Print Friendly, PDF & Email

Žl 4,2.4.7.9 – Bože, zastánce mého práva, vyslechni mě, když volám, tys mě v soužení vysvobodil, smiluj se nade mnou a slyš mou prosbu! Pamatujte: Hospodin vyznamenává svého svatého; Hospodin vyslyší, když k němu zavolám.

Mnoho lidí říká: „Kdo nám ukáže dobro?“  Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář! Usínám klidně, sotva si lehnu, vždyť ty sám, Hospodine, dáváš mi přebývat v bezpečí!

Milí přátelé, dnes bych se rád podíval na Žalm 4., který patří k dnešní 3.neděli velikonoční….Už pár týdnů se radujeme z jara, které symbolizuje Kristovo zmrtvýchvstání, i když počasí zatím nic moc,  nicméně snad i situace kolem čínské pohromy ukazuje nějakou naději…Podívejme se na vše z jiného úhlu – z pozice SZ – z pohledu biblické poezie.

Vyslechni mne Bože, když volám...Bůh slyší – jako v Egyptě říká Mojžíšovi, že k němu dolehl nářek izraelského lidu a chce jej vysvobodit, Věřme, že Bůh slyší i nářek lidstva zraněného hříchem a on přitom neposlal nějakou záchranu. Sám se stal záchranou, Neposlal nějakého člověka, Sám  se stal jedním z nás, neposlal nám pokrm na posilu při cestě za ním, sám se stal pokrmem – stal se pro nás vším….A věřme, že nejinak je to s jeho vztahem k nám osobně v této době, Zajímáme ho – jakkoliv bychom o tom mohli někdy pochybovat – on vidí rány tohoto světa a bere je na sebe…

Mohou to být rány situace, která nás štve, může to být nějaké zranění z našeho dětství nebo dospívání – od někoho blízkého, možná jsme si to způsobili i my sami…. Jak říká Tomáš Halík – I naše víra často nese rány – rány hlubokých pochybností…Nejde jen o rozum…v něm stačí číst, přemýšlet, hledat, ptát se, diskutovat, abychom časem něco pochopili a přijali….Někdy ty pochybnosti přicházejí, když zaměňujeme iluze za ideál – někdy máme  snad až naivní představy o rodičích -v pubertě se to změní….někdy máme naivní představy o manželovi, manželce – ale jsou to lidé a ne andělé…a někdy máme i nereálné představy o Bohu, který kdykoliv cokoliv udělá pro nás, jak si vzpomeneme. Ale on není Aladin z kouzelné lampy – on je mnohem víc – ne my úkolujeme jeho, ale on formuje nás a vede nás k dobru a ke spáse. Copak bychom si ho mohli vážit jako Aladina?

Když s žalmistou voláme ke Kristu ve svých bolestech a pochybnostech i souženích – Ježíš nám odpovídá v apoštolu Tomášovi, když je ochoten nám ukázat své rány – jakoby tím řekl: I ty smíš mít rány svých bolestí a zranění, ale taky svých vlastních chyb, hříchů a provinění  a závislostí, ale jako já jsem ochoten ukázat své rány, aby se jich Tomáš mohl dotknut, tak i ty ukaž své rány k svému uzdravení – Jak? Hledej, objevuj, přiznej si je, neutíkej před nimi, nezastírej je přede mnou ani před sebou samým a chtěj je uzdravit… Bez toho to nejde….

Na nic si nehraj, buď pravdivý, tam je začátek  proměny k dobrému, i k uzdravení.

Přitom žalm říká, že Hospodin vyslyší svého svatého, ale my jdeme ještě mnohem dál – věřím, že Ježíš vyslyší i  hříšníka, jako jsme my – ano, opakovaně padáme do hříchu – jen je třeba nezůstat ležet, ale znova vstát…a mít naději….

Hospodin dává přebývat v bezpečí – ano, to platí, že ve víře v něho můžeme usínat v klidu a pokoji – proč? Protože co po nás chce, abychom byli upřímní, abychom každý den mu vyznávali své chyby i radosti, abychom byli jako jeho děti, které mu svěří vše – on to unese, on se nepohorší, on to s námi nevzdá….

Nově: