejdůležitější? Všichni jsou důležití: bojovník a pracant Jozue, obětující a modlící se Mojžíš, vynalézavý a pomáhající Aron i Chur…. Všichni, každý má své místo, svou úlohu, své možnosti, i limity – proto jsme také nedokonalí, abychom se navzájem potřebovali a doplňovali se…
Ještě jedna důležitá věc: Když se Mojžíš modlí, není to magie – aby Boha nutil, umlouval, přesvědčoval – on mu vše svěřuje s důvěrou, že Bůh je nade vším…, protože jediný skutečný vítěz je on – věděl to Mojžíš, věděl to David a kéž to víme i my….
Uvažujme někdy, kdo se asi modlí za nás (kolikrát nám to pomohlo…), hledejme, za koho se můžeme a máme modlit my a koho můžeme podpírat…
a nikdy nezapomeňme, že Bůh je na naší straně a vždy bude a nikdy proti někomu, ale bude tu s námi a pro nás a za nás za všechny….