Print Friendly, PDF & Email

Sof 3,14-18a – Jásej, siónská dcero, zaplesej, Izraeli, raduj se a vesel celým srdcem, jeruzalémská dcero! Zrušil Hospodin tvůj trest, odstranil tvé nepřátele, uprostřed tebe je Hospodin králem Izraele, zla se už neboj! V onen den bude řečeno Jeruzalému: „Neboj se, Sióne, ať neochabují tvé ruce! Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, hrdina, vítěz; bude nad tebou plesat v radosti, obnovil k tobě svou lásku, s veselím nad tebou zajásá jak za dnů shromáždění.“

 

Milí přátelé!

Radost – kdo nám ji dnes přináší? Hned na začátku máme v 1.čtení proroka Sofoniáše:

Jak jsem si našel na netu – žil v Judském království jako syn Kúšiho a vnuk Gedaljáše. Tyto údaje známe ze začátku knihy nesoucí jeho jméno, která se v Bibli nachází mezi tzv. Dvanácti malými proroky SZ.

Sofoniáš prorokoval ve druhé polovině 7. století před Kristem v době krále Joziáše, který později padl v bitvě proti Egypťanům. Tento prorok tvrdě a bez příprav v 1. kapitole ohlašuje příchod dne soudu. Ve 2. kapitole ohlašuje tresty pyšným národům. Ve 3., závěrečné kapitole, která začíná slovem „běda“ se obrací sice k vlastnímu národu, protože ani ten neujde soudu, ale ty, kteří po vytříbení zůstanou, vybízí k radosti z vysvobození a z budoucí slávy.

Takže prorok s tak pro nás zvláštním jménem – Sofoniáš – spíše varuje a kárá ve své knize, ale nakonec přináší naději….neboj se…. Je tak trochu cukr a bič….:-)

Ale v životě to tak je – radost je tak často spojena i s bolestí, lidská slabost svěřená Bohu se stává silou, nadšení s přípravou a očekáváním,  Vánoce má svůj advent Velikonoce   mají půst…prostě protiklady k sobě patří a doplňují se…

Ano, skutečná radost není samozřejmost, je to dar, kterému se otvíráme a někdy to dává zabrat…

V čem tkví? Všimněme si nejdříve, kde  není:

Podívejme se  do reklam: dostanu nový mobil a úžasná radost, našetřím si na nové auto a radost ještě větší. Ale jak dlouho vydrží? Nebo udělám zkoušku, podaří se mi něco v práci, někdo mne ocení. Je to příjemné a povzbuzující, ale nedá se z toho žít dlouho. Je to podobné s jídlem. Dobrá večeře je výborná, ale za pár hodin přijde zase hlad. Podobně po nadšení přijde vystřízlivění a vyhladovění a nová touha…

Dobře a co je opravdová radost? Už sv. František ve středověku vypráví jednomu ze svých bratří – Lvovi: To, že by do našeho řádu vstoupili učenci, preláti, biskupové a arcibiskupové, a taky francouzský král… i anglický král –  to není pravá radost…nebo to, že by bratři obrátili všechny nevěřící na víru, to není pravá radost a kdybych dostal milost od Pána, že bych uzdravoval nemocné a konal mnoho zázraků – to vše není pravá radost… a co je pravá radost?

To už cituji z Františkánských pramenů:

Vracím se z Perugie, je hluboká noc, blátivý zimní čas a je taková zima, že rampouchy zmrzlé vody se mi vytvářejí na kraji hábitu a bodají mě do nohou a z těchto ran vytéká krev. A já plný bláta, mrazu a ledu přicházím ke dveřím [kláštera], a když jsem dlouho bušil a volal, přijde bratr a ptá se: »Kdo je to? Odpovídám: Bratr František.« A on říká: »Jdi, to není vhodná doba na cestování, nevstoupíš.« A když znovu naléhám, odpovídá: »Jdi, ty hlupáku a prosťáčku, nehodíš se k nám. Je nás tu tolik a takových, že tebe nepotřebujeme.« A já opět stojím u dveří a říkám: »Pro lásku Boží, přijměte mě na tuto noc. A on odpoví: Neudělám to. Jdi ke křížovníkům a tam popros.« Říkám ti, že jestli i potom budu trpělivý a nerozzuřím se, pak v tom je pravá radost, opravdová ctnost a spása duše.

V tom to je! Jde o radost, která v nás je, když jsme úspěšní i neúspěšní, zdraví i nemocní, sami i obklopeni lidmi, i když svítí slunce, i když prší…..je to radost, která nezávisí na vnějších podmínkách, ale na atmosféře v našem srdci…., když dovolím, aby se uskutečnilo to, o čem tak krásně píše Sofoniáš: Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe…

Z něho vychází síla, pokoj, radost, které nikdo a nic nemůže nahradit, ale ani ukrást…….

A jak prorok pokračuje:

Bude nad tebou plesat v radosti, obnovil k tobě svou lásku, s veselím nad tebou zajásá jak za dnů shromáždění.

 Bůh není ten, co se  nad námi pohoršuje, uráží a láme nad námi hůl….Ne! Je velkorysost a milosrdenství samo...a je s námi…pořád…to je radost. Žijme podle toho  a nenechme si jí vzít hříchem, závislostí…..a dávejme ji dál, o to více jí bude v nás….

Nově: