Jan 21,1-19 – Ježíš se znovu zjevil svým učedníkům, (a to) u Tiberiadského moře. Zjevil se takto: Byli pohromadě Šimon Petr, Tomáš zvaný Blíženec, Natanael z galilejské Kány, synové Zebedeovi a ještě jiní dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: „Půjdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Vyšli tedy a vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili. Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. Ježíš se jich zeptal: „Dítky, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli mu: „Nemáme.“ On jim řekl: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete.“ Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb. Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „Pán je to!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty
byl totiž oblečen jen nalehko – a skočil do moře. Ostatní učedníci dojeli s lodí – nebyli od země daleko, jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s rybami. Když vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou rybu a (vedle) chléb. Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb, které jste právě chytili.“ Šimon Petr vystoupil a táhl na zem síť plnou velkých ryb, (bylo jich) stotřiapadesát. A přesto, že jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš je vyzval: „Pojďte snídat!“ Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán. Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu. To bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém zmrtvýchvstání. Když posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, (synu) Janův, miluješ mě více než ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé beránky.“ Podruhé se ho zeptal: „Šimone, (synu) Janův, miluješ mě?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“ Ježíš mu řekl: „Pas moje ovce.“ Zeptal se ho potřetí: „Šimone, (synu) Janův, miluješ mě?“ Petr se zarmoutil, že se ho potřetí zeptal: „Miluješ mě?“, a odpověděl mu: „Pane, ty víš všechno – ty víš, že tě miluji.“ Ježíš mu řekl: „Pas moje ovce! Amen, amen, pravím ti: Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš.“ To řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech ho vyzval: „Následuj mě!“
Milí přátelé,
je to překrásný příběh … příběh o přátelství lidí, o přátelství Boha a člověka, o vině a odpuštění, o Boží moci, o novém naději, o novém začátku….
Už je po událostech Kristovy smrti a zmrtvýchvstání, které se jim potvrdí, když se jim živý Ježíš zjeví. Učedníci se vrátí do Galileje, ostatně tam je Ježíš posílal přes Magdalenu… a oni se pustí do toho, co umějí. To děláme i my. Když jsme něčeho plní, potřebujeme si tzv. vyčistit hlavu, Jdeme kopat brambory nebo síct trávu nebo mýt nádobí, či auto nebo cokoliv, u čeho nemusíme moc přemýšlet… k tomu se uchýlili i apoštolové. Ale i když jsou profíci, nedaří se jim…
Ostatně jako profíci vědí, že někdy prostě ryby zaberou a někdy ne. Podobně i každý rolník ví, že nějaký rok je slabý a jiný zase na úrodu skvělý…není to jen v šikovnosti, ale ve štěstí, nebo spíš v Božím požehnání….
A právě v této situaci se s nimi setkává Ježíš. Není to při modlitbě nebo meditaci v chrámě. Koneckonců i Maria je povolána možná v modlitbě a možná taky někde v kuchyni nebo na políčku. Schválně to připomínám dnes na první den máje, Mariina měsíce a taky dne Josefa dělníka, který svou svatost prožíval právě v každodenní běžné práci.
Ježíš amatér – už podruhé – radí fachmanům, jak rybařit a oni ho – už podruhé – poslechnou a stojí opět to za to…. Uloví tolik, co jindy nikdy a je to zázrak – ano, Ježíš, který zemřel jako obyčejný člověk, nesestoupil z kříže, aby zahubil nepřátele, ale trpěl a zemřel jako kdokoliv, nyní přichází opět s mocí, kterou mnohokrát zakusili za jeho veřejného působení. Je to on, a přece to on není – je jiný, je oslavený, už více patří nebi, než zemi… ale přichází, aby něco dokončil….
Citlivý Jan ho pozná první, podobně jako u prázdného hrobu uvěří první….těžkopádnější Petr pak neváhá a žene se k němu. I když zklamal, zhřešil – opakovaně. Znova a znova…jaký to příklad pro nás, když se svými hříchy nechceme jít Bohu na oči, stydíme se, bojíme se odmítnutí i nového začátku… jsme na sebe přísnější než Bůh… A on – místo o vině začne mluvit o lásce.
To ostatně říká ve zpovědi i nám….věříš, že tě mám rád? Chceš žít v této lásce? Chceš se snažit mít rád mne i ostatní lidi? Pokud ano, nejsi vůbec daleko, jsi mi nablízku… ne znalostmi a zásluhami, ale přátelstvím a láskou…., která je ochotna něco obětovat, něco vydržet o něco se snažit….
Petr je povolán – teprve tady se dovršuje Ježíšovo dílo v tomto světě. Jeho působení svým způsobem vlastně nevrcholí na kříži nebo v prázdném hrobě, ale tady, o samotě, u jezera, když pověří k následování svého milovaného žáka… Petr se už nikam nehrne, nic neslibuje, neohání se mečem, ani silnými slovy, je pokorný a pravdivý, je připravený na svou úlohu, teď má posilovat ve víře své bratry a sestry…zanedlouho k tomu dostane Ducha svatého.
Nebude to mít lehké, bude pronásledován, vězněn, nakonec svou smrtí dovrší svou službu Bohu i lidem. Ale nebude sám…, budou s ním další a bude s ním i Ježíš… i když bude umírat uprostřed pronásledování všech křesťanů a nebude mít důkaz, že vše pokračuje jak má…nebude odcházet se slávou a úspěchem – bude ale odcházet jako jeho Mistr… bude mu podobný v bolesti, oběti a věrnosti…s nadějí že Bůh vše promění k dobrému.
To mějme v sobě i my…následujme Ježíše a nehleďme na to, co se děje ve světě, nehleďme na svou slabost, buďme pokorní, pravdiví a spokojme se s tím, že jdeme za ním…ostatní nám k tomu bude v pravý čas přidáno…..