Neh 8,2-4a.5-6.8-10Kněz Ezdráš přinesl Zákon před shromážděné muže i ženy a všechny, kdo byli schopni rozumět. Bylo to prvního dne sedmého měsíce. Četl z něho na prostranství před Vodní bránou od svítání do poledne před muži a ženami a přede všemi, kdo byli schopni rozumět. Všichni poslouchali knihu Zákona s napětím. Ezdráš, znalec Písma, stál na dřevěném výstupku, který pro ten účel zhotovili. Otevřel knihu před očima všeho lidu – stál totiž výše než všichni lidé – a když ji otevřel, všechen lid povstal. Ezdráš velebil Hospodina, velikého Boha, a všechen lid odpověděl se zdviženýma rukama: „Amen, Amen!“ Vrhli se na kolena a klaněli se Hospodinu až k zemi. Četlo se v knize Božího zákona, předkládali a vykládali ho, a tak pochopili, co se četlo. Místodržitel Nehemiáš a znalec Písma a kněz Ezdráš i levité, kteří poučovali lid, řekli všemu lidu: „Dnešní den je zasvěcen Hospodinu, vašemu Bohu, nebuďte smutní a neplačte!“ Všechen lid totiž plakal, když slyšeli slova Zákona. (Ezdráš) jim řekl: „Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte výslužky těm, kteří si nemohli nic připravit, neboť tento den je zasvěcen našemu Pánu. Nebuďte zarmouceni, neboť radost z Hospodina je vaše síla!“

Lk 1,1-4;4-14-21Už mnoho (lidí) se pokusilo sepsat vypravování o událostech, které se dovršily mezi námi, jak nám je odevzdali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky slova. A tak, když jsem všechno od začátku důkladně prozkoumal, rozhodl jsem se i já, že to pro tebe, vážený Teofile, uspořádaně vypíšu, aby ses tak mohl přesvědčit o spolehlivosti té nauky, v které jsi byl vyučen. Když se Ježíš vrátil v síle Ducha do Galileje, pověst o něm se roznesla po celém kraji. Učil v jejich synagogách a všichni ho velmi chválili. (Ježíš) přišel do Nazareta, kde vyrostl, a jak měl ve zvyku, šel v sobotu do synagogy. Povstal, aby předčítal (z Písma). Podali mu knihu proroka Izaiáše. Otevřel ji a nalezl místo, kde stálo: `Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně.‘ Pak zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl. A všichni v synagoze na něho upřeně hleděli. Začal k nim mluvit: „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“

 

Milí přátelé,

Jak píše list Židům 4,12-13 Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.

A jak podotýká Elias Vella – tak Bůh nás může sice oslovovat různě – skrze situace, setkání, okolní lidi, ale mimořádným způsobem k nám promlouvá skrze Bibli:

dodává k tomu jeden příběh:

Boží slovo má moc změnit člověka. Vzpomínám si, jak jsem se jednou na Sicílii ve městě Alcamo setkal s mladíkem, který byl akorát den před naším setkáním propuštěn z vězení. Kvůli kontaktům s místní mafií strávil ve vězení pět let. Vyprávěl mi, co se mu tam přihodilo. „Několik prvních dní mě drželi v izolaci na samotce. Neměl jsem co dělat, a tak jsem byl velmi nervózní. V cele se nacházela jen jedna kniha, a to Bible. Do té doby jsem se Bible ani nedotkl, neměl jsem o ni vůbec zájem. Ale když jsem ve vězení neměl doopravdy co dělat a nebyla tam žádná jiná kniha ani nic jiného na čtení nebo dívání, vzal jsem ji a začal číst. Postupně jsem se do ní úplně ponořil.“

Po těchto slovech dodal: „Ta kniha mi změnila život. Nejraději bych byl zůstal ve vězení i nadále, abych mohl své poznání předat i ostatním vězňům.“ Na závěr řekl: „Rozhodl jsem se svědčit o moci Božího slova, o moci Bible, každému, koho potkám.“

 

Mimochodem myslím, že ten mladík nám asi něco připomíná. Když budeme mít na stole notebook nebo chytrý mobil, televizi, rádio, časopis, román a… Bibli, tak postupně sáhneme po všech možnostech – tak jak jsem je vyjmenoval a Bibli otevřeme jako poslední, pokud vůbec…  Čím to je, že u nás to není tak horké?

 

Když se Izraelité vrátili z babylonského zajetí, které bylo důsledkem hříchu předešlých generací – tak nejdříve obnovili hradby Jeruzaléma i chrám a pak kněz přinesl Boží slovo a četl: lidi nadšeně poslouchali až se rozplakali – i nad svou minulostí, nad svými nevěrnostmi, ale také nad silou Božího slova, prostě jim proměnilo jejich srdce…..

Podobně pozorně lidé napjatě poslouchali, když Ježíš pročítal proroka Izajáše v nazaretské synagoze…

 

Jak je to s námi? Čím to, že nás to nudí, nezajímá až tak? Možná máme pocit – to už jsem slyšel, už mne to nemá čím překvapit… jenže jak říká list Židům – Boží slovo je živé, mocné a může měnit náš život..

Není problém v tom, že Boží slovo necháme proniknout jen do mozku, a ono by díky Duchu svatému  mělo proniknout do nitra – do života?…..Tím, že setba Božího slova zůstane jen na okraji našeho zájmu, tak jako v tom podobenství o rozsévači a různé úrodě – sezobou ho pomyslní ptáci naší povrchnosti, nebo ho zadusí trní a plevel denních starostí nebo vysuší slunce problémů – jaká je půda našeho srdce?

Jde také o čas. Žijeme v době a civilizaci, která pořád někam spěchá a vše chce hned, bez čekání. A Boží slovo chce prostor, klid, ticho…pokusme se občas otevřít Bibli, až nás nikdo a nic nebude rušit a dejme mu čas… možná začne promlouvat mnohem hlouběji a intenzivněji, než dosud. A vůbec nevadí, že jsme ho už víckrát slyšeli. Zaslechneme ho nově – buďme v tom trpěliví a vytrvalí…

 

Bude to stát za to – najdeme zde sílu i radost…

„Nebuďte zarmouceni, neboť radost z Hospodina je vaše síla! – zde je řešení…..hledejme, učme se radovat z Krista…jeho přítomnosti ve Slově…i on se raduje z nás….

Nově: