Jan 1, 6-8. 19-28 – Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. A toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“ Vyznal to a nezapřel. Vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“ Zeptali se ho: „Co tedy jsi? Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“ Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?“ Řekl: „Já jsem hlas volajícího na poušti: ‚Vyrovnejte cestu Pánu‘, jak řekl prorok Izaiáš.“Někteří z poslů byli farizeové. Ti se ho zeptali: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?“ Jan jim řekl: „Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánku.“ To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.
Milí přátelé,
myslím, že všichni máme povědomí o osobě sv. Jana Křtitele – Ježíšova příbuzného – jeho maminka byla snad tetou Ježíšovy maminky – jako dospělý žil dlouho v ústraní na poušti, kde hledal Boha a nakonec jím veden vyšel mezi lidi a začal hlásat, že se blíží Boží království… Mimochodem to je typické pro mnohé poustevníky – když si vybojují svůj vlastní boj pro život s Bohem, začínají v tom pomáhat druhým…otevírají se lidem – podobně i Jan, který po svém obrácení na poušti jinak vnímal svět i Boha. Je tím, kdo vidí znamení času, ve svém příbuzném vidí někoho velikého – ne jen mladšího bratrance, ale Beránka Božího, který snímá hříchy celého světa…
Z tohoto textu pro nás vyplývají otázky:
Jana se ptají – Kdo jsi, co jsi proč křtíš? Podobně se můžeme ptát sami sebe Kdo nebo co jsem zač?
Kdo jsem? Člověk, muž, dospělý – snad…, narozený svým rodičům vychovaný v nějaké rodině, Čech, tedy Východočech, křesťan, katolík, kněz….jsem tady ukotvený, někam patřím, někde jsem doma….tak bych asi odpověděl já.
Bible o Janovi říká: Člověk poslaný od Boha – ale tohle platí i pro mne – já tady nejsem jen tak náhodou, ale mám tu nějaké poslání – to neměl jen Jan Křtitel, ale i já jsem poslaný od Boha do této doby, 21. století, do Skutče, Předhradí a okolí…V tomto pohledu se lišíme od těch, kdo Boha neznají…v tom taky vidíme svou odpovědnost za svůj život….
Pro nás dobrovolný odchod z tohoto světa nepřipadá v úvahu – Bůh nás se přivedl a on nás tu nechává, má s námi plán, potřebuje nás tady….
Poslaný od Boha byl Ježíš s jasným úkolem, poslaný byl i Jan, aby připravil k tomu cestu, poslaný jsem i já dnes a tady….
Na jedné straně je to náročné, na straně druhé, jestli mají lidé dnes deprese, tak je zřejmě taky proto, že nevíme kdo jsme, proč tu jsme, co máme tady dělat….a tak lidi hledají drogy, požitky nebo rezignují….a teď najednou mohou slyšet, ty tady nejsi omylem, ani náhodou….možná tě zklamali lidi – rodiče, učitelé, přátelé, ale je tady Bůh, který s tebou počítá…
Takže kdo jsem? Jsem Boží tvor, jsem Boží obraz, jsem Boží dcera nebo syn…, je něco hezčího a většího?
Jan je nazván také – hlas volajícího na poušti – lidi za ním chodili, ovšem nedalo by se dnes říci, že to je spíše hlas volající do pouště? Naše srdce jsou studená, nevnímavá, lhostejná…
Jan také říká – mezi vámi je ten, koho neznáte….mohu já říci, že znám Boha? Možná, že by nám o tom řekly více děti nebo nemocní…pamatuji se, jak mi kolega vyprávěl, že jednou při mši sv. jedno malé dítě se sebralo z lavice a kleklo si při proměňování před oltář a zůstalo tam s rozepjatýma rukama během celé eucharistické modlitby nebo se pamatuji v ústavě s různě tělesně nebo duševně postiženými byla mše sv. a tehdy se při proměňování stalo, že z lavice s těmi to účastníky se ozvalo opravdu obdivné ….tý jo, to je něco! Jakoby tito lidé s otevřeným srdcem viděli, vnímali – víc, než my dospělí, rozumní, ale někdy trochu natvrdlí křesťané…
Boha nemůžeme znát…ale můžeme ho hledat, se mu blížit, poznávat ho…a je dobře, že vždy pro nás bude trochu Deus absconditus – tedy skrytý, protože on nechce, abych ho hledal jen odděleného od světa, ale abych ho hledal v lidech, krásných lidech i nepřátelích, imigrantech, protivných lidech…- zvláště v nich je rád hledán a objevován……..a taky v přírodě – jako to uměl sv.František.
Buďme jako detektivové – advent je vlastně takové vyhlášené pátrání pro Bohu, který k nám přichází…je tady, ale kde? V kom a jak? Někdy je skrytý velmi rafinovaně – ve velmi nepříjemných obličejích, dokonce i v tom mém!!! A je taky skrytý ve všech našich tužbách a plánech a taky bolestech! I když máme pocit, že v tom s námi není, on trpí a touží s námi… nevidíme ho proto, že on nás nese…jsme v jeho náručí….